Názory k článku Jak jsme rodili na Bulovce

Kdyz jsem si po porodu pri vizite stezovala doktorovi, ze me boli siti, taky se podival ze dvou metru, pravil ze to boli protoze je tam otok a predepsal mi nejake prasky, ktere pomohly. No, to jeste mohl predpokladat, cim to je, ma tam takovych zenskych denne deset. Ale dalsi den chodil jiny doktor, taky koukal zdalky a ackoliv jsem o tom nemluvila, zeptal se jestli mi nedelaji problemy hemeroidy a dal mi masticku, taky ucinnou.

Asi na poporodnich oddelenich smeji pracovat jen bystrozraci lekari, aby mohli z hygienickych duvodu prohlizet pacientky zdalky.

No, já jenom že se v tomto případě jednalo jako se zločincem i s tím dítětem, a to se mi nelíbí! Odtrhnout novorozené dítě od matky je zločin, a naproti tomu ten "zločin", co ona spáchala, je vlastně jen porušení uměle vytvořených hranic, nic víc - a kdybyste žili na Ukrajině tak byste asi taky udělali dost pro to abyste mohli odtud vypadnout. Vyslechnout ji mohli klidně o pár dní později a s dítětem u prsu.
MMCHD souhlasím s názorem, že i když většina lidí u nás skuhrá jak si špatně žijou, jsou země, kde se tak nemají ani místní boháči, a určitá velkorysost by nám jen prospěla.

Mám s Bulovkou stejnou zkušenost. Rodila jsem tam před 4mi lety i když na "normálním" oddělení ne CAP, myslím, že to tam probíhalo velmi podobně až na to, že mě nenabízeli nic na bolest prý při vyvolávaném porodu epidurál nedávají, dali mi paracervikální obstřik byl úplně na prd. Já jsem rodila "jen" 26 hodin, ale měla jsem toho plný brejle. Tu "paní" u jídla si vybavuji velmi dobře byla děsná, co mě ale dostalo byly večeře v půl pátý, kdy byl čas návštěv. Jinak sestřičky na ženském odd. i na porodním byly bezva horší byly na kojeneckém , Jiříček měl 4,30kg a začal hodně ubývat na váze tak mě dost tepaly. Lékaři byli fajn až na jednoho co mě sprdnul, že cituji "nemáte zcela prázdný močový měchýř" a poslal mě vyčůrat jako malou holku(bylo mi 26). K těm stolkům sama jsem zdr. sestra a pamatuju se jak nám na školách vtloukali do hlavy, že se musí stolek omatlat 3xdenně jakousi rádoby desinfekcí(byl v tom chloramin)-hnusně to smrdělo a na stolku musí stát pouze tácek na něm sklenička,lékovka a lžička(ty už tam dávno nejsou, protože je lidi kradou). Sama si vzpomínám jak jsem to taky nechápala, když jsou lidi který si sami věci ze stolku nevyndají a potom zbytečně na ten pokoj chodíme a zase jim to vyndaváme a jak už v této diskusi někdo psal dost rádi nás potom lékaři sjížděli.

S paní uklízečkou mám podobné zkušenosti z Podolí...když jsem tam ležela téměř šest týdnů na rizikovém oddělení, tak jsme tam s kolegyní na dvoulůžkovém pokoji byli zařízené jak doma...na stolku, knížky, ovoce....a naopak lékaři při vizitě si ze mně dělali srandu, že tam mám podtimní zátiší/ležela jsem tam září, říjen a to už bylo hlavně podzimní ovoce/....
potom po císařském řezu jsem se dostala pro nedostatek lůžek na gynekologické oddělení, kde mně hned sestra vynadala, že mám moc věcí a ať koukám zavolat manžela, ať to odnese. Nějak bohužel nedokázala pochopit, že jsem byla po akutním císařském řezu zcela vyčerpaná, můj syn bojoval na RESu o život a nějak mně celkem nezajímalo, že tam mám obrovskou tašku s věcma, protože jsem v porodnici téměř dva měsíce......no a ta samá sestra nás přesně šikanovala před vizitou, že musíme dát všechno ze stolů i včetně fotek našich nedonošených dětí /leželo nás tam 5/....protě hrůza....mimo to i poporodní péče po císařském řezu byla na tomto oddělení zančně zanedbaná, žádný cvičení, žádný balíček pro miminko, dělali nám i problémy, když jsme chtěli chodit za dětma-např.že bude vizita a my pak čekali celý dopoledne, než se tam vizita mihne..., s kojením jsme chodili pro rady na oddělení šestinedělí/poporodní/......bohužel jsem porodila ve špatnou dobu, kdy bylo Podolí přeplněné a jedna část zavřená.......
Ale s rizikovým oddělením, dětskou RES, JIP a K3 mám perfektní zkušenosti a rozhodně půjdu do Podolí znovu...../teda až dostanu odvahu na další těhotenství/

Ahoj Miriam, přesně vím, jak jsi to myslela. Já to měla "jednodušší" v tom, že mi hrozil předčasný porod v 6.měsíci, a protože jsem v Podolí proležela 6 týdnů, a protože to dokázali zastavit, tak sjem měla pocit, že jim můžu 100% důvěřovat. Asi je to úplně jiná situace, než když vše vypadá OK hned od začátku. Opakuju, že máš můj obdiv za to, že (na rozdíl od mnohých jiných) nekydáš na porodnici hnůj za to, že tvůj porod proběhl jinak, než sis přála. Já sama už jsem to brala tak, že ať dopadnu jak chci, hlavně ať je dítě v pořádku. A bylo! Je mi úplně fuk, kolik kilo jsem přibrala (však to dokážu shodit :o), je mi úplně fuk, že jsem se po VELMI nutném nástřihu a bohužel i následném potrhání "uvnitř" (přes hodinu a půl šití) dokázala posadit až po měsíci, je mi fuk, že jsem se přestala počurávat (při kýchnutí) až po 15 měsících... a je mi fuk, jestli můj další porod bude probíhat stejně blbě jako ten první. Vydržet se to dá (pokud člověk přestane bejt sobec a myslet sám na sebe) a zdravé dítě je to jediné, na čem v té chvíli záleží... Jasně že ZÁVIDÍM všem, kterým prdne voda, za hodinu začnou bolesti a za další hoďku či dvě mají mimi v náručí, bez jediného stehu... ale pak si uvědomím, kolik dětí při porodu zemře, nebo se přidusí a má následky... kolik žen umíralo dřív, když se rodilo "přirozeně"... dneska už je to vyjímka a spíš nadáváme doktorům za to, že to bolí, nebo že nemůžeme rodit do vody / ve stoji na hlavě / nebo co si tak ještě vymyslíme :-)))))))) Trochu víc pokory by to chtělo... no nic, rozkecala jsem se. Devět měsíců strachu o dítě počaté až po 5tileté hormonální léčbě, průserový porod, absolutně zdravé dítě a já už absolutně bez potíží... snad mi to dává právo obhajovat doktory do posledního dechu :-)))))