Názory k článku O pochopení (a) rozdílnosti

Uplne jste me Pavlo vydesila, ze si najednou vykame, ale dobra, budu se drzet pravidel hry ;-))).
Musim uznat, ze mate pravdu. Jak jste psala, ze se lide chteji pres charitativni cinnost zviditelnit, by spadalo pod onu mnou drive zminovanou kategorii "ucel sveti prostredky".
Ale smutna pravda o duchodkyni z vedlejsiho vchodu - je to fakt (ackoliv i taci, co ji pomuzou se najdou - leta jsme s maminkou kupovali sousedce v lekarne leky proti bolesti - davala nam vzdycky papirek a penize a my odevzdali leky....a penize ;-))) - nadavala, ale ve skrytu duse byla desne rada).
A co se tyce pruzkumu o rozvojovych zemich v mem okoli? To by to dopadlo :-(. Tady uz jsem se setkala i s reakcemi na to, ze jsem z CR, co rikam tomu, ze konecne vidim plny obchody jidla, ze se vsude sviti a tece tepla voda - fakt nekecam. Ale uznavam, ze to byly extremni pripady, zbytek tu ma docela slusny znalosti, az me to obcas prekvapi.
Takze mejte se moc krasne a nebojte, ze se mnou musite zapasit - ja s Vami absolutne souhlasim. A jak tak koukam, nejsem jedina.
Petule

To, že mnoho dětí umírá u přírodních národů hladem nebo na banální nemoci je z našeho pohledu velmi kruté a osobně to považuji za veliké + naší civilizace, že už tady nemusíme bezmocně přihlížet takové krutosti přírody. Naše charita jim však paradoxně nepomůže, protože s každou pomocí (potravinovou nebo zdravotní) se pouze zvětší rozsah problému, více lidí přežije a porodí více hladovějících dětí. Ten problém je právě v odlišnosti našeho a jejich pojetí života. Já tam nebyl a nevím to přesně, ale domnívám se, že jim to právě tak kruté nepřijde. Bylo to tam tak odjakživa a jim to přijde normální. Naše rodina má 1 až 3 děti, které se za normálních okolností dožijí dospělosti. Oni mají 8 dětí, z toho se dožijí dospělosti zase ty 1 až 3. Chcete-li toto změnit, nestačí jim dát potraviny a léky, tím situaci paradoxně zhoršíte. Buď musí jít o komplexní "vývoz životního stylu" - t.j. především vzdělání a vytvoření pracovních příležitostí a následně lidé uvidí, že mají spoustu zajímavějších životních perspektiv než jen rodit děti a okopávat políčko za chalupou. A budou mít dětí méně a doukážou se o ně řádně postarat a uživit je. Bohužel to s sebou nese i vývoz všecho toho špatného, co naše civilizace má.

Moc pěkný článek a mi nezbývá, než s ním souhlasit. Lidé si neuvědomují jednu věc. Že každý má nárok na svůj vlastní postoj, život a názor a mnozí, kteří nejsou schopni toto akceptovat, budou bojovat a nutit je se přizpůsobit jejich přesvědčení a názoru jen proto, že si myslí, že jen jejich politika, názory a podobně jsou správné.To je, bylo a bude i v běžném životě. Ale když se to vezme z opačného konce, je to přesně to, co popisuješ ve svém článku. Já jsem z velice smíšené rodiny, kde jsou nejen jiné národnosti a rasy, ale také víry. A přesně jak píšeš, nežije-li člověk v tom prostředí a v onom státě, nikdy nepochopí mentalitu onoho národa.Chudoba o které píšeš je všude. I v krásné Francii, asi 200km od Paříže jsem byla nějakou dobu v jedné vesnici, kde nemají kanalizaci a elektřinu, obchod tam jezdí jednou týdně a žijí tam jen z ovcí a koz.Neskutečná chudoba. Kdo neviděl, neuvěří. Naprosto s tebou souhlasím a sama jsem pro nechat národy národům, ať si sami určí, kdo a jak jim bude vládnout......

