• |
10.8.2004 18:53:35
Ahoj všechny maminky čekatelky, dneska jsme se s manželem byli podívat na porodních sálech v nemocnici v Litomyšli. Všechny sestřičky byly užasně milé, vstřícné a usměvavé. vše ná vysvětlily a velice ochotně i ukázaly. Prostředí celé porodnice je moc hezké (i přesto, že je stále ještě v rekonstrukci, a bohužel do mého termínu porodu ještě nebude celá v provozu). Pokojíky jsou malé, útulné a vůbec nepůsobí jako sterilní nemocnice. Jediná nevýhoda pro mne je ta, že se stále ještě opravuje a pro mne z Chrudimi je Litomyšl dost daleko, takže nevím zda to tam stihnu. Ahoj všem Veronika
|
• |
19.4.2004 17:46:56
Já mám termín na listopad a právě minulý týden jsem jela do Litomyšle na ultrazvuk a sestřičky se chovaly velice hezky .nejen na maminky ktere cekaji jiz druhe dite a bydli v Litomysli. Ja bydlim v Ceske Trebove a do Litomysle dojizdim na gyndu a jak doktor tak sestra se chovali skvele a to me ani neznali.Odd ultrazvuk a porodni saly jsou jiz plne zrenovovany a vypadají velice hezky.Moje kamaradka rodila asi pred 5 mesici a rikala ze je to v pohode. Z jedne poloviny maji predelane i luzkove odd. Ale kdyz prijedes do Litomysle a poprosis settru jestli se muzes podivat do luzkoveho odd a oni te treba provedou. ja mam naplanovanou prohlidku za 3 tydny.Ale ja tam budu rodit protoze tam mam lekare.Tak doufam ze ti to vse dobre dopadne
|
P+H+M+V |
3.3.2004 15:39:44
Ahoj Kamilo, sice nevím, jaká je porodnice v Litomyšli, ale v říjnu 2003 jsem rodila v Ústí nad Orlicí, kde zrekonstruovanou porodnici otevřeli myslím 5. 9. 2003 a byla jsem velice spokojená. Porodní sály jsou tam teď moc pěkné, o oddělení šestinedělek ani nemluvím. Porodní asistentky, novorozenecké sestry i všichni lékaři byli strašně fajn. Vyhovovalo mě také to, že jsem už pár hodin po porodu mohla mít Honzíka u sebe a starat se o něj. Z Vysokého Mýta je to do Ústí určitě dál než do Litomyšle, ale ta porodnice stojí aspoň za podívání (nám ji ukázali v rámci předporodního kurzu).
|
Kamila |
• |
3.3.2004 6:57:43
Vzhledem k tomu, že zde není žádný nový aktuální příspěvek, prosím čerstvé maminky, které rodily v Litomyšli, jestli by mohly napsat, jak se jim v nově rekonstruované porodnici líbilo a jak byly spokojeny se sestřičkami. Jsem z Vysokého Mýta a mám termín na červenec. Počítám s verzí, že se naše porodnice bohužel do července neudrží a budu nucena rodit v Litomyšli. Slyšela jsem, že porodní sály a opravená porodnice je moc hezká, ale chování sestřiček se moc nezměnilo.
