Názory k článku Jak jsem přežila šestinedělí

ahoj,

kdybych si to přečetla před porodem, možná bych měla stejný názor jako ty. Jenže... Náš rarášek Viki je trošku slabší odvar Agátky od Bell. Občas mu říkáme paviánek. Břicho po porodu skutečně vypadá jako splasklý balon, spraví se to časem - dobré jsou kondiční závodní jízdy s ukřičených kočárkem - nesmí se zastavit :-)))
V šestinedělí jsem taky vůbec nic nestíhala (a to uklízím jendou týdně, plenky používám papírové a nemáme žádné zvířátko) a byla z toho dost frustrovaná. Když přijel tchán na návštěvu v 5. týdnu, žehlil chudák 24 hodin. Fakt. Zachránil mi tím život, protože jsem tak tak stíhala žehlit na malého. Prvních 14 dní jsem se najedla jen díky tomu, že měl manžel dovolenou a byl se mnou doma - vařil, myl nádobí, nakupoval ... a já kojila a kojila a nosila a nosila. Náš chlapec si žádal po hodině a dost plakal. Špatně spával, do postýlky se dal uložit jen ve stavu hlubokého spánku, jinak se okamžitě ozvalo uááááááááááááááááááááááááááááá.
Postupem času se zklidnil díky tomu, že ho začalo zajímat čím dál více věcí kolem. Teď baští co 3,5 hoďky (zhruba), v noci častěji. Spí s námi v postýlce. Vycházky už máme klidné, tempo volnější, malý spinká dokonce i po návratu z procházky ještě chvíli na balkoně, přes den si po nakrmení a přebalení vydrží i pěkně hrát a je to anše sluníčko upovídané. Když je ale hodně unavený nebo se mu něco mooooooooooooooooooc nelíbí, pozve zpátky svého kamaráda ze ZOO :-))) To abychom náhodou neusnuli na vavřínech.
Je dobré, že to Bell takhle sepsala. Pro mě byla srážka s realitou taky docela tvrdá. upřímně přiznávám, nevěřila jsem, že přežiju šestinedělí. No, přežila a myslím, že mě to docela zocelilo. Taky mi hodně pomohlo, že jsem Vikiho konečně vnitřně akceptovala takového jaký je a smířila se s tím, že úplně klidné dítě z něj holt nebude (já i manžel jsme byli taky pěkní raraši). Miluju toho svého raráška takového, jaký je a neměnila bych ho ani za nic na světě. Hlavně ať je zdravý, to je to nejdůležitější.

Iva

Ac nejsem pravidelna ctenarka stranek Rodiny,tu a tam zabrousim..Teda,Bellano,to je krasny clanek!s reakci soudim,ze jsi toho napsala jiz vice,to budu muset precist:) Pises vyborne,humor nadsazka,skvely styl..musim ti zatleskat.
Jake bylo me sestinedeli?
v necem jsem se s tebou naprosto shodla,v necem ne.Co u me nastalo uz v porodnici bylo,ze jsem nejakou zahadou vedela,jak s tim miminkem zachazet(coz z tveho "prase kost"-hihi asi nevyzniva)byla jsem z toho celkem v soku,prisla jsem si jak kocka ci pes,ktery ma ty zvireci pudy:)vubec mi to mimi neprislo tak male a krehke(jak bylo)-hned preklopit na svou dlan to malicke a umyt mu zadecek pod kohoutkem mi vubec nevadilo,kdyz jsem to vydela driv,rikala jsem,ze nikdy:)
Za to ted jsem byla u kamaradky a jeji 6tydeni holcicka mi prisla desne krehka,vubec jsem nevedela jak ji chytit.Ze by ty instinkty ze me tak rychle vyprchaly?Co myslite,dvoj a vice nasobne maminky,vrati se to pri druhem znova tak automaticky??doufam!!
Pri tvem clanku jsem si rikala:"joo,to znam,nemit cas na zuby,vodu a hreben":) a pak jsem patrala a ani ti nevim,jestli jsem se vubec cesala a myla:)) to rikam taky s nadsazkou,protoze vim,ze u nas skoro denne byla nejaka samopozvana navsteva vzdalenych pribuznych:(((,takze jsem upravena Asi byla.jen nevim kdy se to stalo:))TAky si vzpominam na vytlacene drevene latky postylky na cele,kdyz jsem tam nahodou v seda usnula.Vzpominam si na prochazky,ktere byly krouzeni kolem baraku vzdalene do deseti minut,protoze vetsinou zacal takovy rev a ja letela cervena spocena domu za vyznamnych pohledu cizich maminek.
Taky vim,ze pri prichodu z porodnice jsem se citila jako u cizich,zvlast,kdyz jsem vecer osamela a zustala s tim rvoucim uzlickem sama a mela ho poprve sama koupat atd..
Ale nejvic si vzpominam jak me prekvapila silena laska,naprosto odzbrojujici a naprosto lakomy pocit nekomu to sve zlato na chvilku pujcit:)
Jeste jednou clanek chvalim,nemyslim si,ze tatinek by mel opoustet rodinu jen proto,ze maminka v sestinedeli je v pyzamu do obeda:))) a taktez,ze realita popsana zne je mnohem prinosnejsi nez v tech zminovanych casopisech(od porodu tez nekupuji,mela jsem z nich depku:))
Hezky den
Any

