Názory k článku Jak se muži a ženy vyrovnávají s neplodností?

já se s neplodností vyrovnavám už 7let i když už mám 14ti měs.kluka.Nemam oba vejcovody a tak muselo nastoupit umělé opl.jsem ráda že se to povedlo i když pořád cítím že jsem jako žena sklamala že nedokážu otěhotnět přirozenou cestou.¨pořád mě to trápí ale každý se s tím vyrovnává jinak záleží jak si ten problém člověk pustí k tělu

Moja, no ako ktorí chlapi... Nechcem Ta nejak zranovat alebo nebodaj urazit, ale zamyslela si sa nad vašim manželstvom? Nie je Tvoj manžel tak trochu egoista zameraný na seba? Ja som tiež celé dni v práci, potom doma poupratovat, uvarit niečo a na koníčky mi tiež moc času nezostane. Ale aj tak mi s týmito vecami manžel pomáha a o našom snažení sa o miminko sa zhovárame, hoci manžel je tak trošku introvert. Mala by si si sama v sebe rozobrat asi najprv to, či vobec Tvoj manžel nejaké deti chce..a či mu na Tebe záleží... Myslím, že si pekne v strese (a to viem pochopit) a Tvoj manžel nič z toho nevidí...alebo nechce vidiet? Ak je to všetko inak, tak mi to prosím napíš, ja sa snažím iba vžit do Tvojej situácie a skutočne som Ta nechcela nejako urazit.

Vzhledem k tomu, že jsem se také léčila pro neplodnost, odvažuji se přispět se svojí troškou do mlýna. Jsem přesvědčena o tom, že se mi podařilo otěhotnět ze dvou důvodů (péče lékařů - všechny děti, ať již narozené, či očekávané jsou "z prášku"; druhým důvodem je skvělý postoj jedné mé o generaci starší kamarádky, která silou celé své osobnosti mne nevedla k vyrovnání se s tím, že nebudu mít děti, ale snažila se mi dokázat, co dělám, v čem je smysl mého života. Snažila se mi ukázat, nejen kolik je na světě nevdaných žen a žen bez dětí, ale kolik jich je "v pořádku", šťastných a úspěšných. A zkušenost mnohých praví, že zaměření se na reálný život, tedy odvrat od babrání se v problému, dost často pomohl - a úspěch se dostavil. Pokud by existovala jistota, že ti opravdu děti nebudou dopřány, a pokud máš sílu a schopnost analýzy - mohlo by ti pomoci, pokud se ti podaří najít odpověď na otázku, proč dítě chceš / proč jsi dítě chtěla, co si myslíš, že by ti přineslo dítě vlastní a co si myslíš, že ti nemůže přinést dítě cizí či co nemůžeš najít nikde jinde na světě v žádné jiné podobě.

V rodině máme jednu adoptovanou holčičku (adoptovala ji sestřenice mé maminky)a pro mne bylo velmi osvobozující zjištění, že jsem ke své dceři (kterou jsem si moc přála a moc jsem o ni usilovala a moc jsem se na ni celé těhotenství těšil)nezískala vztah tím, že jsem ji porodila, ale tím, že jsem s ní od porodu začala žít. "Kdyby mi ji v porodnici vyměnili, nepoznala bych to".

Nikomu se nedá poradit, jak se vyrovnat s tak závažným problémem, chci ti jen říci, že nic se nemá lámat přes koleno a že tě jistě - pokud budeš připravena přijmout příležitost - čeká nějaká možnost / forma naplnění tvého ženství a mateřství.

Hodně štěstí a lásky přeji.
J.

Tento článek sice jen velmi zkratkovitě, ale velmi jasně odhalil myslím podstatu věci - tedy to, jak přijímají a vyrovnávají se s neplodností ženy a jak muži. Je to bolestná otázka v každém případě. Sama za sebe mohu říci: skutečnost hledání sociální podpory, jakého "úniku" mi moc pomáhá. Ale nejpodstatnější v takových případech myslím je jakési vnitřní přijetí (vím, zní to v psychologii velmi frázovitě, neboť ono vnitřní přijetí je nutné vůbec ke zdravému psychickému vývoji každého, nejen neplodného člověka). Není to tak snadné, jak to vypadá. Jde o to zrušit vlastní přetvářku. A to patří k těm nejtěžším, přiznat si, že prostě jsem s největší pravděpodobností neplodný(-á) a musím to buď nějak konkrétně řešit (což často dopomůže k vytouženému těhotenství, i když ne vždy je to plně etickým a vhodným způsobem - mám na mysli IVF metody) anebo řešit způsobem dle mého názoru lepším, veselejším a méně náročnějším - jak psychicky, citově, tak finančně - a to je náhradní rodinnou péčí. Jsme teď s manželem na začátku této cesty...

Ale abych napsala to, co jsem napsat původně chtěla jen ve zkratce: muži (v případě mého manžela) jsou v této otázce asi mnohem uzavřenější, problém neventilují, trápí se mnohdy více než my, trpí tím jejich hrdost (sexuální role je velká a v tomto velmi zranitelná). Muž vzhledem k tomu, že v období snah o početí hraje vlastně roli víceméně založenou právě na sexu, trpí logicky asi více než žena, která se vlastně plně "rozvine" ve svých pocitech jako matka, těhotná žena očekávající své naplnění v mateřské úloze.