cizinka |
• |
11.3.2006 20:13:35
Bodko,
"všimla som si s určitým pobavením, že ty aj Žabátko s mojimi názormi vcelku súhlasíte, i keď v podstate obe obhajujete opačné názory :-)." To nebylo trefne zhrnuti, totiz ja mam s Zabatkem nazory neopacne, ale divam se na jeji nazory z jineho hlediska: formalneho a pragmatickeho. Ja nekoho nehodlam presvedcovat, ze Zabatko ma mene naroku na pravdu nez Verka a pod., jen to, ze Zabatko nema pravo (stejne jako Verka) pouzivat nektere prislis silne slova, a jeji radikalni postoj je opravdu (na rozdil od Verky" pozbaveny smyslu, totiz Zabatkovi v ceske spolecnosti nic nechybi, zatim co Verce - ano. |
cizinka |
• |
11.3.2006 20:05:01
Zabatko, "zmetek" radu tvych nadhernych projevu nevycerpal. Tvoje postrehy o smyslu zivota deti s DS byla stejna hrubost. Tvoje postrehy o sobectvi matek, ktere porodi postizene dite z lasky, taktez. A myslim ze clovek s minimalni socialni inteligenci nic takoveho by nerekl. Ne proto, ze by sam treba za kazdou cenu takove dite si nechal, ale jen proto aby nekomu neublizil. Asi ti nedoslo, ale mi celou dobu v polemice s tebou jde o politickou korektnost. Ja ve skutku temer v kazdem prispevku podotykam, ze tyhle rozhodnuti jsou kazdeho vec. Ja si nemyslim, ze jsi horsi nez matka, ktera porodila postizene dite a o nej pecuje, ja jen rikam, ze nemas zadne pravo urazet nici city, proto ze zadne spravne reseni v tomhle neni.
A proc jsem ptala za co bojujes? Protoze chapu, proc Verka je ostra, a Vera, Marketa a Alzbjeta jsou radikalni. Protoze oni maji za co bojovat: za pravo na vycerpajici a rutinni informaci od lekaru, za uctu i pomoc matkam postizenych deti, za domaci peci o postizene, ktera by nebyla by az tak nevyhodnejsi nez pece ustavni a za tu zatracenou politickou korektnost. A nechapu co chybi Tobe, abys nechala unaset az do urazek. |
11.3.2006 18:48:35
cizinka, všimla som si s určitým pobavením, že ty aj Žabátko s mojimi názormi vcelku súhlasíte, i keď v podstate obe obhajujete opačné názory :-).
Tak by som chcela svoj postoj trochu upresniť. Ja si myslím, že v tejto otázke máme každý svoje limity (mňa nevynímajúc), svoju hranicu, čo ešte áno a čo už nie. Niekto má tu hranicu postavenú veľmi vysoko, len prirodzené metódy plánovania rodičovstva, žiadna abortívna antikoncepcia, žiadne umelé oplodnenie, život za každých okolností. Pre niekoho je limitom budúce utrpenie dieťatka, pre niekoho jeho ťažké fyzické alebo mentálne poškodenie, i keď tam je tiež subjektívne chápanie toho, čo si pod tým poškodením predstavuje (pre niekoho je to ráštep chrbtice, pre niekoho rážštep pery ap.). Pre niekoho je limitom to, že nemá pre dieťa pripravené ideálne podmienky pre život. Väčšina z nás má tieto limity iba teoreticky, pomerne ľahko sa nám tieto hranice obhajuje, ak v hlboko v srdci vieme, že je veľmi veľká pravdepodobnosť, že ich nikdy nebudeme musieť realizovať v praxi. A je možné, že ten čo mal tie hranice postavené nízko, ich obrazne povedané tvárou v tvár k svojmu budúcemu dieťatku zmení. A naopak, vysoké morálne limity sa nám pri skutočnom rozhodovaní môžu stať záťažou, ktorú nedokážeme uniesť. Ja sama sa nechcem hrať na hrdinku, i keď v srdci viem, že je správne a etické obhajovať právo každého tvora na život, nie som si istá, či by som to za každých okolností vedela realizovať v praxi. Som príliš veriaca na to, aby som si trúfala zasahovať do záležitostí prírody a Boha. Príliš málo však verím na to, aby som sa s pokorou dokázala pozerať na utrpenie, najmä ak by tým trpiacim by bolo moje dieťa a trpelo by pre moje rozhodnutie. Celkovo viac súhlasím s tvojimi názormi, cudzinka ako so Žabátkovými, i keď jej pocity chápem a sú v podstate hlboko ľudské. Podobné limity ako Žabátko má aj môj partner. Je to v podstate filozofický problém. Dôverovať viac prírode, Bohu, zákonom vesmíru, svojej intuícii, alebo človeku a vede? Je veľa chorôb a veľmi závažných, ktoré zatiaľ prednatálna diagnostika nemá šancu odhaliť. V takýchto prípadoch sa musíme spoliehať na prírodu a na svoje schopnosti znášať utrpenie viac, ako by nám to mnohým bolo milé. V prípade že diagnostika odhalí chorobu, alebo aspoň %pravdepodobnosti (čo samozrejme určuje riziko chyby), je veľkým pokušením človeka meniť rozhodnutie prírody. Tak či onak, nemôžem sa zbaviť dojmu, že pre spoločnosť je predsa len lepšie, ak má tieto limity postavené pomerne vysoko. Riziko zneužitia je potom predsa len menšie. Nie je to len otázka interupcií, tieto názory sú úzko spojené s ďalšími etickými problémami, ako je otázka eutanázie, genetických manipulácií, ekologické otázky, zasahovanie štátu (zdravotníctva) do súkromia človeka, otázka materialistického či duchovného prístupu k životu ap. Žabátko, možno máš pocit, že tvoje názory sú len tvojimi súkromnými názormi, a razíš tak v podstate teóriu "ja si robím tak, ako uznám za vhodné a čo robia ostatní, je ich vec". Si však súčasťou spoločnosti a tvoje názory ovplyvňujú aj iných. Viem že tvoje názory nezmením, bola by som však rada, keby si sa nad určitými vecami porozmýšľala. |
11.3.2006 14:48:15
SEARS,CIZINKO
udělám Vám oběma radost.Můj dr. když jsme tripl odmítla byl i nadále velice milý sice mi řekl co vše se může dít,musela jsme podepsat revers že testy odmítám,ale ani jednou jsme neměla pocit,že bych byla nějaká divná.řekla jsme mu myslím dost pádné důvody,proč konkrétně mě jsou testy k ničemu a on to plně respektoval:-))) Takže i tady u nás v Čechách máme dobré lékaře:-)) |
alžbjeta |
• |
11.3.2006 9:56:45
ten rozdíl vidím jen v tom, že co oci nevidí, srdce nebolí..
