Názory k článku Vyznání

Ahoj Sosane,
díky za Tvůj zajímavý a upřímný příspěvek. Nedá mi to a chci Ti odpovědět aspoň na pár témat, kterých ses dotkl. Prosím předem o toleranci - ale asi ani prosit nemusím, protože z Tvého příspěvku mám dojem, že tolerantní jsi, že dokážeš respektovat názory druhých, i když máš sám odlišné, a to je moc fajn. Díky.

* Píšeš:
"Na Rodině se tedy setkáváme poprvé s tématem náboženství, kterému se server myslím doposud spíše vyhýbal."
- Na Rodině se sice nepohybuji denně, ale občas jsem tady už na téma "Víra, vyznání, duchovno atd." narazila. Třeba nedávno v diskuzi o sektách - pokud by ses chtěl podívat, je to na adrese
http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=48714

* Tady na rodině taky byl před nedávnem dostupný článek "Mám doma anděla", teď zrovna nemůžu najít tu správnou adresu, tak stručně k obsahu: Psala to maminka, která přišla o miminko při porodu, bylo to dost smutné. Tomu děťátku udělala stránky www.anjeliky.sk (na ně byl v tom článku odkaz), to jsem si taky pobrečela. Jsou to smutné stránky nejen pro ni, ale i pro ostatní rodiče, kteří přišli o děti. Hodně lidí tam taky píše o víře, možná by Tě to zajímalo...? Pokud bys tam něco psal, tak Tě prosím o velkou citlivost k těm lidem na serveru anjeliky.sk
Protrpěli si své.

* Ve svém článku píšeš:
"Moje elementární duchovní zkušenost je taková, že člověk musí být především 100% upřimný sám k sobě a na tom teprve může vyrůstat cokoliv dalšího. Jakékoliv sebeobelhávání, přetvařování, stylizování do nějaké podoby je scestí a dojde-li k němu, cokoliv dalšího na tom postaveného už pak nemá s duchovnem nic společného."
- Tak s tím souhlasím zcela a naprosto, tos napsal moc hezky. Určitě nemá smysl chodit do kostela jakékoliv církve bez toho, že by člověk sám cítil uvnitř potřebu tam jít. Já jsem uvěřila až jako dospělá, bylo mi něco přes třicet, nikdo mě k tomu nenutil, prostě jsem k tomu dospěla po asi deseti letech přemítání a hledání. Kdyby mě k tomu někdo nutil, tak utíkám pryč co nejrychleji dovedu :-))
Ještě pro dokreslení - jsem z ateistické rodiny, vystudovala jsem za socialismu ekonom.školu (takže materialistický a víceméně i politický obor v té době) a živím se taky velmi materialisticky (účetnictví, daně atd. - rozhodně žádné duchovno :-)) Přesto jsem k víře dospěla, a to přes různé životní zkušenosti, některé i velmi smutné. Ale o těch smutných osobních vzpomínkách se mi teď nechce psát.

* Píšeš:
"Nemohu prostě věřit takovým věcem, jako že po smrti na mě čeká Ježíš, který se narodil z panny (všichni víme, jak děti přicházejí na svět)"
Myslím, že v dnešní době je daleko snazší přijmout to narození z panny aspoň jako teoretickou možnost, když se dnes běžně dělají oplodnění ve zkumavce a začíná se s klonováním. Neboli: dnes si už řada lidí - i nevěřících - dokáže představit, že prostě je technicky možné, aby otěhotněla panna. Pro lidi před sto lety to muselo být daleko těžší uvěřit, že by to opravdu mohlo jít bez přímé asistence muže :-)
Samozřejmě tím nemyslím, že před 2000 lety by tehdejší doktoři dokázali to co dnešní lékaři. Spíš to myslím takhle:
Když člověk věří v existence Boha = Stvořitele, tak pro něj není až tak těžké uvěřit v "neposkvrněné početí", protože dnes to už umíme i my lidi. Ale když nevěříš ve všemocného Boha Stvořitele, tak to pro Tebe musí být neuvěřitelné, to chápu. (Mně tohle taky dalo práci :-))

* Píšeš:
"přišel na svět jen proto, aby z nás sňal hříchy svým ukřižováním (co má jeho ukřižování společného s mými hříchy?) a nabízí mi po svém boku věčný život."
Jeho ukřižování má docela dost společného s hříchy nás všech, protože Ježíš zemřel právě za naše hříchy, vlastně byl dobrovolně potrestán za nás, abychom nemuseli být potrestaní my za to, co děláme blbě. Ale je těžké to takhle vysvětlovat ve stručnosti. To by bylo na dost dlouhou debatu nebo spíš na delší přemýšlení a objevování starých pravd, ale nechci zahltit tento server teologií.

