Názory k článku Úvahy o otcovství

Sosane, ahoj, ráda tě zase vidím :o)

Problém je, že vy muži nevíte, co chcete... Článek se v podstatě zabývá tím, že matka má na dítě větší vliv než otec a že to není správné. Klára nabízí řešení - pokud se muži budou o dítě víc zajímat, tím na něj získají i větší vliv. A světě div se, tobě se to nelíbí. Co tedy navrhuješ jako řešení současné situace?

Podívej se do článku:

1. orientace ve světě dětí - je mi líto, ale i kdybys sis přečetl tisíc různých příruček, nic to nevypovídá o tom, co chce zrovna tvoje dítě. To se naučíš poznat tím, že se děcku věnuješ, necháváš se zapojit do jeho hry.

2. výhody matek u rozvodu - jednak je v článku zmiňováno, že matky vědí od svých kamarádek, co je u soudu čeká, čímž oproti mužům získavají výhodu. No jo, ale proč to samé nevědí i otcové? Vždyť žena se rozvádí vždycky s mužem, takže i muži by měli mít své zkušenosti, které si mohou předávat - pokud o to stojí. Pravděpodobně moc ne. No a za druhé - pokud muž sice vydělává peníze, ale zato veřejně deklaruje svou neochotu starat se o dítě (je to ženská práce), nelze se pak divit, že soudkyně (většinou, že :o) ) jim děti moc svěřovat nechtějí. Bohužel, společně s nimi se svezou i ti, kteří o děti opravdu stojí a kteří se o ně starají od miminka.

3. naivnější muži - tak to je otázka hodně diskutabilní, oni muži dokáží být hodně lstiví, přemýšlivý či jak to nazvat, pokud na tom mají zájem - třeba nějakou "bokovku". Proč tedy této své vlastnosti nevyužívají i ve vztahu k dětem :o) A o neúspěšném zvládání problému rozumem... Na tohle téma se snad toho popsalo už dost, ne? Nebo že by tomu muži uvěřili teprve tehdy, když jim to řekne jiný muž? :o)

4. partneři matek s dětmi - zrovna tak to funguje i obráceně, ženy - tetičky manželových prvních dětí

5 - ???

6. matka s otcem soutěží - tak tohle je teda novinka i pro mne, já si toho doposud nevšimla. Nicméně pravda spíš je taková, že když je dítě většinu času s matkou, tak je to ona, od koho spíš nasává zvyklosti rodiny. Řešení - opět, muž se musí víc zapojit do péče o dítě, potom mu bude předávat své zkušenosti a zvyklosti stejnou měrou, jako to dělá matka.

7 . boj rozvedených rodičů o dítě - nemám vlastní zkušenosti

8. historická role otce a její dopady na dítě - tak muži, směle do toho, taky by mě to zajímalo :o) Na druhé straně nelze dlít v minulosti, a protože dnes už to není muž, kdo jde ulovit mamuta, aby se nepomřelo hlady, ale žena, která jde nakoupit (často za vlatnoručně vydělané peníze) do hypermarketu jídlo. Čili - historie je určitě zajímavá, ale žijeme v současnosti. Např. jsem četla, že základ vztahu dítěte k otci se vytváří během prvního roku života, tudíž nepřítomnost otce ve výchově v této době se odráží i v budoucím vývoji. Ale kdo ví, možná to jsou jenom "psychologický kecy"... :o)) Ale máte tu jistotu???....

9. statistiky - nikdy jsem nad těmito věcmi přemýšlet nemusela, ale určitě by prospělo i ženám, kdyby byly veřejně přístupné.


Takže když si vezmu v článku nadnesené body, opravdu mě napadá pouze to řešení, že se otec prostě bude dítěti věnovat. Konečně, sestsřeice mi vyprávěla o svých kamarádkách v HOladnsku. Chodí do práce na poloviční úvazek - třeba pondělí + středa + pátek. Jejich manželé pracují taky tak, pro změnu úterý + čtvrtek + pátek. Ve výchově dětí se prostřídají, na pátek si vezmou paní k dětem, víkendy tráví společně. Nevím, jestli je to celoholandský trend nebo jestli je to záležitost té jedné konkrétní oblasti, ale těžko se pak může stát, že by si muž s údivem uvědomil, že "klíčová místa psychiky dítěte jsou již obsazena matkou. "

Tohle je můj pohled ženy, která do jisté míry mužské stesky ze šlánku nechápe, protože si (opět do jisté míry) ty problémy zaviňují muži sami. Jak se na dané problémy tedy díváš ty? Jak je chceš vyřešit ke spokojenosti otců?

Mimochodem, "když muž ze sebe udělá chůvu a domácího robota" - to je tedy tvůj pohled na ženu na mateřský? Když žena ze sebe dělá domácího robota, je to báječný předpoklad k tomu, aby se vedle mírně asociálního manžela, se kterým má manželství koule, cítila jako žena? Mimochodem, že by manželství mohlo být citově spořádané, ačkoli muž s domácností pomáhá, to tě nějak nenapadlo?

