Názory k dotazu Tchýně

tak mila moniko, je videt, ze mas to stesti a mas skvelou tchyni, ale vez, ze to tak vzdy neni. A clovek se muze snazit sebelib, ale jak se rika: Staryho psa (tchyni) novejm kouskum nenaucis. Tzn. vytesnit ze zivota a chovat se opacne anikdy nedopustit abych se ja v budoucnu choval podobne, ani moje deti

Ahoj, myslím, že to řešíš zatím dobře.Alespoň já bych to řešila stejně.sice ještě nemám děti,ale tchýni mám strašnou a je u nás podobná situace s dusnem, jako u Vás. Moje tchýně zase nejbližší okolí dusí a psych.týrá blbýma a vydíravýma poznámkama,spoustou výčitek pro nic a vymyšlených a útoky v podobě obvinění, že za něco špatného,co se jí dějě můžeme jen my....a samozřejmě obviňuje nejvíce toho, kdo se jí snaží ve všem pomáhat,co je můj manžel.A ten tím nejvíce trpí, jakou má matku. A bohužel tento stres,který nedokáže zvládnout, řeší občas pitíma kopáním (slovně) kolem sebe, protože těžce snáší, jakou má matku. A také se kvůli ní často hádáme,rotože ona samozřejmě mluví hnusně i o mně, ačkoliv nemá důvod. prostě taková je,obvinuje lidi kolem ze svých problémů a hází je na ně. Nicméně, na tvém místě bych to nechala být tak, jak to je teď a snažila se být dál v klidu. Bohužel, manželé to odnášejí,protože jsou mezi dvěma mlýnskými kameny. A proto jemu nic nevyčítej,ani na něj za to nevyjížděj.Buď lepší než ona,a alespoń ty ho nechej žít. Uvidíš, že si bude vážit toho, že z tvé strany má klid a situace se třeba celá díky tomu trochu zklidní.Ale tchýně zůstanou tchýněmi a to chce bohužel jen klid.Já na tohle přišla až po 3 letech a snažím se situaci klidnit.I když to taky není někdy lehký a musím se přenést nad manželovo výbuchy nervů z tchýně..... Hodně štěstí. Lenka

Hanko, mám podobnou tchýni(a náš společný vztah) a mám pocit že i podobnou povahu jako ty.(holky 3,5 a 1rok) Pravda je,že jsem dospěla k podobnému názoru který zazněl v odpovědi-tj.nechat babičku(tj.tchýni)si užít svou roli babičky a nestresovat se stím,že cpe do dcery tuny sladkostí(i když já se snažím stravovat děti zdravěji),že dceru oblíkne vždy když je u nich do pro mě naprosto nevkusných oblečků a učeše jí účes ala mopslík, pak se s ní promenáduje po známých atd....no, je to její vnučka a babičky asi opravdu mohou trochu rozmazlovat(i když potom doma týden trvá než se vše vrátí do normálních kolejí).Takže jsem takto vždy na těch několik dnů co jsme u nich byli(později už dcera i sama) slevila ze svých zásad a vše bylo relativně dobré.Samozřejmě se od počátku stavím na zadní, pokud tchýně prosazuje své vzorce výchovy oproti našim a říká nám,že jsme divní a přecitlivělí a že ona své děti vychovávala tak a tak a taky to přežily, atd. Důležité je odělit prostě podstatné od nepodstatného. Já jsem ovšem taky radši pokud si tchýně s tchánem dítě užijí a já u toho být nemusím, ale beru to tak že jsme s tchyní natolik jiné krevní skupiny že prostě nemusím být s ní dlouhodobě pod jednou střechou, i když jsem se vždy snažila a stále snažím nějak vycházet.Manžela mrzí že nechci k jeho rodičům moc jezdit, ale myslím že je to oboustranné utrpení(já vs.tchýně).Když už se zdálo,že se náš vztah konečně ustálil a vše je vyjasněno, přivezla mi tchyně dceru z týdenního pobytu u nich s naušničkami v uších(ačkoli věděla,že si to s manželem nepřejem-prosazovala to od jejího narození)-tzn,prosadila svou vůli proti naší a nechala dceři propíchnout uši, když jsme u toho nebyli a nevěděli o tom .Když dcera vystupovala z auta a já uviděla že má náušnice, popadl mě hrozný vztek a ještě větší lítost,zoufalství nad tím že o mém dítěti rozhoduje ve věci pro mě důležité někdo jiný než my, rodiče.To se stalo před dvěma týdny, manžel nebyl ani doma,a já od té doby řeším náš vztah s tchyní dost intenzivně.Neloučila jsem se s tchýni bitkou,ale dal jsem jí myslím v rozumné míře najevo že toto opravdu přehnala a že je to nepřípustné, poté co odjeli jsem se rozbrečela. Takže vyjasnit si pravidla předem a KONKRÉTNĚ, mě by nikdy nenapadlo,že by byla tchyně schopná tohle udělat a ejhle...přeji hodně sil!