Názory k článku O kojení jako nadlidském činu

Ahoj Jani(s Verunkou)zdravím tě.Chci reagovat na tvůj článek,myslím si,že to je asi o tom,že kdo tyhle problémy neměl a je zaujatý,nikdy nepochopí.Když jsem čekala malého,určitě bylo mým přáním,aby byl kojen.V mém případě se kojení rozběhlo dobře,mléka bylo dost,ale nikdo mi nepomohl s technikou kojení,takže jsem kojila i hodinu a malý byl stejně nespokojený a já trpěla.Tvrdla mi prsa,přidaly se vysoké teploty a nakonec zánět.V nemocnici mi nasadili léky,které mi po dvou dnech užívání téměř zastavily laktaci.Přestala jsem je užívat a než se znovu mléko začalo tvořit jsem dokrmovala.Vím,jaký jsem měla pocit,že mě plno lidí odsoudí,obrečela jsem to a měla výčitky.Nakonec to tedy dopadlo lépe,než jsem čekala,kojila jsem 14měsíců,ale bez problémů to rozhodně nebylo.V porodnici semnou byla paní,která kojit ani nechtěla,prý by jí to omezovalo v mnoha činnostech,ani tak jí neodsuzuji jako špatnou mámu,já i můj bratr jsme byli kojeni asi 3týdny a nijak jsme nikdy nemarodili.Jedna známá mi dokonce řekla,co jsem si tím dokázala,že jsem kojila...tak nad tím opravdu zůstává rozum stát.Dáváš své dcerce to nejlepší co můžeš a miminko především potřebuje lásku a maminčinu náruč.Nemusíš mít vůbec výčitky,že jsi něco zanedbala.JSI PRO SVOJÍ VERUNKU TA NEJ MAMINA A TO JE TO HLAVNÍ:-)Přeji vám hodně zdraví a domácí pohody a ať malá roste jako z vody.Ahoj Petra

Já s tímto tvrzením až tak nesouhlasím, neboť si myslím, že mohu milovat své dítě aniž bych se stala jeho otrokem. Neprospívá to ani jednomu z nás. Jako příklad bych uvedla třeba situaci, kdy si dítě za každou cenu vynucuje cosi a maminka, protože ho miluje jde a koupí mu to. Protože kdyby to neudělala, děťátko by strašně plakalo že to nedostalo a matka by v tu chvíli byla spíš macecha, jejíž vinou dítě pláče.
Zamysleme se..

