Re: Co si nalháváme

Bobe,

záleží taky na tom, jaké kdo má dítě. Jsou takové, které jsou méně náročné, vyhrajou si samy, nechají tě v klidu číst. Moje dcera bohužel taková není a asi nikdy nebude. Od rána Proč, Dívej se, Pojď se mnou, Jakto, Hele, Řekni mi, Kde seš, Pojď se podívat, Proč se tak tváříš, Ty se nedíváš, neodpovídáš, nevnímáš, nereaguješ, Ty to snad nevíš, Proč to nevíš, Kdo to ví.....prostě živé a temperamentní dítě. Ty domácí práce, pokud se k nim vůbec dostanu, jsou pro mě vlastně takový relax.

Řekla bych, že i profese, kterou vykonávám, je dost zodpovědná, nebylo vůbec lehké ji sehnat, je často vyčerpávající, i když možná monotónní. Ale jsem z ní večer daleko méně unavená než například z víkendu, kdy se intenzivně věnuji dcerce. Už proto, že se aspoň na chvíli můžu zavřít do kanceláře a v KLIDU vypít kafe nebo se podívat, co je nového na Rodině, což třeba o tom víkendu nemůžu (Jé, můžu se na počítač dívat s tebou, můžu jezdit myší, na co mám teď kliknout, jé, já jsem ti to asi smazala.....)