Názory k článku Otcovské fejetony: Kde děti nevadí

Souhlasím s tebou, že je vše o ohleduplnosti. jenže nikdo neví, kde je ona hranice, kdy už se nechová ohleduplně.
My se před dvěma lety přestěhovali s tenkrát dvítiměsíční dceruškou do většího bytu. Za pár dní mě zastavila paní, že bydlí pod námi a jestli bych si nemohla pořídit papuče s měkkou podrážkou, že moc dupu, že jí to vadí. Omluvila jsem se, že musím dcerku nosit a že je na mě už dost těžká (vážila jsem 45Kg) a snažila se chodit potišeji. Po čase byl ve schránce lístek - "vaše dítě leze po celém bytě, to je bezohledné, mne to ruší". Zašla jsem za paní, opět se jí omluvila, snažil ajsem se dcerku omezit na pohyb pouze v obýváku, nebo v pokojíčku, kde měla na zemi matraci 2x2metry. Za měsíc další dopis. A tak to šlo delší dobu, vždy to samé - vaše dítě dupe, chodí po bytě, mělo by být v ohrádce, nemáte srdce, jsem stará a nemám klid..... Marně jsem paní vysvětlovala, že své dítě opravdu nenechám samotné v ohrádce v dětském pokoji, že bývá minimálně do půl osmé v posteli a v sedm už je v ní zase, takže rozhodně neruší v noci (plus polední spánek a procházky. Pak na nás začala posílat syna.
A já jsem si v určitou dobu uvědomila, že už nedokážu ovládat strach z toho, že malá zase "dupne". Měla jsem strach jí zvát kamarády, protože pak pravidelně na mě čekal dopis. A řekla jsem si dost - teď už bývá celé dopoledne ve školce, pak spí, pak jdeme ven, tudíž je v našem bytě pohyb zhruba od šesti večer do osmi. A vzhledem k tomu, že si malá doma nesmí házet míčem a skákat smí jenom v pokojíčku (na zmíněné matraci), ať mi vlezou na hrb. Na dopisy nereaguju a pana syna manžel vyhodil. Když nám vyhrožoval sociálkou, řekl mu, že to klidně může zkusit. My tam natošup pošleme udání taky, že by jeho matka potřebovala léčení a dozor a on o ní nepečuje.... Takže nám občas zespodu bouchají smetákem, ale už jsem klidnější. A mimochodem, na námi bydlí rodina se třemi dětmi a na ty prý to paní zkoušela taky...

Myslím, že autor článku nikde neuvádí, že děti rodiny X dupou, křičí a projevují různé radosti 24 hodin denně, nebo alespoň po čas celého bdění. Pochopila jsem, že pan Wadný si chodí stěžovat ve chvíli, kdy právě děti dupou....atd.
Tudíž nechápu některé přehnané reakce o vzájemné toleranci, sama z vlastní zkušenosti vím, že není v lidských silách udržet živé dítě po celou dobu dne v klidu, samozřejmě, když je hezky, dá se jít ven, je možné zabavit je horu či jinou činností....ale ruku na srdce, někdy to opravdu nejde, je potřeba uvařit apod. a pak jsou děti na chvíli ponechány volné zábavě, která obnáší výše zmiňované projevy. A myslím, že na to by pan Wadný, který byl jistě také dítětem, neměl zapomínat.

Laktační psychoza je nemoc, každý ví, že matka za sebe neodpovídá. O tom to nebylo. Pokud se soudná matka dostane do situace, kdy není schopna např. pláč řešit klidně a má nutkání ublížit dítěti, příp. kojenci, měla by to řešit. Může přeci zajít k dětskému lékaři, svému lékaři, navštívit psychologa. Věřte mi, že to znám. Měla jsem pocit, že už nemůžu dál, byla jsem nevyspalá, reagovala jsem podrážděně. Věděla jsem o tom a když je to nedokázala sama vyřešit, řešila jsem to takto. Nemohu přece říct, že jsem se 4 měsíce pořádně nevyspala, a proto jsem zmlátila miminko. Mimochodem, mně osobně s dítětem pomohl homeopat.

ahoj ahoj, mám taky děti a naprosto chápu, o co tady jde. ALE když jdu na koncert, do kina apod. tak tam jdu proto, abych si užila kulturu, nikoliv proto, abych poslouchala projevy cizích dětí, když už jsem se projevů těch svých aspoň na dvě hodinky zbavila. občas by nezaškodila větší tolerance z obou stran....dětské koutky kdekoliv je to možné jsou výborný nápad. J "krkavčí matka" - mám své děti fakt ráda, ale občas si potřebuju odpočinout.

Ano, patří na psychiatrii, ovšem nebýt incidentu s miminkem, nikdo by na jeho parciální nervovou labilitu třeba vůbec nepřišel!