Názory k článku Kalamita čůrací a kakací

Díky! Po těch všech diskusích na téma, jestli svému dítěti neškodím, když ho nechávám spát s námi v posteli, usínat u prsu a sem tam trochu kousnout, jsem se u Tvého články nasmála, až mi slzy tekly! Doufám, že mi to nemáš za zlé, v reálu to asi byla docela síla, taky to znám, ale napsalas to opravdu zábavně, mohla by ses tím živit:o).
Ještě k tomu přenášení nálad z matky na dítě - u nás to taky funguje na sto procent. Píše se, že dítě vnímá stresové signály v chování matky. O tom nic nevím, my dospěláci už jsme bohužel takové schopnosti ztratili, ale když jsem někdy otrávená, už ani od mrňousa neočekávám, že by nebyl protivnej jak necky, to se u něj rozumí samo sebou. A když se mi párkrát za jeho krátký život přihodilo, že jsem se cítila fakt na dně, uviděla jsem vždycky ty jeho velké oči vykuléné v nechápající hrůze a radši jsem se rychle sebrala. Jo, možná se dá ukecat, až bude větší, ale tyhle mrňata jen tak neoblbneme:o).

Tak tomu se říká kalamita. Mě by asi pepka klepla! Zatím ještě nemám děti, ale jestli se mi toto stane, tak za sebe neručím. Ahoj

Skvělý článek! Moc jsem se nasmála! Podobných katastrof nám naši 2 drobečci připravili nespočet. Teď na to vzpomínáme s úsměvem. Například jedna příhoda je ještě docela čerstvá: Naše mladší holčička (2,5) už umí docela solidně čurat i kakat do nočníku a to naprosto samostatně - vidí to u brášky. Jednou takhle zavolala: mami čurat! Tak jsem jí pověděla kde má hrneček - ona si ho totiž chce sama donést a sama se obstarat, tak nemělo cenu jí pomáhat, jinak spustí ječivý ryk. Rozhodla se, že nejlepší místo bude v pokojíčku, ačkoliv jsme všichni seděli v kuchyni. Za chvíli volala, že už je to a nesla ukázat své "dílo". Bohužel, po cestě v předsíňce zapackovala. Výsledek se dal očekávat: řvoucí dítě a vedle něj spadený nočník. V něm ovšem nebylo jen načuráno, ale byla tam pořádná hromada. Tou třešničkou na dortu bylo, že tuto hromadu se podařilo našemu andílkovi vysypat tatínkovi na boty!
Zkrátka - děťátka nám dělají život velmi pestrý a hlavně zažíváme plno radostí. Přeju každému, aby měl hodně "takových radostí", ale hlavně BERME TO SPORTOVNĚ.

Lucko,
já myslím, že ten pan doktor měl pravdu, že to chce čas. Je mi jasný, že to leze na nervy, však to sama znám; člověk "ví", že by už to dítě mělo to či ono, ale dítě nic... To, že nemůže do školky, je sice nepříjemná komplikace, obzvlášť, pokud bys už chtěla jít do práce. Ale myslím, že Ti beztak nezbyde nic jinýho než zatnout zuby a trpělivě vydržet, až k tomu Lukášek dospěje. - Snaž se z toho nedělat moc velký drámo, aby z toho nebyl tak moc vedle. Třeba se sám za sebe děsně stydí, že to nezvládá, ale zrovna tak třeba si nemůže zatím ještě pomoct... Můj syn sice už ve třech letech nedělal "celé" bobky do slipů, ale taky jsem ho do školky mohla dát až od čtyř let, protože jednak - přes "velký" bobek do nočníku - dělal pidibobky do slipů až někdy do třech a půl let, a jednak pak neuměl chodit na "opravdové" WC. - Jo, nepsala jsi, jestli ho posíláte na toaletu nebo na nočník. Pokud po něm chcete, aby kakal do velké mísy, zkuste nejdřív nočník. Děti někdy mívají strach si sednout na velké WC, aby nepropadly, a to i přesto, že se tam dá speciální prkýnko...
Chodí-li to v těchto případech podobně jako v těch, jaké jsem zažívala s naším mladým já, tak nezbývá nic jiného než trpělivě čekat a čekat a čekat...
Držím palečky. M.

mám tříletého (10/01) klučinu,je to opravdu šikovnej kluk,krásně mluví,pojmenuje všechny barvy,má vybornýho pamatováka,myslím že na něj můžu být hrdá,jen jedna věc mě moc a moc trápí a to že se náš lukýnek pořád pokakává do slipečků.s čůráním problém není to si hezky včas řekne na záchod,ale s kakáním úplnej opak.už nevím co mám dělat,vyzkoušely jsme to po dobrým i po zlým(slíbené odměny za bobek v nočníku,výlety,pohádky,ale nic nepomohlo.i když viděl že by za zdařené kakání dostal velmi chtěné auto stejně se pokakal do kalhot....nakonec jsme přistoupili i k tvrdším praktikám,dostával na zadek za každou pokakanou slipu,vždy to vydatně odbrečel,byly z toho akorát nervy na obou stranách,ale k úspěchu to nevedlo.i když věděl že za to dostane,tak se stejně pokakal.byl to začarovanej kruh,tak jsme od toho ustoupili.moc dobře vím,že chápe co po něm chceme,ví že se takové věci opravdu nedělají a řádně se za to stydí.vždy si někam zaleze kde ho nikdo nevidí a tam se vykaká,pak za náma přijde s tím že chce kakat,ale už je podělanej.když mu sundáme kalhoty a on uvidí co udělal,tak odvrací pohled,samé fuj fuj fuj,přijde mi že bobky se mu vydatně štítí.přitom mu to ani jeden z nás nikdy neznechucoval,nevím kde vzal takový odpor ke kakání.teď poslední dobou to taky začal zatlačovat,snaží se kakání oddálit jak nejvíc to jde,nejraději by ani nekakal.pak ho to bolí,brečí u toho...doktor nám říkal,ať mu dáme čas,že některým dětem to trvá dýl,prý to chce trpělivost.ale mě přijde že to nikam nevede,je stále stejné,přitom v říjnu už mu byli 3.kvůli tomu nemůže ani do školky,i když jinak děti má rád a myslím že by se mu tam líbilo.jsem už zoufalá,každou radu uvítám.předem moc díky.lucka