Jen ať se budoucí matky připraví na všechno, skutečnost je může pak jen příjemně překvapit :-) Já mám teda pocit, že jak děti rostou, je to čím dál lepší - začátky jsem měla podobné, jako Bellana (a to bohužel bez nadsázky), ale všechno se rychle zlepšovalo, a vlastně je to čím dál lepší doteď (malé je 16 měsíců).
Pro upřesnění - měla jsem zlaté dítě, ale trochu hladové - kojila jsem v průměru po hodině a půl a dcerka si to kojení ráda dlouho užívala, takže jsem kromě péče o ni nestíhala fakt skoro nic.
Fobii z bacilů jsem měla taky, pocit, že když ji položím na nevyžehlenou plínku, tak z nějaké bakterie chytne strašný průjem a umře :-) Z návštěv, které přijely vlakem a jejich první cesta nevedla do koupelny umýt si ruce, jsem se osypávala a pak už je sama upozorňovala, kde máme koupelnu - ne že bych někoho nechala na dceru sáhnout, ale co kdyby se třeba dotkli nějaké hračky, že? Než jsem sáhla na dceru, vždy jsem si letěla umýt ruce, málem mi slezla kůže, ale já aspoň shodila nabraná kila na trase koupelna a zpět (máme koupelnu nejdál, jak to jde - byt pěkně do nudličky). Dodnes si pamatuju, jak dcera spala už podezřele dlouho (asi hodinu), já s vydrhnutýma rukama seděla a neodvážila se na nic sáhnout, protože kdyby se vzbudila, mohla by plakat, než se vrátím znovu z koupelny :-D Sice prakticky neplakala, ale mohla by, a to by znamenalo, že jsem špatná matka, ne? Moje dítě nesmělo ani zakňourat - takže jsem jen kojila, chovala, kojila, mazlila mimi... Někdy jsem jedla poprvé až ve tři odpoledne. Předtím jsem byla docela normální, teď už taky, myslím, zase jsem, ale hormony holt s někým zamávají víc a s někým míň.
Taky jsem trpěla pocitem, že vypadám jak příšera, ale jednak to nebylo tak hrozné (soudím z fotek), a jednak se to časem taky srovnalo. Nemalovala jsem se nikdy a kupodivu jsem se vdala a manžel mě dosud neopustil ;-) Dokonce si troufnul pořídit si se mnou druhé dítě, takže až tak moc asi netrpěl. To spíš já, chtěla jsem být dokonalá, ale ono to fakt nešlo.... Jsem zvědavá, jak to bude probíhat podruhé - čeká nás to asi za 6 týdnů.
Jo, a o matkách, kterým děti jen spí a kojí se po 3-4 hodinách (a matky se mezitím nudí, protože už jsou najezené, namalované, všechny časopisy už přečetly...) jsem taky slyšela, takže, budoucí maminky, můžete doufat!

Myslím, že Zuzka snad jen chtěla trochu rozvířit vzduch. Ale jestli ne a ona našla v šestinedělí čas se namalovat, zajít do kosmeťáku a tak podobně, tak ubírám na svém titulu nadžena a poskytnu ho jí.... Myslím, že zaměnila pojmy a omluví o mateřské, zatímco Bellana o šestinedělí. A to je prosím pěkně rozdíl!!

O tom, že bysme se chtěly líbit manželům není pochyb. Ovšem já osobně zastávám názor, že tatínkové prožívají nejen těhotenství, ale i šestinedělí. I oni jsou najednou nevyyspalí, páč chca-necha....z porodnice ste si nepřivezli andílka, ale křiklounka. Celej den jsou v práci a doma čoro-moro. Oni toho mají ti chlapi taky dost. A to už nemluvím o tom, že v okamžik, kdy se nám Miška narodila jsem já přestala bejt "numero uno". Prostě najednou mi ten prcek úplně předběhnul....... Když jí druhej den po narození říkal, jaká je krásná, tak jsem se nesmělým hláskem optala "a co já?".... tak říkal, že prej "ty taky..... jen jsi taková bledá, máš kruhy pod očima a vypadáš nějak unaveně...". Ale není to tím..... je to tím, že najednou se stalo něco i s ním.... najednou zjistil, že ten cvrček...... že to je jeho všechno. I když vím, že na tátu ta láska přijde pozdějš, páč po narození mimčo s tátou nijak neblbne (fotbal si nezačutá a nezačutá). Na ksichty taky nijak nereaguje...... ale až začne (a u nás to teď probíhá....) ta láska začíná bejt velikánská.... a já bych se mohla strhnout a přetrhnout, už NIKDY nebudu numero uno....... ale vždycky budu ta, kterou miluje. A opravdu si myslím, že je mu jedno, jestli jsem namalovaná nebo ne.....(možná proto, že se to malováním nijak zvlášť nevylepší... :-DD)

navíc když je podaná s humorem a zakončená happy endem. Také mám zkušenosti s čištěním zubů po poledni. Mně se navíc den i noc slévaly v jedno, protože náš maličký spal zpočátku po 5 - 20 minutách ve dne i v noci, a to pouze ve vaku ZA CHŮZE! Naučila jsem při chůzi jíst, ale se skrášlováním a uklízením bytu to tak jednoduché nebylo. Vše ja šťastně za námi a partner vydatně pomáhal a vše vydržel.