|
14.12.2001 11:47:01
Ahoj Miško a ostatní
pokud se týká nástřihu a podobných radostí, tak asi moc záleží na konkrétním porodu, na konkrétní matce a případných problémech dítěte. Jsem názoru, že pokud není ohroženo dítě, neměl by se nástřih dělat. Je to pro maminku pohodlnější, ale.... Rodila jsem 2x a mohu trochu posoudit rozdíly mezi nastřižením a nenastřižením. Poprvé (v r. 1988) se se mnou nikdo moc nebavil. Vše proběhlo podle metody "studený klystýr". Při nástupu do porodnice se mně zeptali, kolikátý porod to je a jak dlouho a po kolika minutách mám bolesti. Po mojí odpovědi, že rodím poprvé a mám pravidelné stahy asi hodinu a to po 5 minutách reagovali způsobem "aha, ta nám tady bude do večera, na všechno je času dost" a začali sepisovat papíry. Nikdo mne ani neprohlédl a po papírech mne nechali ulehnout na vyštřovací stůl. Myslela jsem si, že konečně přijde doktor, ale chyba lávky - aniž mi co řekli, udělali mi nálev. Byl to docela šok, a hlavně to pomohlo kontrakcím, takže když mne po asi 20 minutách žákyňka tupou žiletkou "holila", měla jsem takové stahy, že jsme se obě bály, že mne pořeže. Teprve potom mne viděl lékař, který konstatoval "no to se nám to rozběhlo" a položil mne na hekárnu. S pokynem ležet odešel a nikdo se o mne nezajímal asi hodinu. Ležet jsem nevydržela, chodila jsem a prodýchávala stahy v předklonu a při tom mne "přistihla" sestra, která šla okolo dveří. Vynadal mi a na moje sdělení, že ležet nevydržím, mi řekla, že u prvního dítěte to nebude tak prudké. Pro doktora jsem si musela dojít po dalších 15 minutách, kdy jsem se bála. že na hekárné porodím sama. Pochopitelně mi opět vynadali a sdělili, že si předávají směnu a až to udělají, přijde se na mne paní doktorka podívat. Přišla a okamžitě mne hnala na sál. Pochopitelně po vlastních. Ta hrůza, že se dítěti něco stane, to bych nikomu nepřála. Sotva jsem se vyplazila na porodní lůžko, doktorka mne nastřihla a dítě bylo venku. Trvalo to vše (od přichodu do porodnice po porod dítěte) asi 2 a půl hodiny, od okamžiku, kdy mne probudily první stahy asi 3,5 - 4 hodiny. Nebyla jsem ani vyčerpaná, že bych nespolupracovala, ani mimi nebylo velké, že by neprošlo, nebyly žádné komplikace a když jsem se ptala, proč nástřih, zda bylo dítě nějak ohroženo, tak se na mne dívali, jako na UFO. A dítěti prý nic nehrozilo.....Nástřih mne bolel, nemohla jsem asi měsíc sedět, menstruace pro mne byla asi rok utrpením (aprvní den stále pobolívá) a styk asi 3 roky bolel. Tolik k mrzačení či nemrzačení..... A k odnášení dětí - dceru si vzaly sestry, aby prý na porodním sále nerušila další porody a přes moje upozornění, že má dlouhé nehty mi ji dali na pokoj spoškrábadou tváří. Jizvu má dodnes! Při druhém porodu jsem přišla do porodnice o týden dopředu (díky umělému oplodnění mne brali jako rizikovou a podle místního gynekologa jsem přenášela, tudíž hospitalizace nutná. Marně jsem mu vysvětlovala, že mi medikací protáhli cyklus a tudíž VÍM, že jsem otěhotněla ne 14., ale 22. den cyklu a NEPŘENÁŠÍM.) Vybrala jsem si porodnici ve Strakonicích (můj první porod