Názory k článku Jak se cítím sama

Trosku mi to pripomina priklad z moji terapeuticke praxe - klient-tatinek dcery a budouci otec dalsi dcery prisel s problemem ze, se boji mit to miminko v brise rad. Z jeho pribehu vyplynulo, ze uz o jedno miminko v prubehu tehotentstvi prisli. Snazil se mu davat vsechnu lasku, tesil se na nej, vsechno prozival se zenou a najednou bylo miminko pryc a on byl strasne prazdny, manzelka hned mluvila o dalsim diteti, ale on se bal, ze zase bude mit nekoho rad a prijde o nej, bal se o svou zenu, jak to zvladne atd. Ale presto ji vyhovel a podarilo se jim otehotnet. Manzelka se strasne tesila, ale on to nedokazal, nedokazal se ji ani dotknout, prozivat to s ni, protoze chtel byt jako spravny chlap pripraveny na to, ze kdyz to "neklapne" aby byl jeji opora. Postupne jsem to probirali a dosli k zaveru, ze kazde miminko i kdyby to nedopadlo potrebuje lasku, jak by si potom, kdyz to dopadne dobre, vysvetlil, ze se ochudil o to vsechno co mohl prozivat? Dopadlo to dobre, dnes maji rocni holcicku, krasnou a zdravou a hlavne milovanou.
Tim chci rict, ze se mozna jen tvuj manzel boji, boji se ze by to nemuselo "dopadnout" a on by nebyl ten silak, jaky chlapi prece vzdycky musi byt. Ale neznam ho a chlapi opravdu proste neradi mluvi o tom co citi. Me taky cele tehotentsvi prislo, ze by se mel ten muj vic rozplyvat nad srdickem a fotkama :) ale on proste delal maximum toho co mohl. Snazil se nas zabezpecit a obstarat veskery komfort kolem toho. Zkus mu proste rict, co by sis prala (kdyz uz to fungovalo i s porodem), ale netlac na nej. Hodne stesti

Možná, že to trošku chápu, ale možná to bude i něčím jiným. U nás to bylo naopak manžel se zajímal, ale já (ačkoli jsem byla těhotná já jsem se držela stranou. Špatně se to vysvětluje, ale moje těhotenství bylo od začátku docela problémové a jednu chvíli (právě okolo 16 až 17.týdne) to vypadalo velice špatně. Možná to bude znít divně, ale nějak si snažila od svého těhu díky tomu držet dál - na ultrazvuk jsem koukala jen po očku, upřednostňovala jsem, když doktorka používala výraz "to" nikoli miminko, nebo vaše dítě, protože jsem jistě nevěděla, zda donosím nebo potratím. Všechno se zlomilo v 29.týdnu, kdy mi řekli, že šance na přežití bez velkých následků je vysoká a navíc i můj stav se už trošku zlepšil. Takové to těšení, které popisujete jsem začala cítit skutečně až ke konci. Možná to Váš manžel vidí, resp. cítí stejně, prostě má jen strach, že se objevily komplikace. Zkuste si s ním o tom promluvit.
PS:Jednotlivé fotky z ultrazvuku jsem taky pořádně prohlížela až ke konci těhotenství.

na velká slova u některých mužů opravdu nemůžeš čekat. a možná je to tak dobře. ti, co by ti celou dobu projevovali starostlivost, ptali by se, jak se cítíš....možná by se ti to i zprotivilo. důležité je, jestli tě v těžkých chvílích podrží, jestli zařídí vše potřebné a radost z těhotenství a dítěte u něj vycítíš ty sama. teď jsi určitě přecitlivělá, ale s odstupem času se nad to povzneseš. já musela u prvního ležet a manžel se na mne díval, jako co to má být, vždyť mne nic není a tak....ale všechno vždycky zvedl, nic mne nenechal tahat, do ničeho mne nenutil a to je nejpodstatnější. možná bys byla překvapená, že ti, co se "zajímají", se vlastně dost často nestarají...

Opravdu je to běžné. Muž těhotenství fyzicky neprožívá. Ale můžu říct, že s dalšími těhotenstvími a dětmi se to zlepšuje. Ale až s tím třetím a dalším. (Jedno těhotenství bylo u nás neúspěšné.)

Renato,
je mi líto, že se v té situaci cítíš sama, a úplně Ti rozumím. Neznám Tvého muže, ale obecně můžu říct, že o těch niterných pocitech umíme líp mluvit my ženy, chlapi to obvykle moc neumí a ani jim to není příjemné. Oni si to prostě prožijou sami, "zavřou se do jeskyňky", a až si to vyřeší, tak je po všem a nepotřebují o tom mluvit. My se potřebujeme vypovídat, slyšet ujištění o tom, že miminko milujeme, že všechno dobře dopadne... Chlapi jsou v tom jiní. Ale to neznamená, že to v sobě uvnitř neprožívají, jen to není vidět.
Tip: zkus si najít nějakou kamarádku, se kterou si o tom budete povídat. Od manžela se nejspíš o jeho prožitcích zase dozvíš až zpětně...