žlučovitá baba

Každá věc má svůj rub a líc, jak praví klasik.
Včera jsem byla na večerním koncertě folkové skupiny, který se konal v uzavřeném prostoru. Lístek stál 70,-Kč.Asi tři řady před námi si sedli mladí manželé se dvěma dětmi ve věku tak dva a čtyři roky. Koncert začal s čtvrthodinovým zpožděním v 19.15 (v tuto dobu moje vnoučata už chodí do postele). Zhruba za dvacet minut to děti přestalo totálně bavit a rozhodly se to dát najevo. Nejprve zřejmě apelovaly na pozornost rodičů a když jim to nevyšlo, pomohly si sami, začaly si nahlas povídat, hrát a vykřikovat. Mně to bylo celkem jedno, protože jsem seděla dál a navíc mám ta zmiňovaná vnoučata, ale paní přede mnou to nevydržela s nervama a něco rodičům důrazně špitla do ucha. Rodina se celkem vzápětí zvedla a odešla. Bylo mně líto všech: dětí, které produkce nebavila, rodičů, kteří zaplatili vstupné a chtěli si udělat příjemný rodinný večer (a nedomysleli důsledky) i paní, která pravděpodobně taky neměla nejpříjemnější celkový pocit z kulturního zážitku a navíc taky platila vstupné. Každý by asi měl vědět, co se pro děti hodí - něco jiného je navštívit dětské představení, kde se dá určitá úroveň hluku předpokládat, něco jiného třeba přírodní amfiteátr a něco jiného večerní představení. Mimochodem ani já jsem nebyla nejšťastnější, když při sporadické návštěvě kina (Pána prstenů, či co to bylo) mi dva odrostlejší kloučci systematicky okopávali záda a předříkávali, co bude dál za výjev. Ale to už je možná o něčem jiném.