Díky, díky a ještě jednou díky! Jsem moc ráda, že nejsem jediná, která souhlasí s uvedeným článkem. Když jsem čekala malou, byla jsem přesvědčená a připravená, že budu kojit určitě prvních 6 měsíců. Těhotenství bylo bez problémů, porod proběhl taky dobře. Byla jsem šťastná, dcerka zdravá a i já zvládala první dny po porodu naprosto v pohodě. Jediné, co mi kazilo trochu náladu bylo čekání na mlíčko. Ovšem vzhledem k tomu, že moje mamka měla vždycky mléka nadbytek, mohla ho tenkrát rozdávat, nepředpokládala jsem, že v mém případě by to měl být problém. Bohužel vše bylo jinak. Ani třetí den se mi mléko neobjevilo a jelikož malá hodně zhubla musela být přikrmována mlíčkem od jiné maminky. Stále jsem čekala, že se mi prsa nalijou, byla jsem připravená na případnou bolest a moc jsem si přála, aby se už mlíko objevilo a já mohla dát svojí prinzecně to nejlepší. Asi čtvrtý den v porodnici ze mě sestřička vytáhla pár prvních kapek, byla jsem radostí bez sebe. Jenže má radost byla předčasná. Žádné nalití ani tvrdnutí prsou jsem nepociťovla, ke všemu jsem měla pořádně rozbolavěné a rozkousané bradavky. Mlíko se mi sice objevilo, ale opravdu ze mě šlo po kapkách, takže malá po každém kojení brečela hlady a to jsme jí kojila tak půl hodiny i dýl, ke všemu každé kojení se pro mě stalo noční můrou, brečela jsem bolestí kvůli těm bradavkám. Nakonec jsem v porodnici kvůli těmhle problémům zůstala šest dní. Jedna sestřička mi sice nabídla, že mě pustí domů a napíšou mi příkrmy, ale když jsem o tom zmínila při ranní vizitě, koukali na mě všichni jako na vraha. Přemluvili mě, abych ještě jeden den zůstala. Nemyslím si, že by to k něčemu bylo. Naštěstí mě podpořili moji rodiče a kdyby mi mamka nekoupila kloboučky na kojení, trpěla bych dál. Odcházela jsem tedy z porodnice k radosti všech s dcerkou plně kojenou. První dny doma byly těžké. Malá po každém kojení brečela hlady, první noc probrečela celé tři hodiny a my oba s manželem jsme byli nešťastní a bezradní. čekala jsem na pondělí, kdy dorazila dětská doktorka, že se s ní poradím o příkrmech, i když se mi do toho vůbec nechtělo, čekala jsem, že mě opět zavrhne jako matku, co svému dítěti nechce dopřát mateřské mléko. Naštěstí doktorka byla normální a prohlásila, že mám kojit jen 15minut a zbytek mám dávat umělé mlíčko. Takže jsme koupili Nutrilon a začali dávat pít z lahvičky. Holčička vypadala hned spokojenější. Do dneška kojím a přikrmuji, ale vůbec pochybuji, že ze mě malá nějaké mlíko dostane. Zkoušela jsem odstříkavat, ale každou kapku ze sebe doslova ždímu. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít s kojením takovéhle problémy. Když ale dnes pročítám různé články v časopisech, kde vychvalují kojení až do nebes, tak mám pořád pocit, že jsem někde něco udělala špatně, že jsem to třeba neměla hned vzdát. Možná že bych byla schopná kojit, ale znamenalo by to krmit alespoň hodinu a určitě několikrát za den a noc. Dovedu si představit, jak bych vypadala. Nevyspalá a protivná, myslím, že tohle za to tedy nestojí. Proč nikde nepíšou, že je zrovna tak důležité, jak se cítí matka ? Mám pocit, že dnešní doba pohlíží na dítě jako na něco skoro posvátného, ale nikoho nezajímá, co prožívají maminky. Docela mě rozčiluje, jak všude propagují kojení jako to nejlepší a jediné a že se tím zamezí nemocem apod. A že to není to jediné, to už nikde nenapíšou. Třeba moje švagrová, odkojila obě svoje děti, i když s problémama, jenže jinak je chovala jak skleníkové květinky, děti nesměli na sluníčko, pořád chodili nabalený a byli zavřený v panelákovým bytě. Výsledek - neustále byli nemocný, kašel, chřipky apod. A k čemu bylo kojení ? On je to totiž jen jeden stupínek a rozhodně to není to jediný, co naše děti ochrání. Svoje dítě miluju a samozřejmě chci pro něj to nejlepší. Moc mě mrzí, že jsem ho nemohla kojit, ale proto přeci nejsem špatná matka. Přála bych si, aby tohle začali brát autoři článků a porodnice a členové Laktační ligy taky v potaz. Proto jsem vážně ráda, že jsem našla tenhle článek a na něj reagující ohlasy. Vím, že v tom nejsem sama a jsem za to moc vděčná. Takže ještě jednou díky. Mějte se všichni moc krásně ! A ať vám děťátka dělají jen samou radost !

Reakce na předcházející příspěvek. Nevidím důvod, proč byste měla přestávat kojit v roce. Přestaňte, až se to Vaší "jednotce" (vy + dítě) bude zdát vhodné.

První dítě jsem kojila tři roky a kousek, pak jsem otěhotněla s dvojčaty (vynechám problémy v porodnici) a ty jsou kojeny dodnes - tedy zatím do svých 18. měsíců. Rozhodně se nechystám je v jejich dvou letech odstavit. Neočekávám žádnou újmu, ani na svém ženství, ani.....