hrůzy byl v Klatovech - pozor, před 13 lety, jak to tam vypadá teď, nemohu soudit!!!!) a tam jsem jim sdělila, že jsem se oholila doma. Na klystýru trvali, ale alespoň mi řekli, co, kdy a proč. Manžel byl u porodu, takže nenastal ten děsivý okamžik, že bych měla pocit, že musím rodit a nikde nikdo. Při první prohlídce sice sestra sdělila manželovi, ať jde za dveře, že "podívá, jak to postupuje", ale na naši reakci, že on se rád podívá také jen pokrčila rameny a nechala ho v místnosti. Okolo dveří se "protáhla" co 5 - 10 minut s dotazem, zda je vše OK, ale relativně nás nechávala v klidu. Stahy mi začaly o půlnoci a dcera se narodila ve 3:30, takže porod trval zhruba stejně dlouho, ale v tomto případě jsem na porodním sále byla asi 40 minut, než byla dcera na světě. Byl tam starší pan doktor (vlastně by se patřilo napsat PAN DOKTOR), který mne uklidňoval, po každém stahu pohlédl na monitor a řekl : "miminko je v pořádku, nespěchejte maminko, máte čas." Kdo to nezažil, neumí si představit, jak uklidní to prosté sdělení, že dítě je v pohodě. Když se začala hlavička tlačit. opatrně ji objížděl prstem, aby jí pomohl ven a v okamžiku, kdy měl pocit, že už to půjde, řekla "a teď se do toho opřete, maminko, a máte to za sebou." Jednal se mnou jako se soudnou osobou, která ví, že musí dítěti pomoci na svět a on u toho je, aby řešil případné problémy. Dcera vážila 3,65 Kg (o 35 dkg více, než ta první) a já nebyla ani nastřižená, ani natržená. Po porodu mi dceru dali k prsu, nechali mne i muže, abychom se jí dotýkali a když si ji pediatr bral na prohlídku, pozval muže sebou. U mne mezi tím došlo k porodu placenty a když si táta malou přivezl v pojízdném lůžku zpět na porodní sál, byli jsme dvě hodiny spolu v klidu všichni tři. Nabídli nám pití či možnost něco malého sníst. Také otci navrhli, zda se nechce protáhnout či si odskočit, že tam se mnou sestra počká. Hodnotím hlavněvelice lidský přístup. Dvě hodiny po porodu jsem šla na pokoj po svých, stavila se ve sprše a manžel byl po tu dobu u malé. Při ranní vizitě ( v 7:30, tedy 4 hodiny po porodu) se doktorka divila,že jsem rodila, že na mně není nic vidět a po propuštění - 4 dny po porodu - jsem jezdila na kole. Takže se mi ta trocha "trápení" při samotném porodu velmi rychle vyplatila. Znovu podotýkám, že bezpečí dítěte je i pro mne nadevše. Ale po svých dvou celkem neproblémových porodech bych radila: dobře vybírat předem porodnici, jít se tam informovat, podívat, poptat se mamin, které tam rodily a sebou k porodu vzít někoho, kdo za naše "práva" rodit tak, jak chci a jak mi předem slíbili, bude "bojovat" i ve chvílích, kdy se rodičce na toto nedostává sil. Přeji co nejpěknější vstup do života vašim mrňatům a co nejpohodovější porod vám Simča |
Karolina |
• |
10.12.2001 16:06:22
Hele Álo, a jak si můžeš být jistá, že i když tě ten "líný" doktor nastřihne, tak nastřiženou hráz dále ochrání před dalším natržením. Jak si můžeš být jistá, že z tebe neudělá mrzáka na celý život. Lékaři by neměli pacienty zbytečně poškozovat, byť je to na místě, které běžně neukazuješ.
