Mona |
• |
10.12.2005 16:26:07
Čauky, taký mám takovou zkušenost a to 7 letou a můžu ti poradit pouze to co já udělám sama.
Nečekám, že se partner změní, ale raději se sama postarám o změnu... . Taky nemá zachvaty stále, ale je to nepříjemné, jelikož se nekontroluje už ani před ostatními lidmi a klidně si zanadává na mne před společností a pokud mám náladu tak mu doma vysvětlím jak jemu by se líbilo takové ponižování, poté uzná že to přehnal, ale stále má svou pravdu, kterou si své výbušné jednání obhajuje. Zrovna včera měl svou super náladičku a dneska dělá jako by nic. Dokáže ještě u ostatních vyvolat pocit, že to musel říci a jelikož jsem klidnější povahy tak se trápím a nikde u přátel to neventiluji, abych nebyla za chudinku. Měj se hezky a nečekej, že se změní, ahojky. |
Evka |
• |
9.12.2005 22:51:14
Milá Mio, z partnerského vztahu toto naštěstí neznám, ale měla jsem takového otce. Navenek klidný, tichý, nekonfliktní člověk, který si své frustrace vybíjel doma na manželce a dětech. Tedy, ne že by to bylo na denním pořádku, bylo to občas, ale také mi z toho bylo vždy zle od žaludku. Jako dítě jsem tím dost trpěla, od svých 18-ti let jsem bydlela jinde, ale vadilo mi to pořád. Myslím, že já i mí sourozenci jsme tím poznamenaní, i když každý trochu jinak. Už jako dospělá jsem o tom občas diskutovala se svojí maminkou, proč si ho vůbec brala atd. Říkala, že se zpočátku známosti přetvařoval, a když náhodou k nějakému výstupu došlo, tak se velice omlouval, že už se to nestane. Hodně tlačil na to, aby se brzy vzali, měli děti, no a pak už bylo na nějaké řešení pozdě. V manželství se už "nežinýroval", nepamatuji, že by se kdy byl komukoliv omluvil, maximálně to odbyl poznámkou "no vy toho naděláte". I když zrovna neměl záchvat vzteku, byla doma permanentně dusná atmosféra. S námi dětmi se téměř nebavil, vyžadoval svůj klid, děti ho obtěžovaly. Jinak byl ztělesněná ctnost - nekouřil, nepil, myl nádobí, škudlil peníze, prostě vzorný manžel. Navenek nikdy nepřipustil, že by mohla být chyba na jeho straně, jestli to někdy přiznal sám sobě, netuším. Jediné pozitivum, které na této situaci vidím s odstupem mnoha let, je to, že jsem velice obezřetně vybírala muže, se kterým chci strávit zbytek života - povedlo se, mám báječného muže, i když jsem čekala dlouho. Prostě představa, že bych mohla dopadnout jako moje maminka, byla pro mne výstrahou. Přeji Ti dobré rozhodnutí.