Původní příspěvek Magdy (myslím) velmi oceňuji. Je upřímný a je pravdivý. Kojení prvorozené dcery mi připadlo skvělé, příjemné, ..... Kojení dvojčat mi přijde problematičtější, a to i dnes (kdy je téměř bez problémů), protože jedno z dvojčat je tak živé, že se vůbec nevyspím. (A spánek je přece základní potřeba). Prvnorozená dcera uměla být kojená tak, že mne zase tak moc "nebudila". S dvojčaty, když se jim "vydaří" noc, si je přináším a odnáším a přináším a odnáším. A i když kojím, tak si moc nepospím, protože se po mně neustále převalují,připadnu jako sportovní náčiní. Dnes je však již většina nocí, kdy spí až do rána.


Když to vezmu kolem a kolem, podívám-li se do hloubky své vlastní dušičky (a platí to jen pro mne), zdá se mi, že by moje "ženství" ponížilo, kdybych nekojila. Kojení je pro mne taky trošku potvrzením mého mateřství, prostě mi to k těm prvním letem života těch dětí patří. Magdin příspěvek se mi moc líbil, protože mám ráda, když se řekne, jak to je, co člověk prožívá,... prostě PRAVDA. Není to naškodu, pro mnoho matek je to naopak osvobozující, když slyší, že někdo má podobné názory či pocity.

Prosím však všechny kojící matky, aby "násilně" kojit nepřestávaly.

Jana N.

Podla mna je to, co sa v clanku pise, uplna pravda. Ja, rovnako ako aj autorka toho clanku, som obe deti kojila, presne preto, ze je to pre ne to najlepsie. Napriek tomu plne suhlasim s tym, ze matka sa stava otrokom svojho dietata a nema narok vobec na nic. A aj neskor, ked uz nekoji, dieta je na nu natolko citovo naviazane, ze otecko aj tak nic nezmoze, aby sa dietatko ukludnilo. Nevravim, ze by to zena nemala pre svoje dieta spravit, ale preco by mala mat zatvorene usta? Preco sa celemu svetu nema postazovat? Takmer kazda matka, tak ako aj autorka, to nakoniec pre svoje dieta urobi, ale ma pravo byt za to chvalena. A to je ten problem. U nas sa to berie ako samozrejmost. Matka ma materske mlieko a musi kojit. Nie ste perfektna ak kojite, pretoze je to normalne, ste zla, ak to nedokazete (a ono to nie je vzdy taka sranda, ako sa zda, hlavne ked vase dieta ku osmim kojeniam denne spotrebuje este 4-5 flasiek umeleho mlieka). Chvala, to je to, co kazda matka potrebuje (a priznajme si, ze prikrmovane deti su vzdy gulatuckejsie, a vacsinou aj napriklad lepsie spia). O co laksie sa v kojeni pokracuje, ked vam v poradni pri trojmesacnom babatku povedia "o, to je uzasne, ze este kojite! (verte, zama som to zazila a dotiahla az do roka aj vdaka takymto slovam).
Mozno by bolo naozaj tolerantnejsie nechat mamicky sa rozhodnut, uz aj v tej nemocnici. Mozno by to nemalo dobry efekt(napr. v Holandksu takato moznost je a koji tu dost malo zien - presnejsie zacina asi 90% ale po troch mesiacoch to percento klesne na 30 - ono po tretom mesiaci nastupuju mamicky zasa do prace, takze aj to je mozno dovod), ale ak by bola osveta dobra a matkam sa dalo vediet, preco je to vhodne, bolo by to asi nakoniec lepsie. Myslim, ze by sa zeny rozhodli nieco obetovat pre zdravie svojho dietata (a tie, ktore nie, tie aj tak caka doma vybavicka na prikrmovanie, nerobme si iluzie) aj napriek tomu, ze by k tomu neboli nutene.
Takze tak. S autorkou suhlasim, je to drina odkojit dve deti (a to ma za par tyzdnov caka dalsie), ale stoji to za to. Treba vsak mamicky presvedcit a nie donutit.