Re: nenacvičovaly jsme

Tak přidám svou trošku do mlýna- v roce a půl jsem (trochu i na nátlak babičky) začala Sama posazovat na nočník - asi by to i fungovalo, ale mělo to jednu podmínku - náš život se zredukoval na nočníkování - nezapomenout na to, připomínat, posazovat. Sam vzorně spolupracoval - ale sám si neřekl. Skončilo to na mé lenosti, zapomnětlivosti a hlavně neochotě podřídit se nočníku - s dítětem se dá dělat o dost víc zábavnějších věcí. Odložila jsem teda akci pleny na příští léto -to by Samovi bylo 2,5. Ve dvou letech a měsíci najednou prohlásil, že pleny nechce. Nechce a bude chodit na záchod ( nočník fakt ne). A od té doby chodil - dvě tři nehody za týden a pak už úplně bez nehody. Po dvou týdnech ( ráno počůraná plena) prohlásil - nechci plenku na noc. No, říkala jsem si, to sotva. A plenu mu po usnutí dala. Ráno naštvanej , ale plena suchá. Druhá noc - opět bez pleny - a já zapomněla mu ji dát. A ráno dobrý - takže od té doby v noci bez plen. Nehody se stávaly - ale spíš naší vinou - nedali jsme ho před spaním vyčůrat. Te´d jsou mu tři roky a dva měsíce a noční nehody jsou naprostá vyjímka spojená jen s nemocí - ani si nevzpomínám , kdy naposled. Ale spí s námi v posteli, takže občas, když se mu chce, tak začne fňukat a poplakávat - takže se vzbudím a zeptám se ho - a jdeme na záchod. Občas přijde i večer - kolem půlnoci - já chci čůrat. Většinu nocí ale prospí bez čůrání - a to pije před spaním 250 ml sunaru ( z lahve s dudlíkem ) . Takže drezura klidně, kdo na ní má čas a nervy. A kdo nemá - no však to dítě do školy s plenou nepůjde!
Konečně , někdo už to psal - čekáme, až si dítě samo sedne, samo stoupne - ale na nočník ho rveme, kdy se to hodí nám. I když - já asi nejsem prototyp vzorné matky dle tabulek - láhev dodnes, spí s námi v posteli .... Ale co, Sam taky není tabulkové dítě
Hodně nočníkových úspěchů všem - a klíííííííd
P.S. na pitomé otázky nereaguji - vycvičilo mě období, kdy Sam v roce a půl mluvil ve větách, krásným čistým hláskem - jen mu chybělo sociální vnímání situace - takže po informacích, že v obchodě někdo smrdí - ale ne, nesmrdí - ale jo mami, tahle paní! U neroložky- tady to není vůbec hezké , špína je tu -ale není Samíku - ale je, koukej tamhle! Koukej, ta paní má na hlavě ošklivou hučku (myšleno klobouk) Tyhle naprosto pravdivé komentáře mě naučily nejen neslyšet poznámky ostatních ( no to je výchova, no jak to vidí doma.....) ale i pitomé otázky. Vydržet!