* To zmrtvýchvstání - to je obdobné. Nedokážu Ti to tady vysvětlit nějak stručně a jednoznačně, to asi ani nejde. Snad jen velmi stručně: Pokud připustíš existenci Boha (všemohoucího, Stvořitele atd.), tak pak není až tak těžké připustit i to vzkříšení, protože Bůh všemohoucí to prostě může udělat. Ale pokud nechceš o Bohu v biblickém smyslu ani slyšet, pak se asi neshodneme. Zkus ale popřemýšlet třeba nad tím, že dnes i lékaři dokážou kolikrát vzkřísit téměř mrtvého z klinické smrti - např. Jožo Ráž. Tak proč by to nedokázal Bůh s Ježíšem :-)

(Ono je fakt dost těžké o tom psát, mně to trvalo kolik let, než se mi podařilo srovnat moje materialistické a ateistické přesvědčení s tím, k čemu jsem docházela. Nejsem schopná to tady nějak srozumitelně vysvětlit ve stručnosti, je mi to moc líto.)

* Píšeš:
"A modlidba vyznání víry, kde se říká ...věřím v jednu svatou apoštolskou církev... chápu jako že to je ta Římskokatolická, to mi také neleze moc z pusy. Copak ty jiné církve jsou snad horší?"
- Nejsem teolog, ale tahle slova já osobně chápu tak, jakože v nějakém vyšším duchovním smyslu je skutečně jedna jediná církev. Z toho vyššího (Božího) pohledu je úplně jedno, jestli jsem katolík, protestant, pravoslavný atd.
- Chápu to tak, že mezi upřímně smýšlejícímu křesťany by měla být jednota. Vždyť i v Bibli se říká - bratři, milujte se navzájem!
Jsem přesvědčena, že upřímně věřící křesťané se mohou shodnout na těch základních principech (víra, láska, naděje, Desatero atd.) a že rozdíly mezi jednotlivými církvemi nejsou z globálního hlediska důležité.
- Pokud se křesťané v historii nedokázali mezi sebou dohodnout v míru a pokoji (a leckdy jim to bohužel moc nejde ani dnes), tak to chápu jako jejich lidské selhání, nikoliv jako vadu křesťanství
- Mně osobně je dobře v Církvi bratrské, kam patřím, ale občas třeba na dovolené zajdu i do kostela Církve českobratrské evangelické (osobně znám i několi kazatelů z téhle církve a jsou moc fajn) a nemám zábrany ani zajít ke katolíkům.
- Je to o toleranci k druhým, k jejich vidění světa. Je to i o tom, že si uvědomuju, že nemám patent na rozum (a druzí taky ne). Já třeba rozumím nějaké biblické pasáži jinak než druhý věřící, ale tenhle rozdíl není pro mě důvodem k hádce, ale důvodem k zamyšlení, jestli jsem to dobře pochopila já sama. Rozdíly mohou obohacovat a není myslím nutno za každou cenu hledat jednotný názor či výklad ke každé maličkosti.

* Píšeš:
"Za komunistů bylo chození do kostela osobním hrdinstvím. Nicméně dnes na tom nic hrdinského není a mě to připadá jaksi zbytečné."
Milý Sosane, však Tě k chození do kostela nikdo nenutí. Budeš-li někdy mít tu potřebu, tak můžeš přijít - a zase můžeš svobodně odejít. Můžeš zkusit navštívit i jiné církve než katolickou, třeba se někde jinde budeš cítit lépe. Nemluvím o sektách, to je snad jasné :-)
Každá církev má svoje specifika a to mi připadá krásné, že každý věřící může dnes SVOBODNĚ vyznávat Boha po svém, tak jak to cítí každý z nás. Je krásné, že dnes mohu jít svobodně v neděli občerstvit svou dušičku do kostela a že za to nemám problémy v práci a děti ve škole. A je taky krásné, že lidé nevěřící nemusejí jít nikam, neboť žádné náboženství není státní a povinné.

Píšeš:
"Dnes rostou rodinné kluby a dětské kroužky pod patronátem církví jako houby po dešti. Chceš, aby ti dítě chodilo do kroužku? Ano, ale zaplatíš za to tak, že mu tam budou pokradmu cpát do hlavy křesťanská dogmata. Mám z toho divný pocit."
- No, tady s Tebou nesouhlasím. Myslím si totiž, že existuje strašně moc různých kroužků MIMO církev, takže je možné, aby Tvé děti chodily na fotbal, na modelářství atd., aniž by to muselo být pod patronátem církve. Existují bezvadné skautské oddíly, existují skvělé Domy dětí a mládeže atd. Takže každý rodič má volbu, jaký kroužek pro děti zvolí.
- A naopak - když rodiče přihlásí své dítě do nějakého kroužku, pořádaného církví, tak se asi nedá vyloučit, že to dítě tam občas uslyší něco o víře. Ale myslím si, že děti by určitě nevydržely v kroužku, kde by jim někdo cpal do hlavy dogmata jakéhokoliv druhu. Především ten kroužek musí být zajímavý, dobře vedený, děti si v něm musejí užít legraci atd. - a jen tak tam ty děti budou chodit.
- Např. náš sbor pořádá angličtinu, kde za celou dobu nepadne o náboženství ani slovo (opravdu, já tam chodím taky). Po konci angl.hodiny je přestávka, kdo chce, tak může odejít - a teprve potom je pro zájemce povídání o Bibli (zadarmo). Kdo chce zůstat na tu bibl.hodinu, může, kdo nechce, tak svobodně odchází a nikdo mu nic nevyčítá. To mi připadá jako fér hra pro všechny zúčastněné. A navíc i ta biblická hodina je spíš diskuze nad Biblí (a názory jsou opravdu různé :-)) , rozhodně nejde o předkládání hotových dogmat, o nichž se nediskutuje.

