Názory k článku Deklarace práv počatého dítěte

Ano Deniso, tobě jde o hovno, mně třeba o lidský život.
Naše hodnoty jsou holt jiné a je to zcela normální, tak to dnes chodí a já to beru.
Kdybys viděla jak umělý potrat probíhá, třebas bys to hovnem nenazvala.

Mluvila jsem s dost maminkama, co šli na potrat.
Důvody různé...od již zaplacené letní dovolené, dobré místo a nechtělo se jim zaseknout se doma s dítětem, až po existenční nejistotu, protože je partner
opustil či poslal na potrat.
Povětšině jsou to muži, co tam ženu pošlou, nebo jí nechají ve štichu.

A tam někde to asi musí začít, mámy, co máme chlapečky, je to na nás..naučme je brát
za své činy odpovědnost :-))
Samozřejmě, je to vždy věc obou, to ano.
Nehctěné dítě se vyjádřit k tomu nemůže, nebyla mu dána šance.

..jsou to nejhlubší otázky našeho svědomí, proto je toto téma tolik nepříjemné, chápu to.
je to v nás, i když se tomu bráníme...

Sylvo diky. Uz jsem se bala ze na to zustanu sama:-)

SImono je zbytecne me presvedcovat o necem jinem cemu neverim. Ty mas jiny nazor a ja mam jiny nazor. Jen je tu rozdil ze ja ten tvuj respektuji, zatimco ty nemuzes prenest pres srdce ten muj.

A to je stejne s poboznyma lidma - delaji jak jsou strasne chapavi ale nedej "boze" kdyz nekdo argumentuje proti jeji "panu". To se s prominutim muzou posr...t. A pritom jde o h...o.

To máš pravdu.
Ale pokud bys uznávala, že je člověk osobou - sám sebou - od početí až do smrti (eventuální posmrtný život ponechme teď stranou), taky by ses stavěla proti jeho usmrcování, nebo ne?
A kdyby to bylo tak, že člověk není sám sebou, pokud si sám sebe neuvědomuje (třebaže je složen z lidských buněk), pak by to zase znamenalo, že máme právo zabít i narozené dítě, které je těžce mentálně postižené, nebo "dorazit" člověka v agónii nebo místo psychiatrických léčeben stavět plynové komory... Jediný rozdíl je v tom, že na toho malého človíčka není tak dobře vidět - neuvidíš, jak ho umírání bolí...
Co si myslíš o TOMHLE? Kde končí naše právo svobodné volby? Končí někde? Podle čeho se pozná zločin od oprávněného jednání?

mame naprosto odlisne nazory a pripada mi to najak podobne jako ve snemovne - kde jedna polovina tlaci na to ze proste tem ostatnim zakazou potraty (coz je samozrejme nesmysl a mohli bychom se tomto vratit zpet do praveku) a druha polovina, co dava pravo volby, protoze kazdy si o tom muze individualne rozhodnout.

Vzdy budu stat za tim, ze v mem pripade radeji potrat, nez aby se narodilo nechtene dite, nebo takove dite, jehoz zrozenim by (bohuzel) trpelo ono samo a i okoli a nebo ze by nedej boze diky teto vade nemelo sanci na preziti.

SAMOZREJME pokud by tomu slo jeste legalne zabranit.

Tvuj pripad je neco naprosto jineho, protoze pises ze jsi se o tom dovedela ve 32.tt.

Je to jak na vahách - má se podstoupit potrat (pokud to jde) nebo ma dítě celozivotne trpet?

Vero - prave ze z toho mam obrovske obavy, protoze nejsem necita, ktery dokaze dite frkout nekam jinam jako by nebylo a tim to hasne. Pokud by se mi to stalo ze by se dite narodilo postizene, tak to ponesu hodne tezce, protoze zle ponesu obe moznosti - pokud bych si dite nechala doma i pokud bych dite "dala" do ustavu.

Veskere me pripominky co tu pisu se tykaji toho, pokud by se postizeni ditete zjistilo pri genetickych testech - kdy bych jeste mohla podstoupit potrat.
Nemluvim uz o nerozenem diteti - tam uz je situace naprosto definitivni (samozrejme)

Samozrejme ze za postizeni ditete nemuzu, ale kdo to postizenemu diteti vysvetli? A nebo i kdyz vysvetli, pochopi to? NEbude si rikat proc ja se tak narodil? Myslim ze taky pociti obrovskou nespravedlnost a k obvineni k teto nespravedlnosti je nejbliz samozrejme matka ditete.

Pisete - ze se mi lehce rika ze bych radsi nezila kdyz ziju. Ale uplne stejne se muze ptat ja - jak muzete rikat ze byste i hodne posizeni chteli zit, kdyz takto postizeni nejste a nemuzete citit jake to je, co ten clovec citi, ze je to stav ze ktereho se NIKDY nevyleci, ze treba citi naprostou bezvychodnost jeho stavu?

Je to hodne sporne a je mi jasne ze se neshodneme ale ocenuji ze by jste s klidnym srdcem meli i postizene dite. Me by to psychicky hodne odrovnalo.