Re: Televize versus osobní přístup

Bobe, jasně že nesedí u televize pořád. Musí také spát, jíst, občas pobýt s kamarády... Ale v případě dětí, které sedí u televize hodně, je to většinou především dost velký problém rodičů - nemají na dítě čas a televize je pro děti natolik fascinující, že je zabaví a rodiče mají pokoj. V tom je také metodický problém studií, které se zabývají vlivem televize/PC her např. na kriminalitu. Najde se jasná a statisticky signifikantní souvislost mezi dobou strávenou u televize a násilnými činy. Což ale neznamená příčinnou souvislost - protože např. 5 hodin denně u televize (to není nic mimořádného, v evropských zemích sedí děti u obrazovky v průměru kolem 2,5 hodin denně) svědčí především o hlubokém výchovném deficitu ze strany rodičů. A teď si vyber: může za narůstající počet násilných činů mladistvých TV/PChry nebo nevýchova?

Jinak z medicínských i vývojově pedagogických důvodů by bylo opravdu ideální, kdyby děti v předškolním věku nekoukaly na televizi vůbec, platí to dokonce z velké části až do nějakých 10 let věku - což ale neznamená, že by to byl závažný pedagogický prohřešek, když se občas děti na něco v TV podívají, zejména pokud jsou rodiče u toho a o pořadu s dítětem komunikují. Stejně jako by bylo ideální, kdyby děti nejedly žádnou čokoládu a bonbóny, ale tu tam nějaký mls s následným vyčištěním zubů neuškodí...

Moc záleží na naturelu rodičů a jsem ten poslední, kdo by to rodičům vyčítal nebo je programově přesvědčoval, že mají televizi zahodit. To je úplně jejich věc. Občas ale přijdou rodiče, kteří mají s dítětem výchovné či zdravotní problémy (děti, které se na televizi koukají hodně je možné s velkou úspěšností identifikovat během ca 1 minuty aniž se na cokoli zeptám) - děti jsou např. neklidné, mají problémy s koncentrací, spánkem, s výslovností atp. atp. a pak jsou otázky hygieny sledování televize jedním z důležitých témat rozhovoru. Ale i pak je to tak, že já poskytnu pokud možno objektivní a vyvážené informace, můžu k tomu přidat osobní názor (pokud ho rodiče chtějí slyšet), ale rozhodnutí je stejně na nich.

Chceš-li slyšet můj osobní, opravdu pouze osobní a uvědomuju si, že v dnešní době okrajový postoj: televizi zatím nemáme, protože - a) s výjimkou nejstaršího 10ti letého jsou děti ještě malé (vím toho o vlivu TV příliš moc a proto jsem v tomto případě důsledný), b) mám-li si vybrat, zda budu s dětmi koukat na televizi nebo s nimi vyrazím do přírody, budu s nimi hrát hry či jim budu číst nebo vyprávět pohádku/příběhy nebo něco bastlit nebo hrát na nástroj, zpívat, malovat, vyřezávat - tak zatím televize na celé čáře prohrává (pro jistotu dodávám, že žádný vědomostní deficit děti ve škole nemají - naopak, ani sociálně nejsou handicapované - mohu-li soudit dle frekvence spontánních návštěv kamarádů, patří určitě mezi hodně oblíbené), c) připadá nám s manželkou, že i tak je společně stráveného času tak zoufale málo, že ho nechceme trávit u televize. Je fakt, že během posledních 6 let, jsme již asi 3x zalitovali, že TV nemáme a šli se podívat k sousedům :-). Počítám ale, že si právě z výchovných důvodů zanedlouho TV pořídíme, aby se s ní naučili děti zacházet. Ježíška jsem ale ještě nepožádali, takže letos to již nebude.

Knihy a čtení

- pokud předčítáme, tak je sociální interakce jednoznačná - přizpůsobíme tempo četby, vidíme, když dítě něčemu nerozumí a vysvětlíme, přidáme návaznost na nějakou osobní zkušenost a hlavně něco osobně pro dítě děláme. Nevím jak u vás, ale naše děti tyto chvíle milují, úplně nejvíc, když jim pohádky vymýšlím.
- pokud již čte dítě samo - velká výhoda je, že čtené může přiměřeně svému temperamentu trávit, že je duševně výrazně aktivnější, protože si k přečtenému musí vytvářet samo obrazy a navíc četba nemá ani zlomek manipulativního potenciálu televizního obrazu.