Názory k článku Otcovské fejetony: Kde děti nevadí

Také nejsem zastánce toho,aby děti seděli tiše v koutku a hráli si potichu jako myšky.Všechno je to o domluvě a o tom,aby se člověk dokázal vcítit do kůže toho druhého(pokud tomu druhému nevadí i spadnutí špendlíku na zem).Jasně že nedovolím svému synovi házet míčem o zem do 8 hodiny ráno,protože vím,že soused pod námi chodí občas na noční.Jak já jsem se divila,když nad námi sousedovic kluk dupal a vypadalo to,že je tam místo jednoho malého kluka stádo slonů,nebo že mu snad dali na nohy dřeváky místo bačkůrek :-) Jenže pak můj prcek rostl a jak utíkal z jednoho pokoje do druhého,tak to byly taky rány,jako kdybych měla doma stádo slonů.Chudáci sousedi-jenže neřekli nám ani slovo,protože věděli,že děti jsou děti a ty se prostě potřebují pohybovat a ne sedět a čučet jen na bednu.Na oplátku zase můžou ode mě čekat,že když mají u sebe malého vnuka,tak si můj syn nebude pouštět nahlas dětské písničky,nebude hrát na bubny nebo nebude zkoušet hrát doma fotbal apod. :-) Jak už jsem řekla,je to všechno o domluvě,pakliže to chce i druhá strana.

Partnerovi ženy vadil pláč kojence, tak ho inzultoval tak, že chlapeček - teď tříletý je chromý, a celoživotně odkázaný na cizí pomoc. To jste asi všichni před časem v novinách viděli. To Vám přijde také pochopitelné, např. Lucie? Asi měl, chudák (ten partner) příliš citlivý sluch... Kdo by litoval dítě. Děti prostě pláčou, a někdy k nevydržení, všichni to známe. Já osobně neznám dítě, které by neplakalo.

Milá Ireno, já jsem nehodnotila, jestli ten, jehož pláč dítěte dokáže vyburcovat k takovým činům je či není chudák, jen jsem si dovolila konstatovat, že "je vědecky dokázáno, že křik mláďat (v našem případě dětí) má takové fyzikální vlastnosti, kterými dokáže působit na všechny dospělé jedince svého druhu".
To, co se stalo Daniele a Lukáškovi je strašné! Jakákoli inzultace miminka je strašná! Ale nejstrašnější na tom je, že ani vy sama byste nepoznala (a vaše okolí na vás - viz případ Danielina partnera), že jste něčeho takového tváří v tvář plačícímu dítěti schopna!
Ba naopak, mohou se takto zachovat jemní, pozorní, citliví lidé - tyto jejich vlastnosti totiž může mít na svědomí nejen vnitřní stabilita, ale také značná senzitivita, která pak vede k danému zkratovitému chování.
Já je neomlouvám, jen vysvětluji možné pozadí těchto činů!

Je to o toleranci. Moje zkušenost: Až donedávna byla naše roční Janička v našem paneláku jediné dítě. Naštěstí je poměrně tiché miminko. Pak se pod nás nastěhovala rodina s šestiletým klukem.Je fakt dost hlučný. Lítá, dupe a halasí s kamarády, vyvolává pod okny mámu (znáte takové to mamíííííí...). A to klidně i po půl desáté. Navíc jeho maminka je trošku hysterická. Ječí na něj i na manžela, bouchá dveřmi... Když už potřetí uspávám večer dítě nebo skřípu zuby, že mi ji zase odpoledne probudili už po půlhodinovém spánku a mám sto chutí na ně "vlítnout", zhluboka se nadechnu a řeknu si, že už brzo tady bude dupat a vyvolávat i moje dítě...

Mám 7 letou dceru a jsem ve 40tt.
Měla jsem také dost problémů po porodu, nebojte se. Měsíc jsem nemohla vstát na nohy, trápila mne i poporodní deprese. Ale od toho jsou tady právě lékaři - psychiatři, aby pomohli. Nemůžu si představit, jak někdo inzultuje kojence. Ale i takové případy u nás jsou. Partnerovi ženy vadil pláč kojence, tak ho inzultoval tak, že chlapeček - teď tříletý je chromý, a celoživotně odkázaný na cizí pomoc. To jste asi všichni před časem v novinách viděli. To Vám přijde také pochopitelné, např. Lucie? Asi měl, chudák (ten partner) příliš citlivý sluch... Kdo by litoval dítě. Děti prostě pláčou, a někdy k nevydržení, všichni to známe. Já osobně neznám dítě, které by neplakalo.
I.

Vamp,

souhlasim s tebou, ze hodne je ve vychove a o zlobive spratky nikdo nikde nestoji. Ale ono to zrovna vzdycky nejde. Ja myslim, ze mame docela slusne vychovane deti, ktere jsou jiz od miminka zvykle chodit do spolecnosti a do restauraci. Presto se nekdy stane, ze jsou rozjivene. Proste staci, ze se treba spatne vyspaly, nebo tesne pred vchodem do restaurace upadly a rozbily si koleno, atd.... Takze bych na tvem miste nebyla az tak cerno-bila.

Mimochodem, kde jsou ty restaurace v Londyne, kam nesmi deti. Ziji tady 8 let, do restauraci chodim hodne casto ale zadnou takovou jsem jeste nevidela. Co ja vim tak deti nesmi pouze do hospod kde na "bar" a to az myslim do jejich 15ti let, ale je to z moralniho-vychovneho hlediska (aby nevidely opilce chlastat), ne proto, ze by tam nekoho otravovaly.