Re: Pár dotazů

Ahoj Zdendo,
náhodou je fajn, že se takhle zajímáš. Co se týká chlapů - bratříčků, tak opravdu existují. Kdybys chtěl zdrávku přeci jenom studovat, nemusíš mít strach, že bys byla na střední škole mezi "puberťačkami" - dneska už je tendence, aby sestry studovaly vyšší odbornou či vysokou (magisterské studium) školu. Jenom je tu jeden velký problém - peníze. Ne, že bych jich bylo zrovna nejvíc...
A k tvé otázky, jestli ženy, které nechtějí klystýr, nemají strach, že se jim zadaří... Ono nic není jenom černé nebo jenom bílé a rovnice nedostanu výplach - pokálím se, dostanu ho - nepokálím se, tak docela neplatí. A z mojí zkuˇšenosti - cca 30 hod před porozením dítěte jserm přestala mít chuť na jídlo, energii jsem doplňovala pouze sladkým čajem, představa čehokoli jiného mi zvedala žaludek. S prvími bolestmi jsem lítala na záchod jak divá a když k tomu připočteš naprosto pravidelnou stolici... Strach jsem rozhodně neměla. Navíc mám známou v Německu a Rakousku - obě během porodu dostaly jídlo, a nikdo neměl obavy, že by měly moc plná střeva.Což mi připomíná asistentku z kurzu - klystýr vehementně obhajovala, ale jak nám vyprávěla vlastní zkušenost - vodu v sobě neudržela ani tři minuty. Pochybuji, že takový výplach měl vůbec smysl. Víš, Zdenku, navíc dneska existuje jakýsi domácí klystýr - lahvička, kde je snad kolem 20 ml roztoku (normálně se dává zhruba 250-500ml) a kterou si mohou ženy aplikovat samy v klidu doma, v době, kdy ještě nemají silné a časté kontrakce. Nevím, jak jinde, ale lékařka z poradny, kam jsem chodila, mi o tom neřekla (to, že já ten přípravek znám, ona vědět nemohla).