Názory k článku Deset věcí, po kterých se vám bude u vašich batolat jednou nejvíce stýskat

Mám podobného čerta a nejvíc se mi osvědčilo mazlení.Z počátku se ani nenechala pochovat,ale postupně se to zlepšilo.Ne že by byla hodnější,ale když ječí,tak nějak to líp zvládnu s tím mazlením,než s jinými "výchovnými metodami"(stejně nevým,jaké bych uplatňovala na 10ti měsíčním prckovi).Nebo jí prostě ignoruju,ale na to se člověk musí obrnět,jenže ne vždy mám na to sílu a nervy.A taky jsem se oprostila od přemýšlení nad tím,co tomu říkají ostatní a snažím se nevnímat překvapené obličeje ostatních maminek,když vezmu svýho vzteklouna do náruče a hladím jej,dokud se neuklidní.Třeba potřebuje lásku a třeba si o ní jinak říc neumí a třeba jí potřebuje víc než jiné děti..Rozhodně tím nic nezkazím.A nemyslím si,že tím bych jí rozmazlovala.Ale nepolevuju,jestliže jí něco nechci dovolit,stojím si za tím,i přesto že vím co mě čeká..(odstraním z dohledu věc,pro kterou celý povyk začal,nebo malou z tohoto místa odvedu a držím a chovám a hladím..)Je ještě malá,abych jí vysvětlovala,proč to nesmí,nebo nedostane atd.
A hlavně jsem se prostě smířila s tím,že taková je.A je moje.Třeba se to obrátí v něco pozitivního.Minimálně vím,že se bude umět prosadit:-)
Tak pevné nervy..

článek o stýskání po batolecím věku se mě asi netýká a týkat nebude.U první dcerky se mi po tom stýská,a její batolení si vybavuji s láskou.Druhá dcerka (satan je slabé slovo)u té se mi po batolecím věku stýskat nebude.Po 10m co je na světě jsme se s ní nikdo z rodiny nedokázal zžít.Nemá žádný režim a nedokážeme ho nastolit.Celý den leze za mnou a jakmile se zastavím už na mě vysí a ječí,i teď když se dím u pc stojí u mě a vyvádí,ale ona vyvádí neustále i když jí chovám,nelíbí s ejí na zemi,v náručí ani v chodítku,které jsem už ze zoufalství koupila.Přez den spí jen jednou a to maximálně 1hodinu a to jásám jak dlouho spala,ale kdyby alespoň spala v noci,usne kolem 20.00 ve 23.00 už se budí a šíleně vyvádí takhle vydrží i do 1,30,pak usne, kolem 2,00ráno baští a pak se budí kolem 5,00 ale mezi tím několikrát fňuká.Už by s tím mohla přestat.Neustále od jejího narození poslouchám povzbuzující věty"počkej po šestinedělí se to uklidní,následovalo:počkej po třech měsích už to bude dobrý,dále:do půl roku pak už to bude fakt dobrý....no a teď teda čekám na ten první rok co jsem slyšela....čekáme na něj všichni jako na boží smilování a doufáme,že už přestane s tím nekonečním jekotem a vztekáním se.Starší dcerka všude říká jak svou sestřičku nenávidí,jak jí nenechá spát,nenechá hrát si a že jí to řvaní už leze na nervy.Už jí ani neříká hezká slovíčka,když už na ní mluví tak je věty tipu:běž pryč uřvanec,už neřvy.Asi bych to neměla říkat,ale jedno malé mimi dokázalo totálně rozvrátit celou naší rodinu,dcera utíká k babičce,manžel kdykoliv může tak také odchází a já jsem už totálně na dně.Prošli jsme vyšetřením jestli je zdravá a nic jí nebolí a všechno je ok.Víte co je strašné?že můj manžel absolutně doposud klidný člověk prohlásil:že se nediví lidem se slabší psychikou co mají doma takové dítě,že mu ublíží!!!!Vyřvávací metoda u nás nezabírá...doba brečení v postýlce by se měla zkracovat,ale u nás je stále stejná,dcerka rozmazlená rozhodně není,chovali jsme jí ale tak jako se chovají všechny děti,spíš je od mala na zemi a my ležíme vedle ní a povídáme,ukazujem hračky apod.Kdyby náhodou někdo znal radu tak sem s ní,jinak než jí bude ten první rok tak buď skončím na psychiatrii nebo s provazem na půdě.

No to je super.Až jsem si to přečetla, tak jsem zjistila, jaká to je velká pravda.Ty vlásky, mokrý pusinky, no bomba!!!!

Mate pravdu!Už teď se mi začíná stýskat a to právě procházíme tímto nádherným obdobím, kdy mé 21 - měsíční dceři kouká bříško mezi kalhotkami a tričkem,když vstává vypadá jako malý "Elektronek" a s mobilem v ruce nás dovádí skoro k slzám. Díky za tohle desatero, člověk si v tom každodenním kolotoči ani pomalu neuvědomí jaké velké "ŠTĚSTÍ" má.