Názory k článku Dítě v nemocnici

Záleží na jaký jdete zákrok a jak dlouho tam budete. U ás na ortopedii jsou tatínci většinou na ubytovně.

Zdravím Za čtrnáct dní nás čeká zákrok ve FN v Hradci Králové s naším 4 letým synkem na dětské chirurgii. Nemáte někdo s tímto oddělením zkušenost?

Tak to jste mě moc uklidnily:-) My budeme zřejmě na ortopedii (odstranění kostního výrůstku na nožičce...?). S nadstandardem jsem souhlasila už proto, že nejsem z Plzně a kdyby náhodou nebylo na oddělení pro mě volno, měla bych to s dojížděním trochu složité... Tak už se obávám míň - jsem ráda,že tahle nemocnice je k dětským pacientům přátelská...Budeme z toho prostředí vykulené obě - já i dcera - obě budemem v nemocnici poprvé (vyjma porodnice, samozřejmě :-)..
Hezký den!!

Dobrý den,
Bohužel jsme musely se synem Matýskem (2/06) strávit letošní vánoce i Silvestra na kojeneckém a batolecím oddělení v Plzni na Lochotíně.
Tedy přesně syn byl se zápalem plic hospitalizovaný 21.12.07 na JIP, a my s manželem a starším synem bohužel musely domů. Větší pocit beznaděje jsem nezažila. Syna dodnes kojím, a proto jsem se od něj zatím nehla na více než pár hodin. Nedovedla jsem si představit, že ho tam musím nechat samotného. Naštěstí jsem při telefonátu na JIP hned druhý den ráno 22.12. dozvěděla, že syna přeloží na dětské oddělení, kde mohu být s ním, i když se mne nezapomněly zeptat, zda jsem ochotná popřípadě si zaplatit nadstandart. Samozřejmě jsem s tím souhlasila, hlavně že už můžu být se svým synem.
V nemocnici se k nám veškerý personál choval úplně bezvadně a nemůžu mít sebemenších námitek. Naopak, Matýsek, když už se mu konečně po týdnu a něco konečně opravdu ulevilo, tak začal se sestřičkami i lékaři laškovat, jen se sestřička objevila ve dvěřích, tak měl pusinku od ucha k uchu i přes to, že se před tím pěkně vstekal a nudil. Sestřičky byly opravdu velmi hodné a přesto, že jim oddělení praskalo ve švech, tak si při našem přijmu na dětské oddělení tu chviličku našly a provedly mne celým oddělením, vysvětlily mi co a jak, kde si co můžu vzít sama a kde mi co dají ony.
Prvních pár dní stačilo, že se onen bílý plášť objevil ve dveřích, tak malý skutečně plakal a bál se, ale sestřičky si jej dokázaly získat, po nutných úkonech na tzv. SÁLKU si ho vždycky uplácely hračkami nebo pamlsky a tohle přesně ještě ani ne dvouleté dítě potřebuje.
Jsem jim všem moc vděčná, za to, jak se k nám chovaly a i když se i mezi sestřičkami našly výjimky, které, alespoň já si to myslím, nejsou originál s dětského oddělení a i to chování k dětem podle toho vypadalo, tak jsem tam docela v pohodě přežily. Samozřejmě hlavně Matýsek.
I touto cestou bych chtěla ještě jednou poděkovat a myslím si, že české zdravotnictví udělalo hodně velký krok kupředu, alespoň co se dětské péče týče. Ostatní naštěstí nemohu posoudit, protože jsem nikde jinde nebyla.

A samozřejmě chci poděkovat i lékařům a lékařkám.
Děkuji moc s pozdravem Klokočníková

Naše zkušenost je rok stará, malý dostal laryngitidu a tak nás na 4 dni přijali na interně FDN v Brně. Malý sice sípal, ale neměl teplotu a v posteli jsem ho neudržela. Těžko si zvykal na to, že nás táta do nemocnice jen odvezl a odešel, prakticky celý den proplakal že chce taky jít domů. Potom se to zlepšilo, na pokoj dostal kamaráda a přišla za námi herní terapeutka, která nám ukázala hernu, byla moc milá a hraček byla spousta. Většina sestřiček byla milá, i když jedna - starší ročník- se vyjádřila, že má být v posteli a ne chodit do herny, takhle že se neuzdraví a že nejlepší je dítě přivázat - srdečně doufám že to byl vtip. Chápu že nemocné dítě nemá lítat atd., ale čekat že bude 18 měsíční kluk který se necítí špatně celý den v postýlce je utopie. To je podle ní lepší celý den plačící dítě, obzvlášť s nemocí kdy se mu špatně dýchá ? A na dotaz "co mu to pícháte" jsem dostala odpověď "něco na ten hrtan" a nebyla jsem schopna z ní vydolovat něco podrobnějšího.

Ostatní sestřičky byly milé, i jinak máme s dětskou nemocnicí dobrou zkušenost - Davídek je kluk a tak nás sem tam pohotovost nemine.

Jídlo raději nebudu komentovat, nedivím se že děti v nemocnici nechtějí jíst. A o spánku se za ty 4 dny taky nedalo mluvit, byli jsme na pokoji ještě s jednou maminkou a chlapečkem asi pětiletým a v noci nás kluci nenechali oči zamhouřit. Nicméně jsem byla velice ráda že jsem mohla se synkem zůstat, jen doufám že se nám hospitalizace kdekoli na dlouhou dobu vyhne.