Názory k článku Otcovské fejetony: Interview s puberťákem

Z dob školní docházky si vzpomínám, jak můj tatínek denně přišel domů, k nám /mám sestru/ do pokojíčku a denně řekl: "Názdárek, holčičky, co je novýho?" Strašně nám to šlo na nervy, tudíž se většinou dočkal oné odpovědi - "Niiiiic, co by jako mělo bejt novýho?". Takže jsem zvědavá na sebe za pár let, jaké pestré otázky budu synkovi dávat. A ty odpovědi... A ten tón....

Milá Monty, děkuji ti za příspěvek. Už jsem se bála, že nejsem normální. Mám totiž dceru v 6. třídě a syna ve 4. třídě a naše rozhovory po příchodu ze školy vypadají asi takto:Tak jsme psali to pravopisné cvičení a jsem dobrý, mám jen tři chyby.Nemluvíme o známkách, protože 4 o ničem nevypovídá, ale počet chyb ano.

Já bych řekl, že dnes je těžko plánovat, co bude za 15 nebo 20 let. Možná to, co zde bude za 20 let bude stejně odlišné od dnešního stavu jako právě to, co zde bylo před dvaceti lety - samozřejmě nepředpokládám návrat komunistického socialismu, ale dnešní EU má velké problémy a po svém rozšíření o chudé členy bude jiná a těžko říct jaká (možná směřuje k jakési obdobě plánovitého hospodářství bývalého Sovětského svazu :-). Na druhou stranu, vždy se v systému najde nějaká rovnovážná poloha, ve které bude možno existovat - nebudou-li např. státní důchody, budou alespoň státem garantované penzijní fondy, kam bude možno soukromě spořit (dnes takové nejsou a nikdo vám nezaručí, jak vaše úspory znehodnotí inflace či zda váš fond někdo nevytuneluje), nebo přijde potopa kvůli globálnímu oteplování nebo bouchne Temelín, nebo nás povraždí BinLádin a budeme mít úplně jiné starosti. Podobné to je s bydlením - je nanejvýš pravděpodobné, že za 15 let už dávno trh bytový problém srovná a bude možno alespoň skromné bydlení za normální plat získat (dnes to v Praze prakticky nelze). Když nebude dost peněz na VŠ studium, no tak prostě děti na VŠ nepůjdou a co se stane? Umřou snad? Stejně není nikde psáno, že na to budou mít schopnosti a o to zájem. Nebo myslíte, že i maturita bude výsadou horních 10 tisíc? To snad nehrozí. Rodiče přece nejsou povinni zajistit dětem maximální materiální blahobyt, důležitá je celková spokojenost s tím způsobem života, jaký jste si vybrali. A to je otázka především pro rodiče. Ano, nestojí to tak, jak zde mnozí píšou, že "jde přece vo děti". Jde především o rodiče, o to, aby byli spokojení s životem, pro který se rozhodli (tak v horizontu 5 let, který lze snadno předvídat) a dětem ukázali klady toho způsobu života, pro který se rozhodli. Je to na tobě, Petře, abys nepovažoval děti za něco, co tě připravilo o materiální blahobyt, kterému bys dal přednost, ale za přirozenou součást životního stylu, pro který ses rozhodl.

Myslím, že v petrových příspěvcích nebyla žádná zmínka o "starých zlatých časech", nepsal, že by to bývala nějaká skvělá doba... myslím, že naivita je o poslední, co bych jeho příspěvkům vytýkala. Podle mě má pravdu.
Myslím, že možností bylo opravdu víc, než jen vdát se a rodit děti. Každá žena měla možnost být svobodomyslná a s*át na nějaké "společenské tlaky" a zařídit se podle sebe. Jediné, co musela, bylo v tomhle případě snášet ty kecy těch, které to nedokázaly a podlehly tlaku okolí.
Jinak jsem moc nepochopila, co řešíte... :)

Petře,
neber si to osobně, ale jestli je v této diskusi někdo naivní, tak jsi to podle mne ty. A to, jak vidím, nejen co se týče jednání s dospívajícím, ale i ve vzpomínkách na "staré dobré časy". O jakých možnostech, prosím tě, mluvíš? Skončila jsem VŠ v 25 letech, nastoupila jsem do zaměstnání (1 900 Kčs hrubého) a po roce, když jsem se nikterak nechystala otěhotnět a vdát se, byla jsem svými rodiči, kolegyněmi, přáteli, zkrátka všemi, považována za "divnou". Ten společenský i ekonomický tlak byl tenkrát obrovský a žena "v letech" skutečně v podstatě žádnou jinou možnost než se vdát neměla. A s tím bydlením to nebylo zdaleka tak skvělé, jak píšeš (Zažil jsi tehdy shánění bytu na vlastní kůži? Já jo.), ale je pravda, že to bylo lepší než dnes. Jistota práce byla, to jo. Regulované ceny taky. Ale ani za ty regulované ceny se nedalo nic sehnat (nepíšu koupit, protože tehdy se věci nekupovaly jen tak, tehdy se SHÁNĚLY). Fakt, to byla velká výhoda. kolikrát jsem svoji výše zmíněnou výplatu neměla za co utratit, i když jsm moc chtěla. To se to šetřilo!
Myslím, že tvé úvahy o výhodách socialismu nevycházejí z tvé vlastní zkušenosti. Můžeme vědět, kolik je ti let? Mně je 44.
J.
J.