Názory k článku Manžel Jekyll, manžel Hyde aneb Dva v jednom

Monty, čteš Ty vůbec, co tady lidi píšou??? Já přece neříkala, abys přesvědčovala /nebo nepřesvědčovala/ lidi /manžela/ že jsi nebo nejsi příliš „ženská“, předpokládám, že právě to, že nejsi moc „ženská“ (což je tedy jen Tvůj názor) se mu na Tobě líbilo a proto Tě chtěl. A opět – to, že vidíš „ženskou“ jako doma poletující ženušku zalévající květenu, čtoucí Collinsovou a vystřihující cosi – tohle jsi vzala kde? Nezlob se, ale Ty máš asi vážně značně posunutý náhled na svět… A na ženy jako takové. Mám pocit, že to si myslíš Ty a lidé okolo Tebe, že to takhle funguje (že jsou ženy „puťky) – myslím tím intelektuály, kteří /mimo jiné/ toho mají mraky přečtené a mají třeba obrovské znalosti, ale o obyčejném životě vědí s prominutím kulový. A nezačínej o tom, že jsi se od 14 let živila sama, prosím.

Víš jaká je dle mě „normální“ ženská? Ta která dělá práci která ji baví a vydělá při tom peníze, umí se sama o sebe postarat, může (ale taky nemusí) žít s chlapem který teda rozhodně neleží na pohovce a neobskládává se pivama, ale dělají co je baví – ať už spolu chodí ven, nebo koukají doma na filmy nebo jánevímcojebaví. Taky ženská, která si poradí s problémem typu někdo z rodiny onemocněl, někdo z kamarádů nemá kde bydlet, někdo je prostě v rejži – tak mu pomůže. Taky ženská, která nebrání svýmu chlapovi jít na pivo, protože na něj jde taky (lhostejno zdali s exmilencem či kamarádkou), pokud ji to baví, klidně může malovat, nebo plést – ale taky sportovat, nebo bůhvíco… A taky ženská, která klíďo jede pod širák nebo na chatu kde není voda a nezblázní se z toho, ale která taky občas ukáže že je krásná (třeba tím že se oblíkne, nebo namaluje). Neobstojí u mě argument, že nejsi krásná Monty… JSI – jenom to nevidíš a blbě se podceňuješ…

Ad ex manžel – opět tvrdím, že se to dalo řešit jinak. Pokud jste se domluvili na rozvodu a na majetkovém vyrovnání, jistě by to šlo. Ale beru to, to bylo Tvoje rozhodnutí…

A CHTÍT a OČEKÁVAT… to je to... Ty pořád ve strachu, aby si někdo náhodou nemyslel, že TY něco sama nezvládneš, nepožádáš o „pomoc“ nebo o cokoli… Jenže ve vztahu dvou lidí, jde právě o to, že se o ně můžeš opřít když je ti blbě… Stejně tak jako oni o Tebe!

Tak věcné poznámky. :o)

1) Řešit to jinak OPRAVDU nešlo. Můj právník není blbec a ex manžel se na ničem dohadovat nechtěl. Dokonce tvrdil, že "až se na mě ten můj vykašle, bude se o to dítě starat". K čemuž měl jako alkoholik ty nejlepší předpoklady. :o) Dalo mi dost práce ho dostat k notáři kvůli majetkovému vypořádání a k samotnému rozvodu.

2) Mezi "chtít" a "očekávat" je velký rozdíl. Asi jsem se nenaučila od někoho něco CHTÍT a už vůbec ne VYMÁHAT. Jen jsem OČEKÁVALA, že náš společný život bude jiný. Netvrdím, že si kvůli tomu přepižlám žíly nebo budu doma plakat do polštáře. :o)

3) Mimochodem ani nechci trávit s manželem nějaké romantické chvilky ve dvou, tohle mi fakt nechybí. Tím sdílením jsem měla na mysli něco jiného. Sdílení společně prožité ZÁBAVY, těšilo by mne, kdyby měl potřebu se mnou někam jít - nečekám, že tam bude tokat a ani to nechci. Nemusíme pak ani dlouze tlachat o filmu nebo výstavě, na které jsme byli; pro mne je důležité tam být, ne o tom mluvit. Třeba je to malichernost, určitě se bez toho obejdu, ale byla bych raději, kdyby to bylo jinak.