|
9.12.2005 22:05:26
Ahoj Mio,
ne že bych věděla, co konkrétně s tímhle chlapem:-), ale jestli tě zajímá můj pohled na věc, tady je: Předesílám, že osobně v nějaký happy end nevěřím. Žila jsem 18 let s otcem, který měl taky nutkavou potřebu dělat dusno a vždy pojmenovat viníka:-( (nejspíš v panické hrůze, aby někdo neukázal prstem na něj). A přestože měl a má spoustu dobrých vlastností (je zodpovědný, pracovitý, věrný, nepije, nekouří, dokonce ani nemluví sprostě atd.), život s ním byl peklo. Tím větší, že jsme tenkrát nikdo tak docela nesebral odvahu se mu postavit. Když jsem to nakonec udělala já (protože už jsem měla solidní žaludeční neurózu a bylo jasné, že něco udělat musím), zjistila jsem, že to JDE, ačkoliv se všichni vždycky tvářili, že je to naprosto nemožné. Hlavní věc, která zafungovala, bylo podle mě to, že pochopil, že se mu 1. dokážu vzepřít a vydržet v tom, 2. dokážu se postavit se na vlastní nohy a nevzít si od něj ani peníze, ani nepřijímat pomoc v jakékoliv formě (přestože by se bývala šikla), 3. dokážu být (důsledně) stejně nesnesitelná jako on. V případě konečného oddělení se dítěte od rodiče to takhle možná ještě jde, ale pokud by takhle vypadalo manželství, nevím, co by z něj zúčastnění vlastně získávali. Dokud jste sami dva, dá se to ještě asi udržet v mezích, které tě jen "trápí" (promiň, jestli to zní, jako že to zlehčuju, tak to nemyslím), ale v okamžiku, kdy bys třeba byla na mateřské a byla na něm finančně závislá, máš o hoooodně horší vyjednávací pozici. Podle mě jestli mu teď "dokážeš", že ti na jeho výlevech (a potažmo na něm) nezáleží tolik, aby ses hroutila, je možná šance udržet to ve stávajících mezích (což si nejsem jistá, že to stačí). Pokud to necháš jít dál a necháš se tím deptat, pořídíš si s ním bydlení, děti atd. je myslím šance na nápravu skoro nulová a pravděpodobnost postupného zhoršování značná. (Nemám samozřejmě patent na rozum a výjimky jsou všude, ale všech asi pět případů tohoto typu, se kterými jsem přišla do styku, se nezadržitelně sunulo stejným směrem.) Držím palce Hanka |
Janka |
• |
9.12.2005 13:45:47
víc mě zajímá, co bude dělat až budete manželé a budete mít děti. Co budeš dělat až bude používat hrubá slova před dětmi, až příjdou skutečné problémy, a ty určitě příjdou až se narodí děti. Víš, jestli se snižuje k tomu, že tě uráží teď, jsem zvědavá, co bude dělat později.
Teď by mě ještě zajímalo, jak žijete. Protože mě se zdá, že ty pro klid hodně ustupuješ, alespoň mi tak vyzněla jedna tvoje věta. Jestli je to pravda, tak by jsi měla zkusit než se narodí dětičky, co v něm je. Protože mi to něco připomíná a to vlastní manželství. Někdy to začne a potom už není cesta zpět. Takže se nad tim zamysli. Hezky jsi vyjmenovala jeho kladné vlastnosti, ale jedna ohavná vlastnost to všechno zabije, jestli s tím něco neuděláš. Zdraví Janka |
Eva, 2 děti |
• |
9.12.2005 10:32:19
Ahoj Mio. Nechci se tady vyjadřovat přímo k těm slovům, jaké tvůj partner používá v hádkách. Nevím co s tím, nemám s tím zkušenost. Mám však zkušenost jinou. S hádkama, uměle vyvolávanýma mým partnerem. I když navenek to nevypadá, že by byly k vůli ničemu, nějaký důvod si vždycky. našel. Spíš mě oslovilo, jak jsi napsala, že ti vynadá a pak spokojeně usnul. Můj partner to dělal taky - vynadal mi, řekl mi hodně hnusných věcí, i když ne sprostých a pak usnul a já z toho nemohla usnout a trápila se, někdy brečela v posteli a usnula až k ránu. říkáš, že když se on rozčilí, tak je jakoby v transu. Spíš bych na tvém místě uvažovala, jestli ten vztah je pro tebe dobrý. Dnes ti možná přináší víc, než bere. Ale zkus si představit jak ten vztah bude vypadat do budoucna - já to moc nevím, ten tvůj vztah znám jen z tvého 1 mailu. Já byla dřív také zmatená z toho, co se děje, že ten člověk, který mě má jinak tak rád, mě dokáže zase hned nenávidět, že to je asi omyl, nějaká náhoda a chtěla jsem zjistit, jak tomu předejít. Dnes vím, že o tom nemá smysl přemýšlet. Můj partner je vztekavý a má rád dusno. A když na něj přijde období a chce mít zase velmi kladný vztah, já už to prostě nepřijímám, protože mě to střídání oblačno-jasno přestalo bavit.
