Názory k článku Počítače ohrožují vzdělanost našich dětí?!

Jarmo, šťastná to jsi žena že děti nejeví zájem... Ono to DOST vysvětluje :-))) (u nás jeví i o tu pračku).
Mám děti skoro stejně staré i ty si s PC hrát chtějí. Aspoň klepat na klávesnici, i kdyby odpojenou. Aspoň tahat myš na kabel (je přece zajímavější než tahací hračky). Ale s PC se u nás pracuje takřka stále. Odborně, ne hry. Přes den já (jak se dá), večer manžel, jako správný workaholik dopracovává věci pracovní i doma (naše PC je za ohrádkované, tak k němu děti nemůžou). No a děti - ty nesmí značnou část času k sobě navzájem, natož mezi lidi (starší je 2.týden doma s 3. ATB od září, mladší s pomalu se lepšící poruchou imunity by němel ty bacily chytat - takže separace. Pak Jarmo raď jak se věnovat všemu a všem :-))). Čistě fyzicky, asi bych potřebovala nějaký klon :-).
MMch. nedávno jsem našla pěknou malou hříčku na hláskování. Objeví se obrázek, dítě má pod něj napsat co to je. Je to super, já u téhle činnosti po chvíli pěním, syn občas neslyší samohlásky (nevnímá že tam je) a přitom to CHCE řešit (i když tohle by měl řešit až prvňák, ale on je obecně trochu napřed). Zlatej počítač, já po 10 minutách řešení jaká písmena jsou ve slabice "ze" lezu po zdi :-))). Ale fakt je že se mu tov té hlavince zabydluje a už je to trochu lepší.
I když většinou řešíme sešitové úlohy (synek je předškolák), skoro bych uvítala nějaký prográmek na typ úlohy "vyber co mezi ostatní věci nepatří" nebo "najdi rozdíly". Grafomotorika samo na PC nenacvičíš, ale kreslíme dost (a už jsem řešila domluvy že grafika na PC byť krásná se FAKT nevyrovná práci s tužkou a že na kreslení pastelkou naklusat :-))).

Mám děti pět a půl a skoro dva roky. Nemáme moc velký byt a už vůbec ne samostatnou pracovnu. Počítač je na pracovním stole ve velké místnosti, kde je zároveň kuchyň a jídelna - tedy běžně na dosah, avšak možná je výhodou, že u něho nestojí normální židle, nýbrž sedáme na míč a na ten se dětem zas tak lehce neleze :) Počítač používám i doma občas k práci, často ho používá manžel k práci. Děti nemají žádnou potřebu k němu chodit. Vůbec je to nenapadlo.... není to tak, že bychom zakázali kontakt s počítačem, prostě to vůbec neřešíme. Děti mají k počítači vztah asi jako k pračce :), prostě je doma a k něčemu slouží, ne však ke hraní. Nevím, jestli jiné děti samy zatouží "si hrát" s počítačem... Já jim to nenabízím a ony to nechtějí. Není tam žádný spor nebo zákaz - je to úplně přirozené :)

A o tom "dávkování" - počítač X a ty ostatní činnosti - pořád si myslím, že počítač není VÚBEC dobrý, ani v malých dávkách. Zdá se mi, že dítě je takhle maličké jen chvíli a že celá se musí využít k něčemu smysluplnému, je to "příležitost, která se už neopakuje", s počítačem se naučí kdykoliv později, protože samozřejmě je to absolutně nezbytné - nejsem zase úplný blázen, ale je na to prostě čas. Počítač nedá v tak útlém věku dítěti podle mě prostě nic, proč by se mělo předškolní nebo malé školní dítě "vzdělávat" přes počítač?? Potřebuje kontakt s lidmi a s "živými" věcmi přece... Ano, někdy možná je toho trochu dost a "uklidit" dítě k počítači nebo televizi může být dobrá chvilka na nabrání sil, ale pro mě to není argument.

Lukáši,
je zřejmé, že tyhle studie jsou tendenční a ani ty neměříš všem médiím stejným metrem.

Když totiž dítě leží v knihách, je to předmětem obdivu a rodiče se známým chlubí, jak chytrého/chytrou mají kluka/holku.

Přitom totéž zaujetí pro televizi je podle tebe příznakem "hlubokého výchovného deficitu".

Chtělo by to serioznější přístup, prostý předsudků.

