Názory k článku Počítače ohrožují vzdělanost našich dětí?!

Lukasi, zase chyba. Nepřečetla jsem si vůbec tvůj článek a reaguji jen na příspěvky, a navíc je nečtu pořádně. ty to jistě pochopíš, dík za článek, vyhrál - vedeš v rychlosti (skore 1:0 pro tebe)

jen se chci zeptat, myslíš, že nevadí, když si s dětmi zpívám a povídám v autě, když k nim sedím zády? Jednou se mi takhle povedlo vyzvědět od dcery něco o jejím pohledu na nahé tělo. Měli jsme problém s tím, že jsme o tom dosud nemluvili, a takhle ne přímo do očí se ona dokázala vyjádřit, Nebude to vadit, jaký máš názor.
čus, jdu dělat s malou svícen z jabka

Nelie, já fakt nic nemám proti UVÁŽENÉMU a promyšlenému používání počítače či televize při výuce.
Ve svém příspěvku jsem reagoval na Bobův příklad, že raději nechá koukat dítě na dokonalý instruktážní pořad v televizi než aby mu věc, byť méně dokonale vysvětlil sám. Bohužel nemám čas dohledávat odkazy, ale na to existuje opravdu spousta velmi kvalitních a fundovaných odborných prací, které prokazují, že dítě - mluvím teď především o dítěti v předškolním věku, o těch byla uvedená část diskuse, platí to ale částečně až do ca 10 let (s individuálními rozdíly!) - potřebuje pro svůj intelektuální, emocionální i sociální vývoj interakci s opravdovým člověkem, který ani televize ani jiná média nenahradí. A čím víc sledování televize svým objemem začne vytlačovat sociální kontakt, tím jsou negativní dopady na vývoj dítěte závažnější. A čím je dítě mladší.

Jinak z Bobova popisu odhaduji, že je dobrý táta: že když jeho dítě sleduje televizi, tak je u toho, s dítětem se o tom baví, takže jeho dítě zřejmě nebude patřit mezi děti postižené televizí. Navíc je Bob chytrý, takže i z tohoto pohledu asi nebude mít jeho dítě problémy.

No a k fyziologickému působení televize na mozek - to bych sem musel napsat celý článek, aby to bylo konzistentní a věrohodné tvrzení - princip je ten, že při sledování televize se dostává mozek velice rychle do stavu útlumu - což je velice jednoduše prokazatelné např. prostřednictvím EEG. U dětí s EXCESIVNÍM sledováním televize popisují neurofyziologové jejich mozek obrazně jako "poušť".

A nakonec - nevím, jaká fakta z mého článku (jehož rozsah byl mimochodem omezen redakcí časopisu tuším na 2000 znaků) či mých reakcí Tě vedou k podezření z šíření novinářských kachen - je to opravdu zbytečné. Studií jsem přečetl nepočítaně, jsem zvyklý nebrat výsledky jedné studie jako nezpochybnitelný fakt, nýbrž je analyzovat, dávat do kontextu, v oblasti medicíny si člověk bohužel navíc vždy musí klást otázku, zda za studií nestojí zájmy farmaceutického průmyslu...

Hezký den přeji!

už jsem se lekla, že dnes nebudu mít čas se tady kouknout.
Lukáši, zajímavé názory, to se mi moc líbí, že dítěti nevadí, že rodiče zpívají falešně. Mám důkaz. Moje první dcera, se kterou jsem měla čas si povídat, když jsem byla těhotná a pak zpívat, když jsem ji vozila v kočárku, už se dnes blíží k pobertě. Mám dojem, že má dost dobrý sluch, přestože můj zpěv není nic moc, spíš to nic. Ale (pro Kohnovou) praxí se zlepšuji, doufám. Dcera hrála na housle asi rok, doma trénovala tak 1x týdně, 15 minut a učitelka ji chválila. Nemyslím si, že ji mazala medem, protože po tom roce, když jsme se stěhovali, tak jí to bylo líto, chtěla vzít dceru na soutěž. Druhá dcera je na tom hůř, tak začala na flétnu, a u další uvidíme, tu baví všechno z hudby, už nebylo taky tolik času, ale zas už víc slyšela starší sestru hrát a zpívat.

Kiri, dvacet let? Já teda nevím, ale před dvaceti lety jsem počítač viděla jednou a to když ho jeden známý přinesl k nám, abychom si jako děti zahrály něco tak exotického jako je průchod minovým polem :o) Přinesl si k tomu nějaké kabely, placatý dédérácký magnetofon, to všechno propojil s naší malou ČB televizí, do kazeťáku strčil kazetu a už se jelo V podobném duchu jsme se učili s počítačem zacházet i na střední škole. Musím říct, že když jsem se nějakých deset let po výuce ve škole dostala k běžnému počítači, mohla jsem s klidem konstatovat, že co jsme se učili ve škole klidně můžu zapomenout, protože před sebou vidím něco úplně jiného. A když jsem pak DOSovské programy postupně opustila a jedu jenom pod Win, je to zase jiné. Počítač ovládám naprosto běžně uživatelsky - umím si nainstalovat programy, které potřebuji, umím v nich pracovat - byť třeba při prvním spuštění programu trochu tápu a dělám některé kroky zbyečně těžkopádně, ale v základním se zorientuju a pokud program potřebuju, jsem schopná se časem zorientovat třeba za pomoci příručky, vím, jak se chránit před havětí z internetu. Běžné problémy zvládám, byť si vzpomínám, že jsme měli jeden účetní program,kvůli kterému jsem několikrát volala hot-line a problémy řešila s jejich telefonickou pomocí. Byl to ale tak pitomej program, že i aktualizace si firma prováděla sama osobně a možnost, abychom si to udělali sami, vůbec neexistovala. Neříkám, že jsem nějaký počítačový génius, ale prostě počítač ovládám tak, jak potřebuju a pokud potřebuju znát něco nového, tak se to prostě průběžně za pochodu doučím, žádný problém. Zvládám práci s internetem, včetně tvorby jednoduchých webových stránek - tam jsem ale ustrnula na základní znalosti HTML, dál mě nebavilo se "novinky" učit, protože nepotřebuju umět programovat webové stránky. Orientuju se v tom, co v počítači mám a kde to mám. ROzhodně mě tohle úsilí nestálo dvacet let, ale šlo o to základní rozkoukání se, ztracení ostychu z počítače, a pak už jen ochoty neustrnout na tom, co jsem se naučila ;o) CHápu, že jsou lidi, kteří na počítači umí daleko víc, než já, ale mně tohle stačí k práci i zábavě, aniž bych musela volat servis kvůli každé chybové hlášce. TOhle se prostě dá zvládnout během pár měsíců, pokud člověk chce. Řekla bych, že většině lidí tohle stačí ke štěstí, aspoň já nemám žádný reálný důvod, abych měla ještě hlubší znalosti.

Sisi, máš pravdu. Sama jsem z téže sorty lidí, kteří začínali právě takto. A podle mne to bylo dobře. My jsme ještě věděli, co se v tom počítači děje a jek to vlastně běhá. Mimo jiné i proto nám šlo učení další obsluhy lépe.

Jenže jak dlouho mi trvalo, než jsem se dostala na dnešní úroveň. Dvacet let? Ten kdo chce dneska dětem koupit počítač, nemá k dispozici dvacet let. Je to škoda, ale prostě je nemá. Tady je dobrý kurs k nezaplacení. Jen jsem se s dobrýn kurzem setkala málokdy. Většinou to byl jen prostředek firmy k inkasování vstupného. Chjo.