|
Mia |
• |
8.12.2005 13:31:09
Omlouvám se, není to k článku Jóga pro mrňata, to jsem na to klikla nějak omylem.
|
Mia |
• |
8.12.2005 13:29:39
Dobrý den všem,
chtěla jsem se vás zeptat, jak probíhají vaše hádky s partnerem, jak často se hádáte a jestli používáte sprostá slova. Mám přítele a je mi s ním fajn. Jenže občas se chytneme a on při hádce používá sprostá slova na mojí osobu. Jinak je nepoužívá, jen když je vytočenej nebo když je hádka. Já vím, že jsou hádky v každém vztahu a je to normální, ale mě vždy hrozně mrzí a zklame, že mi dokáže nadávat a křičet. V tu chvíli je jakoby v transu a asi si to neuvědomuje. Několikrát jsme to probírali, tvrdí, že když se dostane do toho naštvání, tak se neovládá a chrlí co mu přijde na jazyk. Pak toho lituje a třeba se i omluví (ale to je málokdy). Já z toho mám vždy zkažený celý den, někdy i ten další. Vůbec nevím, jak se zachovat, protože mu to nechci jen tak odpustit, ale ani nechci dlouho "trucovat", aby nebylo doma dusno. Vždy čekám na omluvu, ale většinou nic, neuvědomí si, že by se měl omluvit. Píšu dnes, prtoože zrovna včera se to stalo a ještě dnes jsem z toho rozhozená. Po hádce a po tom co na mě křikl, že jsem kr..., tak se zavřel do ložnice a spal. Ráno mi ani nedal pusu, když odcházel do práce a už vidím, jaký bude dusno, až přijdu domů. Nebudeme spolu mluvit, každý si bude dělat svoje-nesnáším to. Nevím, jak z toho ven. Už jsem mu to říkala hodněkrát, že mě tohle na něm mrzí, že mu to nedokážu pořád odpouštět, že si myslím, že nadávky do vztahu nepatří, ani v hádce, že bych byla radši, aby byl v klidu. Uvažuju, že bych s ním zašla k psychologovi. Po jedné takové hádce mi slíbil, že by tam i šel, že ví, že mi to vadí, ale neví co s tím. Jinak je fajn, máme se rádi, nepije, nekouří, chodí do práce, doma pomáhá, cestujeme, máme se fajn. Ale tohle mi moc vadí a vždy otráví. Máte někdo něco podobného? Nebo víte co s tím? |
• |
7.12.2005 10:24:59
Dobrý den. Dívala jsem se na www.volny/sujcz ohledně stránek jogy pro děti, ale příspěvky jsou staré. Velmi by mě zajímaly kontakty na učitele jogy v MŠ Prahy 9 - ráda bych zařídila jogu pro děti i na MŠ v Praze 8. Pokud byste mi mohl nějak pomoci, byla bych ráda. Děkuji. Vlasta Lisková
|
Ota |
• |
29.4.2002 21:31:45
Nejméně dvakrát tolik předškoláků se setkává s takovou jogou (jogovými prvky) např. ve více než deseti MŠ v Praze 9.
Zkušenosti jsou také pro ostatní v řadě publikací a seminářů. Zájemci jsou zváni na http://www.volny.cz/sujcz/ v rámci Sdružení učitelů jogy, kde jsou samostatné stránky jogy pro děti i nabídky lektorů pro další školení. Stejně ale i Unie jogy, Společnost joga v denním životě a další..... |
Lucie |
• |
19.4.2002 16:45:13
No jo, když oni křesťani mají radši toho trpitele na kříži, než duchovně probuzeného Krista, je to s nimi těžké, ale mějme trpělivost.
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.