jen k zamyšlení: interupci můžeš podstoupit do 24. týdne. nejmenší zachráněné děti se narodily ve 22. týdnu!! je pravda, že takové děti mají vždy alespon nejaké postižení, ale stací jeden měsíc navíc a mohou být zcela zdravé. zabít mimi, které by za tak krátkou dobu mohlo fungovat i beze mě, já sama považuji za zabití.. |
Lenka |
• |
11.3.2006 8:48:09
Milá Věrko, štěstí máš rozhodně ty, protožě máš zdravé dva kluky. Neodsuzuj to, co viditelně vůbec nepoznáš. Pracuju už sedmým rokem ve stacionáři pro mentálně postižené a sama jsem měla sestru s Downovým syndromem a jinými přidruženými chorobamy, které by ti stejně nic neřekly. Jsem teď už podruhé těhotná a podstoupila jsem všechna dostupná genetická vyšetření. Nikdy bych nebyla tak nezodpovědná, abych je vynechala. Doporučovala bych každému, kdo stojí před volbou jít na vyšetření a v případě špatných výsledků rozhodování se zda potrat či ne, aby navštívil nějaké zařízení pro postižené, pobyl tam alespoň pár hodin a sám zhodnotil, zda na takovou celoživotní starost má. Spousta takových hrdinek, které by "nezavraždily" své dítě nakonec odkládá své děti do ústavů a po velmi krátkém čase k nim zapomínají cestu.
|
10.3.2006 23:09:16
Hanko, souhlasim, take to tak beru...
|
Hanka, tři kluci |
• |
10.3.2006 23:04:10
Nechci Vám brát Váš názor, ale já osobně bych si miminko určitě nechala a vychovávala bych ho celý život. A určitě bych to brala tak, že to není jen chvilková záležitost a to i přesto, že v rodině postiženého člověka mám. I tak bych si nenechala těhotenství ukončit. To dítě na svět neptá a přijde mi divné, že když už v dnešní době jde zjistit jestli je miminko zdravé, tak se ty nemocné prostě zahodí. Berete to jak pásovou výrobu, to je dobré, to je zmetek, to je dobré...... . Postižené dítě je dar.
|
cizinka |
• |
10.3.2006 21:09:31
Sears, to mne tesi, a myslela jsem si ze to nebylo pro mne. Ale zapojuji do techhle diskusi kdyz mi nejdou jine praci a byvam unavena, specham a cesky pisu jako idiot, casto mne tady nerozumeji:-)), tak jen jsem chtela ujistit. Ti zdravotnicke veci v Cesku asi se budou zlepsovat, alespon na medialni urovni uz jsou nejake zarodky takove kampani proti paternalistickemu pristupu k pacientovi jako bylo v Nemecku pred lety. Snad budeme mit stesti i s lepsi politickou reprezentaci po volbach a zavedou se opatreni, ktere budou podporovat uctu ke klientovi i ve zdravotnictvi. Doufam:-))).
|
10.3.2006 20:58:46
Cizinko,
take si to myslim, ze zena, ktera se rozhodne donosit postizene dite a pak se ho bude snazit vychovat, jak nejlepe dovede, to ma mnohem tezsi nez zena, ktera se rozhodne pro potrat. Aspon v CR to tak bohuzel stale je! Doktori uvitaji, kdyz pujde na amniocentezu - kdyz je to "nalehave" (v opacnem pripade ji reknou neco jadrneho az netaktniho, v horsim pripade ji servou a reknou o ni, ze je nezodpovedna matka...)a v pripade nejake abnormality se rozhodne pro potrat (v CR se to nazyva preruseni, aby se to vice ci mene ospravedlnilo...). Takova zena jde "s proudem" a bude to mit jednodussi, co se sveho okoli tyce . Jestli to bude mit snazsi se s tim vyrovnat sama v sobe, to je uz otazka dosti osobni a to si tu netroufam rozebirat, nebot kazdy jsme jiny.... |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.