Názory k článku Vojtova metoda - nejde o poukaz na zdravé dítě, ale o velkou šanci

Sorry, ale tohle jsou takový bláboly....

Někdy mám pocit (nejen v téhle diskuzi), že prenatální péče a následně péče během 1. roku života a za veškeré chyby, kterých se v tého době dopustíme bude dítě trpět celý život....
To je blábol nad blábol!

Nemyslíš, že bolesti zad v 50 může způsobovat 1000 jiných věcí než je netabulkový vývoj batolete?

No vzdělání mám opravdu takové, které s lidským tělem ani dětmi nesouvisí. Na druhou stranu se považuji za pečlivou matku (dle názoru manžela až příliš . Ovšem myslím si, že právě časté preventivní prohlídky u pediatra jsou tady od toho, aby problém odhalily. Kdybych měla pocit, že je s dítětem něco v nepořádku a pediatr to neřeší, určitě bych hledala další odborníky. V ostatních případech ale nevidím důvod běhat po specialistech.
Jak poznám že je zdravá? )) No nejsem odborník...existuje v medicíně nějaká definice celkového zdraví? No zkrátka mám veselé šikovné dítě, tak sakra proč bych si měla myslet, že s ním něco není v pořádku?
Co se týče bolesti zad v dospělosti - to dnes bolí skoro každého :-( Dceru čeká tahání těžké aktovky do školy, hodiny sezení u TV a počítače, atd., takže jen doufám, že bude dělat i nějaký sport. Myslím, že to jsou ty hlavní důvody, proč lidi bolí záda, ne to, jestli se jako miminka vzteky prohýbali do luku.

Sice tématu tolik nerozumím, ale vypadá to že naštěstí mám dobrou pediatričku. V 8 měsících se synek ještě ani neplazil (začal těsně po kontrole), jen se točil na bříšku. Lézt začal v 10 měsících, sedat si skoro v 11 měsících, na roční kontrole se ještě ani nepostavil (opět až těsně po). To jen doktorka chtěla, ať se za měsíc ozveme, jak jsme na tom. Sám chodit začal ve 14 měsících. On nic nezkoušel, všechno začal dělat až když to prostě uměl. Chodit začal tak, že jeden den si začal přede mnou bez držení stoupat, pár vteřin balancoval a pak se mě chytil. Druhý den balanc udržel a začal první krůčky (uprostřed prázdné místnosti). Nepadal, po pár krůčcích si opatrně dřepnul na bobek. A třetí den přešel přes 4 metry prostředkem prázdné místnosti s jedním malým zaváháním.
Představa PREVENTIVNÍHO běhání po doktorech a rehabilitacích a stresování se doma se cvičením mě děsí. A jak koukám, leckterý doktor by nás asi do toho kolotoče hnal, a jen proto, že si dítě nepotrpí na spousty nevydařených pokusů :-(

no mě právě navíc přijde, že každej má ty tabulky jinak.... Moje dcera se začala před šestým měsícem plazit (ne lézt, plazit na bříšku), v devíti měsících byla dr. v klidu (mojí kámošce v ČR se stejně starou plazicí holčičkou vykládali, jak je zaostalá). Lisa se krátce na to postavila na kolínka, v deseti měsících chodila kolem nábytku - a dost.... čtyři měsíce jí trvalo než se pustila. Ale pak ráno přešla vratce obývák, večer BĚHALA kolem baráku za bráchou... prostě si to potřebovala nacvičit

Nedonošený syn - prvně se uměl posadit, a pohyboval se tím, že se posadil, přepadnul na stranu, přitáhnul nožičky a zase se posadil. Lézt se naučil od kamaráda v šesti měsících (upravených). Chodit začal v třinácti.... ale fakt prvně seděl a pak lezl.

Kámošky holčička se posunovala po prdelce, nelezla vůbec po čtyřech. Prý určité procento dětí se vyvíjí touhle oklikou - a jsou to děti které nikdy nelezou a obvykle začnou trošku později hodit (14-16 měsíců) a prý je to taky v pořádku...

takže já jsem k tabulkám dost skeptická. Myslím, že je třeba k tabulkám používat i selský rozum. Že můžou naznačovat, že něco není v pořádku - ale to neznamená, že tam ten problém JE.
Dcera mi vypadla váhově na mínus pátou percentilu - dr. když viděla papíry, tak jí vstaly vlasy hrůzou na hlavě - ale po vyšetření řekla, že je holt holka hubená a že nevidí jedinou známku toho, že by s ní bylo něco špatně....

Sally- tebe mimořádně vidím (Daniela, dvojčata ))


podobně to bylo u nás.... Už při odchodu z porodnice nám řekli, že začnou-li posazovat, otáčet, plazit nebo lézt a do roka chodit, vše bude v pořádku.

Chodili jsme na Vojtovku, ale kluci se chovali zcela v prevítovském duchu, jen řvali a pasivně leželi, případně někoho pokousali (od 5-ti měsíců), tudíž jsme se přes odpor řev a problémy pokoušeli o cvičení a velmi vynechávali. A to jeden chodil v 10-ti měsících a druhý úderem roku. Nedovede si představit ty nervy.

Ne, nezrazuji od téhle metody, vůbec ne, naopak, je dle mého funkční a vlastně jde o houby krom toho, že vysedíte šňůru v čekárně a pak terorizujete za řevu své miminko, ale malinko mi připadá, že dodnes, potká-li pediatr "netabulkové" dítě, šup s ním neurogolovi.

Taky připouštím obavy ze zanedbané péče, ale právě teď to řeší kamarádka. Holčička 8 měsíců, neleze, plazí se, .... ale bez opory se postaví a snaží se popojít. Přesto dostali doporučení, protože neleze..... bojím se soudit, třeba je to celé špatně, nejsem pediatr, ale když se mne ptala, co bych dělala, prohlásila jsem - poté, co jsme na neuro jezdili 2 x týdně, aby lékařka prohlásila, že děláme pokroky)) - ať počká.... doufám, že jsem něco nepohnojila.