Mila Pavlo,

diky za moc hezky napsany clanek. Predesilam, ze s POINTOU tveho clanku absolutne a neoddiskutovatelne souhlasim.
Co me trosku zaujalo bylo tve vypraveni o tom, jak jste si povidali s lidmi, co vam vypraveli a jak z nich stesti primo ciselo. Dovol mi, abych se tu s ostatnimi podelila o "podobne" zazitky z Thaiska. Byli jsme tam s manzelem na svatebni ceste. Meli jsme na prvni dve tretiny pobytu velmi sympatickeho ridice (tedy clovicka z prosteho lidu) a fantastickou a otevrenou pruvodkyni. Ta nas provazela po hlavnim meste, po jinych mensich mestech, klasterech apod a mezitim jsme si proste povidali uplne o vsem. Vzdycky nam s pychou vypravela - "to a to pro nas nechal postavit nas milovany kral; za to a za to vdecime nasemu krali" atd atp. A skutecne, ze vsech lidi salalo stesti a spokojenost, vsichni se neustale usmivali (ale takovy uz vsichni Asiati jsou, ne? Po urcitych zkusenostech i na pracovnim poli vim, ze usmev Asiata se nemusi vzdy slucovat s jeho dusevnim rozpolozenim).
Navstivili jsme i prisernou turistickou atrakci - vesnici s "zirafimi zenami" (je to osada, kde si devcata uz od 8 let nechavaji nasazovat krouzky na krk a protahuji ho az do nekonecna a hlavne nezdrava). Vsichni osadnici se usmivali, byli pratelsti, vybizeli turisty, aby si prisedli a divali se, jak tkaji, pletou kose a ja nevim co, aby mohli udelat seskupeni na skvele pamatecni foto.... Taky tam byla skola - prazdna. PRuvodkyne nam krasne vysvetlila system, jak kral sponzoruje tuto skolu a ze jsou vsichni velmi stastni atd. Deti maji pry zrovna telocvik a hraji fotbal (vskutku bylo od nekud za osadou slyset detske vyskani a pistalka). Nemusim byt zrovna nejpozornejsi clovek na svete, abych nepoznala, ze ta skola je akorat pekne naraficene mistecko a ze se tam proste neda ucit, neucilo a jen tak ucit nebude. Kdyz jsme se vraceli, prijel najednou do osady dzip, z jeho korby vyskakalo asi pet vojaku se samopalama a prochazeli se vesnici....a osadnici se usmivali jeste usilovneji, jen svitoreni mezi zenstinami ustalo. Kdyz jsme se nasi pruvodkyne ptali co to znamena, podivala se na nas prosebnyma ocima a my pochopili, ze na to odpoved nikdy nedostaneme. Nebylo to naposledy, kdy jsme na urcite otazky nedostali odpoved a vzdycky je provazel ten omluvny letmy usmev (jak jinak, ze) a prosebne oci "prosim vas, ja vam to rict nemuzu, radeji ani v anglictine ne, o tom se tu nemluvi".
Videla jsem v teto zemi mnoho rozdilnych mist - zlate palace a klastery, vily-zamky a nejdrazsi auta zamoznych lidi (moc jich nebylo), ale vetsina lidi i v hlavnim meste zije na hranici hygienickych a ekonomickych moznosti. Usmivaji se - kdyz vas vidi, jak zajdete za roh, maji strhane vyrazy. Nedivim se jim.
Ale jak uz jsem na zacatku rekla, to jeste zdaleka neni duvod, proc se jim do jejich systemu michat. Jen jsem ti, Pavlo, chtela rict a na prikladu ukazat, ze ne vsechny chvaly, vyjadreni stesti a spokojenosti nemusi byt uplne ty nejuprimnejsi.
Mejte se fajn!
Petule

Mila autorko, moc pekne napsano, nekde jsem cetla, ze clovek nema kritizovat zemi jako turista aspon pul roku, mel by se ji snazit pochopit...Tak jak to tam chodi, historii, proc jsou veci tak ci tak... Podobny nazor mam i na misionare, jdou jinde "vnucovat" krestanstvi a pritom sami ve svych zemich nemaji zameteny prah, ale druhe jdou "zachranovat"... Myslim, ze vsude se muzeme od druhych necemu naucit...Byt i jen pokore a spokojenosti s malem...