Napsal jsem dlouhý článek o svých pocitech, ale zase jsem ho smazal. Napíšu pouze zkratku...
Když má muž být takový, jak ho popisují ženské časopisy, tak by potřeboval, aby dny měly 48 hodin.
Dnešní moderní muž se podle mého názoru dostává do velikého presu.
Když chci být doma s manželkou a pečovat o ní a o našeho Matýska (což velmi rád dělám), přebalování, koupání, oblékání, čištění pupíku, nosu, uší, chování, uspávání, zpívání pro mě není problém, tak zanedbávám práci a vydělám méně peněz. Nehledě na to, že mám strach, abych zůstal pro manželku atraktivní, aby ve mě stále viděla toho chlapa, kterého si brala. Když budu chtít vydělávat více peněz, aby mohli oba mít relativní blahobyt, budu je zase zanedbávat. Opět může nastat situace, že mě manželka přestane mít ráda, protože se jim nevěnuji.
Muži sami si v tomto nepomohou. Musejí jim v tom pomoci jejich manželky. Muži také potřebují ujišťovat, že jsou pro ženu nepostradatelní, že je má moc ráda a že jsou pro ní stále atraktivní.
Ještě bych napsal pár řádků k tomu, co napsala Monty...
Během těhotenství jsem obskakoval manželku, jezdil s ní na ultrazvuky, mazlil se a mluvil s bříškem, doprovodil jí i párkrát do gyn. poradny (škoda jen, že jsem nemohl do ordinace). Když jsem se o tom zmínil v práci před kolegy a kolegyněmi, před příbuznými, většina na mě koukala, jako že jsem nějaký nenormální. Slýchal jsem reakce typu "ono tě to přejde" "no jo, první děcko..." Myslím, že vím, z čeho tyto reakce pramenily.
Od chlapů to bylo proto, že jim to opravdu přišlo jako něco úchylného. Od žen, typuji, závist... Ony to neměly, tak proč by to měla mít moje manželka... Tak mě radši budou pomlouvat nebo se mi posmívat, že nejsem chlap a třeba toho taky nechám....
A tento styl pokračuje i teď během šestinedělí... Jak jsem již psal, když jsem doma, malého přebaluji, koupu, oblékám, chovám... Ne pokaždé, ale tak se nějak normálně střídáme.
A opět reakce okolí: "ono tě to ještě nepřešlo?" "no u prvního ti to možná chvíli vydrží..."
A řekl bych, že toho přibývá spíše ze strany žen. A dokonce kamarádek, momentálně také maminek malých dětí... Ptám se PROČ?

Sosan,
nemohu s tebou souhlasit, byť vycházíš z většinového názoru a taktéž z většinového standardu. Na úvod musím poznamenat, že nejsem a nikdy nebudu feministkou, dá se spíš říci, že jsem "antifeministka" - nelíbí se mi "většinový" postoj žen k mužům, domnívám se, že je degraduje a dělá z nich hlupáky, určené toliko na vydělávání a předávání peněz; jsou mi z duše protivné ženské "zbraně", ženské "taktiky", které směřují k ulovení a následnému ovládnutí muže. Vlastně i stávající izolace mužů od jejich vlastních dětí je dosti nehumánní a dle mého nesprávná. Tato společnost je možná ekonomicky "patriarchální", ale "emocionálně" matriarchální, protože automaticky přisuzuje ženám "citovost, porozumění, laskavost, vlídnost" apod. Osobně se domnívám, že je to v mnoha (jistě nejméně v 50%) případech přesně naopak. Už mi není 15 a setkala jsem se v životě s mnoha lidmi - a musím říct, že jsem poznala daleko víc zlých, vypočítavých, hloupých a bezcitných žen než podobně defektních mužů. Feminismus (aspoň tedy ten, jaký prezentují časopisy typu Cosmopolitan) očekává od společnosti, že ženu "zrovnoprávní" ekonomicky, zatímco muži ponechá jeho podřízenou pozici emocionální - muž bude nadále ždímaným pitomou, který se nechá nachytat na hezkou tvářičku a dovedně zrobený make-up, pod nímž je ovšem citové i myšlenkové prázdno. Odporné. Vždycky mi bylo podobných mužů líto... za svůj obdiv, lásku, za své peníze, dostávali maximálně "připuštěnku" do ložnice a klamný pocit, že jim kamarádi závidí pěknou kočku. Nevidím rozdíl mezi takto fungujícím vztahem a prostitucí. Vlastně ano, vidím. Prostituce je čestnější, neboť obě strany od začátku znají pravidla.
Shodou okolností jsem měla včera telefonický hovor se svou dlouholetou kamarádkou. Obě čekáme miminko, ona o tři měsíce dříve. Mimo jiné jsem jí vyprávěla, jak je můj nastávající manžel nadšený ze svého otcovství, jak něžně nenarozené miminko oslovuje a jak krásně se "mazlí" s bříškem. Kamarádka na to reagovala slovy: "A není on trochu na hlavu? Můj muž si mého bříška ani nevšimne, natož aby na něj sahal. Nedělal to ani když jsme čekali první dítě."
Přišlo mi to dost smutné. Jedna z nejkrásnějších a nejintimnějších věcí mezi dvěma lidmi je chápána jako "úchylka", protože je přece běžné, že muž o tyto věci zájem nemá, muž pouze živí a na nějakou citovost nemá nárok (nárok; nevěřím totiž, že by o ni neměl zájem). Je totiž od malička veden k tomu, že se to nehodí, že je to jen pro ženské.
Otec mého dítěte nevydělává těžké peníze. Není "v balíku". Nemá vilu, auto, a nekupuje mi každý týden kytici růží nebo francouzský parfém. Ostatně ani to od něj nechci a spíš bych se urazila než zaradovala, kdyby něco takového udělal. Vím ale, že bude skvělý táta, kterému nebude dělat potíže utřít prckovi nos, přebalit ho a nakrmit. Myslím, že víc svému dítěti dát nemůže. Bez drahých hraček a značkového oblečení se dítě obejde, ale bez lásky OBOU rodičů se z něj nikdy nemůže stát povahově "nedeformovaný", šťastný a vyrovnaný člověk. Myslím si, že to je mnohem víc. Nevyměnila bych svého citlivého, chápavého, milujícího partnera za žádného "pracháče", který se chodí domů jen vyspat a s dítětem si jednou ročně vyjede na tom kole (viz ilustrace k článku).
Za současný stav si vlastně můžeme samy. Ženy totiž od dětství vychovávají muže tak, aby byli "chlapáci", kteří se neztrapňují něčím tak nízkým, jako špinavou plenkou. Nebudeme-li své děti vychovávat takto "vyhroceně" ("Jeníčku, neber Elišce panenku, panenka je jenom pro holčičky!"), bude další generace otců úplně jiná. A řekla bych, že daleko lepší...

