Názory k článku Jak můj manžel (ne)prožíval těhotenství

jo vzdyt ok Sylvie. Ja treba nekolikrat slysela, jak jsem karieristka. Spis to bohuzel u zeny nabira negativni nadech.
Ale skvele jsi to vystihla, ja mam taky problem s tim, ze nekdo nema ambice:)))) ale uz jsem se naucila to nerikat a nechat ostatni zit:))

Bobe,

záleží taky na tom, jaké kdo má dítě. Jsou takové, které jsou méně náročné, vyhrajou si samy, nechají tě v klidu číst. Moje dcera bohužel taková není a asi nikdy nebude. Od rána Proč, Dívej se, Pojď se mnou, Jakto, Hele, Řekni mi, Kde seš, Pojď se podívat, Proč se tak tváříš, Ty se nedíváš, neodpovídáš, nevnímáš, nereaguješ, Ty to snad nevíš, Proč to nevíš, Kdo to ví.....prostě živé a temperamentní dítě. Ty domácí práce, pokud se k nim vůbec dostanu, jsou pro mě vlastně takový relax.

Řekla bych, že i profese, kterou vykonávám, je dost zodpovědná, nebylo vůbec lehké ji sehnat, je často vyčerpávající, i když možná monotónní. Ale jsem z ní večer daleko méně unavená než například z víkendu, kdy se intenzivně věnuji dcerce. Už proto, že se aspoň na chvíli můžu zavřít do kanceláře a v KLIDU vypít kafe nebo se podívat, co je nového na Rodině, což třeba o tom víkendu nemůžu (Jé, můžu se na počítač dívat s tebou, můžu jezdit myší, na co mám teď kliknout, jé, já jsem ti to asi smazala.....)

Nevidím to stejně jako vy.
Dokud jsem oba z manželem pracovali, vyžadovala jsem , aby se stejným způsobem staral o chod domácnosti jako já. Nyní čekáme potomka cca 20 dnů a od první chvíle co jsem zůstala doma jsem ho odprostila od domácích pracích. Pracoval jinak - připravoval náš byt na příchod miminka a to mi bohatě stačilo. Až se vrátíme z porodnice zapojím ho do péče o miminko, ale né proto aby pomohl mě, ale aby se o něj uměl postarat, kdyby se se mnou cokoliv stalo.
Jinak nám to od počátku naprosto klapalo, vím, že neumeje koupelnu a záchod, tak to dělám já. Já nevynáším odpadky a tříděný odpad. Střídali jsme se ve vaření. Dali si pravidla a klape to. Je to o komunikaci. Doté doby než jsem otěhotněla jsem jezdila po nákupech sama a taktéž si je vynosila do 4 patra bez výtahu. Když bylo potřeba utáhnou kliku a manžel byl v práci, tak jsem jí utáhla. Můj manžel není despota a když není utřený stůl tak prostě není.
K těhotenství - manžel není typ, který o svých pocitech mluví. Vím to a respektuji, znám jeho nonverbální komunikaci a vím, kdy je štasný a spokojený. O svých pocitech jsem tedy mluvila já a on pozorně naslouchal. Výbavičku jsem pořizovala já a vlasně mi to vůbec nevadilo. Pro našeho syna udělal krásný přebalovací pult a mě to stačilo. Když jsem chtěla, aby viděl jakýho máme fotbalistu, tak to stejně bylo zbytečné, protože naše miminko jako naschvál přestalo kopat. Do ničeho jsem ho netlačila. Přesto nikdy nezapomenu, jak byl dojatý, když viděl malého na ultrazvuku. Samozřejmě to nepřiznal, ale slzy v očích jsem viděla.
P.S. neměnila bych.

to jsou hezké teorie a mnoho žen si to takhle namlouvá, jenže ve skutečnosti je prostě atraktivnější muž, který má funkci a prachy.


No, já bych řekla, že tím si jenom muži, kteří mají funkci a prachy dodávají sebevědomí ;o)

Markéto,
to jsou hezké teorie a mnoho žen si to takhle namlouvá, jenže ve skutečnosti je prostě atraktivnější muž, který má funkci a prachy.

Manželům těch tvých kamarádech bych doporučil, aby se zdánlivě moderním názorem svých manželek nenechali ukolébat - jinak jim jednou žena uteče s jejich šéfem!