Názory k článku Jak se rodí na koleji

pratel mam hodne a i ti jsou timto clankem znechuceni.v zivote by to nikdo z nich neudelal a ani kluci by nikdy nesnesli, aby se na jejich rodici manzelky divalo cele osazenstvo kolem.

Evi,

ty asi moc tolerance k okolnimu svetu nemas, vid? Taky si nejsem jista, jestli mas pratele, pokud je nazyvas "sebrankou", to by se me moc nelibilo ;-)

Clanek o porodu na koleji je moc fajn, nechapu, co se ti na tom nezda.

Monika

Zda se mi to skvele. Taky bych tak jednou chtela rodit. Super.

S UČENÍM DĚTÍ SE MÁ ZAČÍT PŘED JEJICH NAROZENÍM

Prof. Faber, PhDr. Tylová
Snídaně s Novou 27.3.2001

Před narozením dítěte a při porodu odumře až 75 procent nervových buněk, které se vyvinou v mozku plodu. Příroda nám totiž dává do vínku více neuronů než dokážeme využít, a tak v posledních desetiletích porodníci a psychologové zkoušejí, jak neurony záchránit před odumřením a zachovat je pro budoucí život.

Přirozenou cestou, jak zachránit neurony před odumíráním, která přináší kladné výsledky, je takzvané učení před narozením, tedy podněcování inteligence dítěte během těhotenství.

V posledních měsících těhotenství je mozek skoro ve stavu, s nímž přichází dítě na svět. Má vyvinuté smysly, takže slyší všechny zvuky z okolí, proto by se na příklad budoucí matka neměla s nikým hádat. Ještě nenarozené dítě má i dobrou paměť. Hlasy, které slyší v děloze, po narození rozezná a reaguje na ně. Podněty zpracovává i intelektově.

Americký psycholog Dr. Logan ověřil metodu, nazvanou Baby Plus. Spočívá v rytmických vzorcích, které dítě poslouchá z přístrojku na břiše matky. Od 20. týdne těhotenství se mozek dítěte učí rytmus, rozlišovat tóny, a vnímat postupně složitější a rychlejší vzorce.

Děti, které učení absolvovaly, přicházejí na svět zralejší. Jsou častěji donošené, méně často se rodí císařským řezem. Mají větší porodní váhu, délku, i objem mozkovny. Po příchodu na svět nepláčou, jsou uvolněné, soustředěně pozorují okolí, často se usmívají a některé i komunikují hlasem. Maminky oceňují, že Baby Plus mají zažitý rytmus: dobře spí, jsou pohodové a brzy zvídavé.

V USA je dnes už 100 000 takových dětí. Nejstarším je 14 let, mají vynikající školní prospěch. Nejsou to však nějací izolovaní intelektuální géniové. Naopak mají rovnoměrně rozvinuty všechny schopnosti: jsou pohodové, oblíbené v kolektivu, umějí spolupracovat, pomáhat druhým.

Prvního pokusu s prenatálním učením v České republice se odvážili rodiče psychologové. Matka prvního Babyplus v ČR Vendula Tylová řekla: "Nejdříve jsem se nadšení svého manžela - vědce lekla. Jak mohu vědět, co to s děťátkem udělá, ptala jsem se sama sebe. Když mi to schválil gynekolog a porodník, začali jsme s výukou. A jsme nadšeni. David při narození vážil 4,15 kilogramu, měřil 53 centimetrů, po porodu se usmíval, zaujatě vše pozoroval, komunikoval s námi... Chodíme každého půl roku na testy, vždycky je před ostatními dětmi napřed. V půldruhém roce měl slovní zásobu dvouletého dítěte. Teď ve 23 měsících mluví ve větách, umí dvacet písniček a hlavně má pořád dobrou náladu."

V ČR je už takových dětí 21 a pořád přibývají. Udivují porodními parametry -většina z nich měří při narození 53 centimetrů.

Brent Logan vidí ve své metodě budoucnost: "V 21. století bude člověk vystaven výzvám, jaké předtím nepoznal, začne obydlovat vesmír. Práce bude čím dál tím víc duševně náročná a bude vyžadovat stále lepší spolupráci v osobním i globálním měřítku. Kde pro to vzít dodatečný potenciál? Rozvinout ten, který máme, ale nevyužíváme," je přesvědčen Brent Logan.

Podrobnosti o metodě a výsledky výzkumu těchto dětí mohou zájemci nalézt na internetu na adrese: www.babyplus.com.

Paní Johanko,
máte můj obdiv! Nejen za statečnost rodit "doma" za přítomnosti Vašich přátel, ale i za chuť podělit se s námi ostatními o Vaše zkušenosti.

Sama jsem dosud bez dětí, ale ani jsme se o ně dosud nepokoušeli. Kdysi mi má matka vyprávěla, jak je porod strašná věc a jak se při něm trpí, že to moc bolí, jak se žena nastřihává, že se rodí bez anestezie a chování personálu v porodnicích je spíše lhostejné...
Myslím, že tohle na mě nechalo následky v podobě opravdu velkého strachu z porodu. Nicméně né tak moc, abych se dětí jednou provždy vzdala.

Z vyprávění o Vašem porodu jde spousta lásky. Líbila se mi spolupráce Vašich přátel a Vašeho muže. To je to nejúžasnější a nejdůležitější a v tom se jistě každá bolest ztrácí (a mě to zároveň posílilo).
Protože velmi miluji svého muže a jeho přítomnost mi dělá dobře každý den přála bych si podobnou spolupráci, ale to je především jeho volba...

Zároveň skládám poklonu a vyslovuji uznání tomu, kdo se rozhodl publikovat tento dokument, neboť spoustě žen přiblížil skutečnost porodu bez předsudků, která není ani děsivou noční můrou, ale ani pohádkou pro princezny, nýbrž realitou.

Díky za užitečný a skvělý nápad!
Hodně zdraví Vám všem
Iveta Bláhová