V reakci na článek kritizuje muže za to, že se nezajímají o čerstvě narozená miminka a neinklinují k tomu jim utírat nosíčky a dělat různé činnosti tradičně považované spíše za ženské. Tvrdím, že by to nic moc dobrého nepřineslo. Být dobrým otcem totiž znamená především být dobrým manželem, jakýmsi prototypem muže, kterého by děti mohly následovat. Který by nebyl asociální rockovou hvězdou ani supermanem ověšeným kulomety, ale přesto byl dostatečně atraktivní pro manželku, aby jej mohla milovat a nacházela ve vztahu s ním potřebné vzrušení a chuť do života. To je myslím pro dobré fungování rodiny to nejdůležitější.
Okázale deklarovaná únava žen z péče o děti je myslím většinou pouhou zástěrkou zahalující ve skutečnosti otrávenost, vyvěrající z pocitu nenaplnění a jakéhosi zahrabání se, způsobenou zejména špatným vztahem k nudnému manželovi. Technicky spořádaná, ale citově chudá manželství jsou nestabilní a rozvádějí se častěji než ta, kde tu nudu ruší třeba i mírná asociálnost manžela, který rodinu spíše zanedbává, ale život s ním má, abych tak řekl, koule. To je nepopulární fakt, ze kterého se musíme učit. Je potřeba být takovým mužem, aby manželku vedle něj bavilo být ženou. Tím, že muž ze sebe udělá chůvu a domácího robota se nepochybně stane pro manželku užitečnějším, ale nikoliv atraktivnějším. A na to by si měly vzpomenou všechny ty feministky, které po tom tolik volají. Měly by více namáhat své mozky aby odhalily, co vlastně doopravdy chtějí a co by jim přineslo v rodině štěstí. Cílem je vzájemné doplnění, ne shoda a zaměnitelnost.
Na muži musí žena něco obdivovat, aby si ho mohla vážit a jedině do takového se může zamilovat. A když bude milovat takového muže, tak ji bude bavit život a ráda ho stráví třeba i doma péčí o ty děti. Tím samozřejmě nechci upírat ženám právo na kariéru, účast v politice a pod., ale ruku na srdce, kolik z nich by při splnění výše uvedené podmínky po tom toužilo? Správným cílem feminismu by mělo být nalezení přirozené, rovnovážné a normální mužské a ženské role hodné následování, v podmínkách současné civilizace. Snaha o vyniknutí individua však dnes staví na odiv spíš kdejaký extrém až úchylnost, ale jak vůbec vypadá normální, přirozená mužská role a normální manželství je zahaleno tajemstvím.
90% časopisů na novinovém stánku se dívá na svět ženskýma očima. A když dám stranou žensky orientované časopisy, tak mi zbyde leda tak čtení o drahých autech nebo hifi, počítače a šmytec. Muž je dnes degradován na stroj na kariéru a vydělávání peněz, zajímající se leda tak o techniku nebo spotřební zboží. A to je špatně, protože v tom evidentně životní štěstí nespočívá.