4) Je mi to líto, ale těžko se můžu ubránit tomu, aby moje články nepůsobily "profesionálně" (tím myslím řemeslo bez "duše", dejme tomu), když takových let píšu na kšeft. Řekněme, že se snažím. :o)

Už asi dva dny tady přemýšlím o tom "tokání"..a mám úžasnou myšlenku :-))

Škoda, že původní rodina, přátelé a spol. od "hovada" nemají ze zákona :-)) nějakou povinnost informovat nastávající manželku, koho že si to vlastně takhle narychlo bere :-)) Kolika věcem by šlo asi předejít, že?:-)

Kdyby jsi se mne, Monty, zeptala před svatbou, tak já bych Ti řekla, že Tvůj nastávající imho "hovado" je a doporučila bych se za něj nevdat a řekla bych Ti, že jen "toká" - jak to nazvala sally. Ale co s tím už teď, že.

Milada

... osobně si nemyslím, že na to funguje nějaký recept... může zkrachovat manželství lidí, kteří spolu před tím deset let žili a může fungovat manželství uzavřené po měsíční známosti.
Monty má bohužel smůlu v tom, že narazila na chlapa, který považuje za nutné se v době "toku" přetvařovat. Chlapa, který ještě nepřišel na to, že jenom s partnerem, který mě akceptuje takového, jaký(á) jsem se dá dlohodoběji vydržet.
Ovšem co v Montiných článcích postrádám, je nějaká zmínka o tom, že se situaci pokoušela řešit, že si s partnerem promluvila o věcech, které jí vadí, ubližují.... třeba o tom věčném shazování její práce - co když on vůbec neví, že jí to vadí? Třeba to sám vnímá jako "vtipné"? Nedokážu si totiž představit že by někdo svého parntera vědomě a úmyslně ponižoval a shazoval - to podle mě JE už domácí násilí.
Také mi chybí jakékoliv vyjádření druhé strany - třeba MOntin muž má naopak pocit, že toho "dělá doma dost" - pokud se nepletu tak uklízí - věc, kterou Monty sama nesnáší a tak by měla být ráda, že to ten druhý zcela dobrovolně vzal na svá bedra.... a třeba má on, pocit, že teď má "právo" jít se někam pobavit...

Hm, Mandelinko, tak nevím, řeč zákonů je jasná, a tak tomu nerozumím, věřila jsem Monty, že se to nedalo řešit jinak než svatbou. To by musela vyjasnit ona, v čem byl problém, že to řešili takhle. A s tou antikoncepcí: to je zapeklitá otázka, sama jsem asi taky lehkovážná jak Monty a nic neužívám, protože si myslím, že už jsem moc stará, kdyby nedejbože k něčemu došlo, ani bych si tu nemohla postěžovat, určitě bys mi řekla, ať nekňučím, že si za to můžu sama, a měla bys pravdu.
A ještě k tomu "prověřování". Jsem k tomu tak nějak skeptická. Znám pár žen, které prověřovaly a prověřovaly, až byl partner prověřený skrznaskrz, pak se vdaly a stejně to dopadlo špatně. Nebo můj "případ" - ten je trochu neobvyklý, ale co se týče prověřování je do očí bijící. S manželem jsme spolu chodili hodně dlouho, takže prošel před svatbou všemi možnými prověrkami (šikovný, vtipný, inteligentní, hezký atd.). Tak jsme se vzali. Deset dní po svatbě měl vážnou autonehodu, utrpěl všechna možná zranění, včetně hlavy. Pak se rok pohyboval po nemocnicích a léčebnách, moc jsme spolu nebyli. Dal se dohromady (všichni říkají, že zázračně), ale mně připadá, že se hodně změnil, že je prostě úplně jiný než před TÍM. Jeho rodiče to tvrdí taky, jenže ve mně hlodá pochybnost, protože jak jsem měla příležitost blíže poznat jeho matku, připadá mi teď, že je celý po ní (před TÍM mi to vůbec tak nepřipadalo). Jak bys to, Mandelinko, se svým rozumným uvažováním řešila? Rozešla by ses s ním, protože už ti nevyhovuje? Nebo by sis řekla, že měl prostě (ne vlastní vinou) smůlu a že když sis ho už jednou vzala, musíš bojovat? Já volila to druhé, a tak se mi líbí, že Monty taky bojuje, a nelíbí se mi, že jí tu tolik lidí radí hned rozvod.
J.