Názory k článku Nočník - středobod vesmíru

Tak přidám svou trošku do mlýna- v roce a půl jsem (trochu i na nátlak babičky) začala Sama posazovat na nočník - asi by to i fungovalo, ale mělo to jednu podmínku - náš život se zredukoval na nočníkování - nezapomenout na to, připomínat, posazovat. Sam vzorně spolupracoval - ale sám si neřekl. Skončilo to na mé lenosti, zapomnětlivosti a hlavně neochotě podřídit se nočníku - s dítětem se dá dělat o dost víc zábavnějších věcí. Odložila jsem teda akci pleny na příští léto -to by Samovi bylo 2,5. Ve dvou letech a měsíci najednou prohlásil, že pleny nechce. Nechce a bude chodit na záchod ( nočník fakt ne). A od té doby chodil - dvě tři nehody za týden a pak už úplně bez nehody. Po dvou týdnech ( ráno počůraná plena) prohlásil - nechci plenku na noc. No, říkala jsem si, to sotva. A plenu mu po usnutí dala. Ráno naštvanej , ale plena suchá. Druhá noc - opět bez pleny - a já zapomněla mu ji dát. A ráno dobrý - takže od té doby v noci bez plen. Nehody se stávaly - ale spíš naší vinou - nedali jsme ho před spaním vyčůrat. Te´d jsou mu tři roky a dva měsíce a noční nehody jsou naprostá vyjímka spojená jen s nemocí - ani si nevzpomínám , kdy naposled. Ale spí s námi v posteli, takže občas, když se mu chce, tak začne fňukat a poplakávat - takže se vzbudím a zeptám se ho - a jdeme na záchod. Občas přijde i večer - kolem půlnoci - já chci čůrat. Většinu nocí ale prospí bez čůrání - a to pije před spaním 250 ml sunaru ( z lahve s dudlíkem ) . Takže drezura klidně, kdo na ní má čas a nervy. A kdo nemá - no však to dítě do školy s plenou nepůjde!
Konečně , někdo už to psal - čekáme, až si dítě samo sedne, samo stoupne - ale na nočník ho rveme, kdy se to hodí nám. I když - já asi nejsem prototyp vzorné matky dle tabulek - láhev dodnes, spí s námi v posteli .... Ale co, Sam taky není tabulkové dítě
Hodně nočníkových úspěchů všem - a klíííííííd
P.S. na pitomé otázky nereaguji - vycvičilo mě období, kdy Sam v roce a půl mluvil ve větách, krásným čistým hláskem - jen mu chybělo sociální vnímání situace - takže po informacích, že v obchodě někdo smrdí - ale ne, nesmrdí - ale jo mami, tahle paní! U neroložky- tady to není vůbec hezké , špína je tu -ale není Samíku - ale je, koukej tamhle! Koukej, ta paní má na hlavě ošklivou hučku (myšleno klobouk) Tyhle naprosto pravdivé komentáře mě naučily nejen neslyšet poznámky ostatních ( no to je výchova, no jak to vidí doma.....) ale i pitomé otázky. Vydržet!

To je typické - přesně nějakou takovou reakci jsem po přečtění článku čekala a moc bych se divila kdyby tu nějaký človíček jako vy nebyl. Kristepane - dcera začala na nočník chodit v 18-ti měsících - což mi přišlo tak akorát. Synovi budou v dubnu tři a na nočník chodí asi 2 měsíce - no a?! Opravdu mám kolikrát sto chutí říct, aby jste se z toho nočníku nepo.... A myslím že je od věci míchat léky, úkoly a nočník - to je úplně o něčem jiném. Syn nechodil na nočník, ale jmenované léky, či jiné " povinosti" zvládal bez problémů. Každé dítě je jiné a nevím nač furt řešit ž´e ve dvou letech nechodí na nočník. Mimochodem, do nočníku syn čurá, ale kaká zásadně do plen - bože, tak ještě nedospěl k tomu aby kadil jinam. Jsem ráda, že nekadí na zem

Magdo,
tak ja nerikam, ze se to tady vubec neresi. Treba s moji prostredni dcerou momentalne resime nocni pomocovani (bude ji 6) a resime to i se skolni sestrickou. Zatim uspesne. A ano, pokud bych sla do nejake playgroup a prisla na to rec, tak fajn. Moje kamaradka ma o 14 tydnu starsiho chlapecka a nocnikovani spolu resime, oni uz zacali, me se furt nechce. Dcera uz by i zrejme pripravena byla, asi pred tydnem mi povida "Mami, chci curat do nocniku" a ja na to "prosimte ted nemam cas, varim a musim tady michat. Mas plinu, tak curej do pliny" a ona mi povida "to neni feeeer!!!". Haha, takze ja jsem krkavci matka, co sve dite udrzuje v plinach a lina jsem samozrejme taky. Njn, budu se nad sebou muset zamyslet. Ale s lidma, co zrovna nenocnikujou ci nejsou jinak zainteresovani to proste neresim a zadne narazky neslycham. Zato v CR jsem si vyslechla i od uplne cizich lidi dost a dost uz vloni v lete. Prozte jinej pristup .

Mám dvě dcery. Jedna odložila pleny ve 2 letech, druhá ve třech, ale stále ještě je má na noc. Nácvik mi přišel zhola zbytečný, bylo jasně vidět, že neví o co jde, vadí jim to, reagovaly spíš negativně. Nechat je bez plen bylo k ničemu, čuraly, kde se dalo.

Takže pokud někdo nemá co dělat, nacvičujte, vy ostatní to nechte na dětech. Myslím si, že např. rok "výcviku" bez úspěchu by zdrtil i odolnější bytost, než je rodič dítěte a může to leda zadělat na pořádný problém

To nemá logiku - dítě taky nerozhodlo o nasazení plíny, tak proč by mělo rozhodnout o sundání? No tak fakt je, že i dospělý člověk může mít takovou střevní chřipku, že by se plína hodila...ale přesto si ji asi nebere, že... Teda až na výjimky, kamarádka mi říkala zážitek ze zájezdu do Egypta: jeden pán tam dostal takový průjem, že si na pláži půjčoval plíny od svého dítěte (cha cha, akorát mi není jasné, proč v takovém stavu lezl na pláž...).