Sylvie, pravděpodobně můj příspěvek zapadne, ale máme to stejně. Navíc si myslím, že inteligent zvládne i chaos a platí to hlavně v učení a ne v uklízení. Myslím to tak, že mu nevadí, že nemá načteno, když mu stačí nakoukat. HIHIHIHI

Bobe, jasně že nesedí u televize pořád. Musí také spát, jíst, občas pobýt s kamarády... Ale v případě dětí, které sedí u televize hodně, je to většinou především dost velký problém rodičů - nemají na dítě čas a televize je pro děti natolik fascinující, že je zabaví a rodiče mají pokoj. V tom je také metodický problém studií, které se zabývají vlivem televize/PC her např. na kriminalitu. Najde se jasná a statisticky signifikantní souvislost mezi dobou strávenou u televize a násilnými činy. Což ale neznamená příčinnou souvislost - protože např. 5 hodin denně u televize (to není nic mimořádného, v evropských zemích sedí děti u obrazovky v průměru kolem 2,5 hodin denně) svědčí především o hlubokém výchovném deficitu ze strany rodičů. A teď si vyber: může za narůstající počet násilných činů mladistvých TV/PChry nebo nevýchova?

Jinak z medicínských i vývojově pedagogických důvodů by bylo opravdu ideální, kdyby děti v předškolním věku nekoukaly na televizi vůbec, platí to dokonce z velké části až do nějakých 10 let věku - což ale neznamená, že by to byl závažný pedagogický prohřešek, když se občas děti na něco v TV podívají, zejména pokud jsou rodiče u toho a o pořadu s dítětem komunikují. Stejně jako by bylo ideální, kdyby děti nejedly žádnou čokoládu a bonbóny, ale tu tam nějaký mls s následným vyčištěním zubů neuškodí...

Moc záleží na naturelu rodičů a jsem ten poslední, kdo by to rodičům vyčítal nebo je programově přesvědčoval, že mají televizi zahodit. To je úplně jejich věc. Občas ale přijdou rodiče, kteří mají s dítětem výchovné či zdravotní problémy (děti, které se na televizi koukají hodně je možné s velkou úspěšností identifikovat během ca 1 minuty aniž se na cokoli zeptám) - děti jsou např. neklidné, mají problémy s koncentrací, spánkem, s výslovností atp. atp. a pak jsou otázky hygieny sledování televize jedním z důležitých témat rozhovoru. Ale i pak je to tak, že já poskytnu pokud možno objektivní a vyvážené informace, můžu k tomu přidat osobní názor (pokud ho rodiče chtějí slyšet), ale rozhodnutí je stejně na nich.

Chceš-li slyšet můj osobní, opravdu pouze osobní a uvědomuju si, že v dnešní době okrajový postoj: televizi zatím nemáme, protože - a) s výjimkou nejstaršího 10ti letého jsou děti ještě malé (vím toho o vlivu TV příliš moc a proto jsem v tomto případě důsledný), b) mám-li si vybrat, zda budu s dětmi koukat na televizi nebo s nimi vyrazím do přírody, budu s nimi hrát hry či jim budu číst nebo vyprávět pohádku/příběhy nebo něco bastlit nebo hrát na nástroj, zpívat, malovat, vyřezávat - tak zatím televize na celé čáře prohrává (pro jistotu dodávám, že žádný vědomostní deficit děti ve škole nemají - naopak, ani sociálně nejsou handicapované - mohu-li soudit dle frekvence spontánních návštěv kamarádů, patří určitě mezi hodně oblíbené), c) připadá nám s manželkou, že i tak je společně stráveného času tak zoufale málo, že ho nechceme trávit u televize. Je fakt, že během posledních 6 let, jsme již asi 3x zalitovali, že TV nemáme a šli se podívat k sousedům :-). Počítám ale, že si právě z výchovných důvodů zanedlouho TV pořídíme, aby se s ní naučili děti zacházet. Ježíška jsem ale ještě nepožádali, takže letos to již nebude.

Knihy a čtení

- pokud předčítáme, tak je sociální interakce jednoznačná - přizpůsobíme tempo četby, vidíme, když dítě něčemu nerozumí a vysvětlíme, přidáme návaznost na nějakou osobní zkušenost a hlavně něco osobně pro dítě děláme. Nevím jak u vás, ale naše děti tyto chvíle milují, úplně nejvíc, když jim pohádky vymýšlím.
- pokud již čte dítě samo - velká výhoda je, že čtené může přiměřeně svému temperamentu trávit, že je duševně výrazně aktivnější, protože si k přečtenému musí vytvářet samo obrazy a navíc četba nemá ani zlomek manipulativního potenciálu televizního obrazu.