-----
Díky všem, kdo dočetli až sem. Nechci tady rozvádět teologické teorie, i tak jsem toho napsala až dost. Ale pokud byste se někdo chtěli na něco zeptat, tak zkuste napsat a já se Vám pokusím odpovědět, pokud budu mít pocit, že k tomu mám co říct. A určitě se najde i řada dalších a povolanějších. Já se můžu pokusit vypovědět jen to, k čemu jsem pracně dospěla já sama, ale bez záruky :-) Nejsem teolog a nemám patent na pravdu. Ale pokud by někoho něco zajímalo, tak se pokusím Vám nějak předat to poznání, k němuž jsem se zatím pracně dobrala :-)

Mějte se všichni krásně a prosím Vás všechny o jedno - ať už jste jakéhokoliv vyznání či zcela bez vyznání, mějme k sobě toleranci, úctu a respekt k odlišným názorům. Já za sebe slibuju, že se o to budu taky pokoušet. Díky a ahoj!

Ahoj,
jsem moc ráda, že se tady na rodině píše i o víře. Moc se těším na další články od kohokoliv, i na různé názory. Nevěřící prosím o toleranci. Díky.

Na Rodině se tedy setkáváme poprvé s tématem náboženství, kterému se server myslím doposud spíše vyhýbal. Ale je to téma, ke kterému si musíme vztah a názor vytvořit všichni už jenom s ohledem na to, jak budeme vychovávat svoje děti a odpovídat jim na jejich všetečné otázky. Jsem tedy rád, že tady padlo jedno tabu a kdo má odvahu, může zkusit na toto téma diskutovat.
Moje elementární duchovní zkušenost je taková, že člověk musí být především 100% upřimný sám k sobě a na tom teprve může vyrůstat cokoliv dalšího. Jakékoliv sebeobelhávání, přetvařování, stylizování do nějaké podoby je scestí a dojde-li k němu, cokoliv dalšího na tom postaveného už pak nemá s duchovnem nic společného. A právě tato elementární zásada je paradoxně problémovým místem mého vztahu k náboženství a chození do kostela.
Jde totiž o to, že dost dobře nemohu chodit do kostela, aniž bych se tam nepřetvařoval. Nemohu prostě věřit takovým věcem, jako že po smrti na mě čeká Ježíš, který se narodil z panny (všichni víme, jak děti přicházejí na svět), přišel na svět jen proto, aby z nás sňal hříchy svým ukřižováním (co má jeho ukřižování společného s mými hříchy?) a nabízí mi po svém boku věčný život. Jako důkaz toho se nabízí jeho zmrtvýchvstání, míněno fyzicky tak, že to mrtvé studené tělo s dírami od hřebíků obživlo, vstalo, chodilo, mluvilo a posléze se odebralo kamsi na nebesa. Ta představa mi připadá tak absurdní, že tomu prostě nevěřím. A modlidba vyznání víry, kde se říká ...věřím v jednu svatou apoštolskou církev... chápu jako že to je ta Římskokatolická, to mi také neleze moc z pusy. Copak ty jiné církve jsou snad horší? Proč by měly?
Myslím si, že prostě není správné věřit něčemu, co není pravda. Jistěže nemohu prokázat, že to není pravda - o tom se nepřu, ale mě stačí, že je to celé krajně nepravděpodobné.
Protože můj zájem o duchovno byl upřimný, setkal jsem se i s jinými učeními, především jógou a vysvětlení jógových mistrů je značně odlišné od klasicky křesťanského, ale připadá mi mnohem pravděpodobnější.
Za komunistů bylo chození do kostela osobním hrdinstvím. Nicméně dnes na tom nic hrdinského není a mě to připadá jaksi zbytečné. A tak budu asi svoje děti spíš vychovávat ke vztahu k duchovnu na základě mé osobní zkušenosti než na základě toho, co se říká v kostele.

A tak to oproti autorce vnímám celé trošku naruby. Za mých časů byly všechny dětské kroužky pod záštitou pionýra nebo SSM. Děti tam chodily proto, že si tam lepily modely nebo chodily na výlety, ale někde vzadu na zdi jim tam v klubovně muselo pro formu viset něco s komunistickou tématikou jako kulisa. Dnes rostou rodinné kluby a dětské kroužky pod patronátem církví jako houby po dešti. Chceš, aby ti dítě chodilo do kroužku? Ano, ale zaplatíš za to tak, že mu tam budou pokradmu cpát do hlavy křesťanská dogmata. Mám z toho divný pocit.
A jak se k tomu stavíte vy ostatní? Jaká je vaše osobní zkušenost?