|
Míša, Junior *97, Beruška*2006 |
8.12.2001 20:58:30
Ahoj Jani,
koukám, že "podolská slibotechna" funguje i po přestavbě porodního sálu stále stejně :-(( Jestli ono to nebude spíš v lidech než ve vybavení. |
8.12.2001 19:25:11
Ahoj Zdendo,
náhodou je fajn, že se takhle zajímáš. Co se týká chlapů - bratříčků, tak opravdu existují. Kdybys chtěl zdrávku přeci jenom studovat, nemusíš mít strach, že bys byla na střední škole mezi "puberťačkami" - dneska už je tendence, aby sestry studovaly vyšší odbornou či vysokou (magisterské studium) školu. Jenom je tu jeden velký problém - peníze. Ne, že bych jich bylo zrovna nejvíc... A k tvé otázky, jestli ženy, které nechtějí klystýr, nemají strach, že se jim zadaří... Ono nic není jenom černé nebo jenom bílé a rovnice nedostanu výplach - pokálím se, dostanu ho - nepokálím se, tak docela neplatí. A z mojí zkuˇšenosti - cca 30 hod před porozením dítěte jserm přestala mít chuť na jídlo, energii jsem doplňovala pouze sladkým čajem, představa čehokoli jiného mi zvedala žaludek. S prvími bolestmi jsem lítala na záchod jak divá a když k tomu připočteš naprosto pravidelnou stolici... Strach jsem rozhodně neměla. Navíc mám známou v Německu a Rakousku - obě během porodu dostaly jídlo, a nikdo neměl obavy, že by měly moc plná střeva.Což mi připomíná asistentku z kurzu - klystýr vehementně obhajovala, ale jak nám vyprávěla vlastní zkušenost - vodu v sobě neudržela ani tři minuty. Pochybuji, že takový výplach měl vůbec smysl. Víš, Zdenku, navíc dneska existuje jakýsi domácí klystýr - lahvička, kde je snad kolem 20 ml roztoku (normálně se dává zhruba 250-500ml) a kterou si mohou ženy aplikovat samy v klidu doma, v době, kdy ještě nemají silné a časté kontrakce. Nevím, jak jinde, ale lékařka z poradny, kam jsem chodila, mi o tom neřekla (to, že já ten přípravek znám, ona vědět nemohla). |
Jana |
• |
8.12.2001 17:26:37
Ahoj Zdendo,
jen k tomu, co bude z kluku, co delaj zdravku - ja dokonce znam jednoho "stanicniho bratra" a sefuje jedne interni jednotce intenzivni pece. Muze mu byt tak - 35? Podle vzhledu. Taky jsem koukala, myslim na tu jeho funkci, kdyz jsem ho videla prvne! Ale porodni bratry neznam... |
Zdenka + 3 kluci+1 manžel |
8.12.2001 13:12:05
Ahoj Zdendo,
tvoje jméno se mně hrozně líbí, protože mám doma jednoho malýho Zdendu, pak jednoho velkýho Zdendu, chtěli jsme i Zdeničku, ale nakonec z toho byli další dva kluci. Já jsem se svými porody byla spokojená, i když jsem rodila na klasickým sále, v nemocnici s ne moc dobrou pověstí, ale pro mě bylo důležité, že byla blízko mého bydliště. Kdybych měla jet do té vzdálenější, lepší, asi bych tam při těch posledních dvou porodech nedojela včas a ani manžel by tam za mnou nemohl jezdit tak často na návšťěvy. Holení mi nevadilo, ani klystýr, vůbec to pro mě nebylo ponižující. Co se týká nástřihu, při prvním porodu mě nastřihli, nevím proč, asi proto, že to bylo poprvé, ale taky mi to nevadilo. Při dalších porodech mě nenastřihovali a při tom posledním jsem si všimla, že si ta sestra , co mě rodila, pořád sledovala, jestli mě má nebo nemá nastřihnout. Byla tam se mnou jedna prvorodička, která se natrhla až ke konečníku a od sester jí bylo řečeno, že kdyby se tolik nevzpínala, nemuselo se jí to stát. Tak nevím co si mám pod tím představit. Mě naopak vždycky pochválili za dobře vykonanou práci, asi jsem měla to štěstí, že jsem neměla při porodech žádné komplikace. Nikdy jsem se na nic dopředu neptala, co se mnou míní dělat, ani oni mě sami od sebe nic neřekli. Ale mně to vůbec nevadilo! Stačilo mně to, co jsem vyčetla z knížek. A to s těma nohama, jak jsi někde četl , mě je opravdu při tom prvním porodu před sedmi lety připoutali ke koze, spíš mě to docela překvapilo, ale v tom fofru, kdy už z tebe to dítě leze ven si myslím, že to bylo každý ženský šumafuk, ale nakonec jsem byla ráda, že mě tam přivázali, protože když mě šili nástřih, tak bych jim tam odsud snad zdrhla. Asi určitě záleží hodně na vkusu každé ženské, mnoho těch který asi tohleto čtou, by to asi nepřežilo, to PONÍŽENÍ. |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.