Názory k článku Je každý pedofil nebezpečný?

"nebude si připadat zneužívaná?"

Ještě něco k tomuhle. Připadalo by mi divné, kdybych měl uvažovat takto: "Hmmm, raději jí ten dárek nedám, protože sice z něho může mít dnes radost, ale co když si jednou pomyslí, že jsem jí ten dárek dal jenom proto, abych... "

To bychom se totiž také s dobrými vztahy mezi lidmi nikdy nikam nemuseli dostat.

"Pamatuji si zkušennost z tábora-bylo mi asi už 14 a měli jsme vedoucího který si oblíbil dvě v té době cca 10 ti leté dívky,jako holkám to nevadilo byli spokojený že je vyznamenával ale mě na tom intuitivně neco nesedělo"

Sasanko,
píšete o té zkušenosti z tábora, kdy jste vnímala, že jeden z vedoucích má dvě desetileté oblíbenkyně... Ve škole mám samozřejmě také svoje oblíbenkyně (i oblíbence), ale na co si dávám dost velký pozor - snažím se chovat ke všem stejně a hlavně nedávám před ostatními najevo, že ten nebo onen je můj oblíbenec. Mohlo by mu to totiž dost uškodit. Pamatuju si, že na gymplu jsme měli učitele, který když zkoušel, tak se známka odvíjela od délky (nebo spíš krátkosti?) sukně zkoušené osoby. Bylo to evidentní, celá třída, resp. celá škola to o dotyčném věděla. Bylo to z mého pohledu hnusné, některé holky si schválně brávaly krátké sukně do jeho hodin... Všechny, i moje oblíbence, i moje neoblíbence, se snažím hodnotit objektivně zkrátka podle toho, jak se snaží a jak danou písemku napsali nebo kolik toho ví při zkoušení. Děcka jsou na tohle hodně citlivá a když se děje nějaká nespravedlnost, tak hned reagují nevolí... Někdy je to dost těžké - holka donese nějakou výzdobu do třídy, ale protože je mezi ostatními méně oblíbená, tak jí před celou třídou pochválím až v momentě, kdy i někdo další něco přinese. Takových psychologicky náročných situací je hodně.

"nebude si připadat zneužívaná?"

Nevím, představte si, že někoho máte v dětství ráda, změní na tom něco informace, že se k vám choval hezky, protože se do vás zamiloval, protože to byl pedofil? Podle chování Markétky, která má kdykoliv možnost se svobodně vyjádřit a prostě se setkání se mnou vyhnout, vím, že mě má ráda, když jí volám, sama hned říká: "jestli chceš přijít, tak určitě přijď, ráda si poslechnu nové zážitky..." a nebo při loučení "jsem ráda, že jsi přišel...". Dneska má 13 roků, její mamka určitě bedlivě sleduje, jak se Markétka v mé přítomnosti cítí, ale to i já... kdybych zaznamenal, že jí jsem svou přítomností nepříjemný, tak se prostě stáhnu, protože já jí nechci být nepříjemný ničím. Počínaje čistě umytou hlavou, oholený, navoněný... Jsem přesvědčený o tom, že by se muselo stát něco opravdu dost divného, kdyby jednou to příjemné, co se mnou zažívala, najednou všechno změnila na negativní... "vlastně mě jenom zneužíval". Když jsem i jako puberťák chodíval za strejdou, taky mě občas hladil na zádech, bylo mi to příjemné, a ani po tom, co jsem zjistil, že je homosexuál, se na tom, že to bylo příjemné, nic nezměnilo a strejdu mám pořád stejně rád. Zřejmě by mi musela nějak hodně ublížit, abych na něj změnil názor, ale že bych měnil názor na to, co mi kdysi bylo příjemné? Proč? Protože se tím třeba jen vzrušoval? Já jsem přesvědčený, že ne, protože i mě to bylo příjemné, a když by mi to bylo nepříjemné, tak by s hlazením přestal, resp. nevzpomínám si, že by mě někdy hladil tak, že by mi to bylo nepříjemné.

"Ta hranice jak jste psal toho co je vhodné (dárky,...)atd je úzká a někdy špatně odhadnutelná ne?"
Není úzká a už vůbec ne špatně odhadnutelná. Markétka se celkem normálně projevuje a vidím a poznám, jestli je opravdu ráda, že jsem přišel nebo jí něco dál, a nebo kdyby to jen hrála. Já příjdu, a ona mi sama od sebe uvaří čaj, nabídne šokoládu, vypne televizi nebo řekne, že jsem ji zachránil od dějepisu... a sedne si se mnou ke stolu a třeba hodinu si povídáme, než přijde její mamka z práce. Nevěřím tomu, že by někdy na tohle mohla změnit názor v tom smyslu, v jakém jste naznačila.

"přeci jen takový vztah je vzhledem k věku nestadnartní?"

Jaký vztah je nestandardní? Můj k ní nebo její ke mně? Snažím se chovat k ní standardně, nebo spíš... nadstandardně , kdybych se k ní měl chovat standardně, jako většina lidí, tak bych o ni ani nezavadil.

"A zajímá mě-chtěl byste s ní opravdu zestárnout?Přitahovala by vás třeba i až jí bude třicet?"
Ano, opravdu. Je to vlastně teďka jen na ní - kdyby se do mě zamilovala, pro mě také rozhodla... jásal bych. A jestli by mě přitahovala? Jak to funguje u běžných partnerských vztahů? Chlapům se vždycky budou nejvíc líbit ženy ve věku já nevím třeba 20-30 let. Jaktože spolu některé páry vydrží i do doby, kdy je jim 50 nebo 60, kdy už je fyzická krása dávno pryč? Mám zkušenost s Klárkou, ta je dneska už dospělá a pořád mě hodně přitahuje (oproti jiným, které jsem neznal v době, kdy byly ještě dětmi). Kromě jiného pak taky ale není erotická přitažlivost to jediné a nejdůležitější... přece mě taky může přitahovat i tím, jaká je, jak se chová, jak se směje, vždycky se najde něco, čím je někdo oproti ostatním výjimečný. Přitažlivost není jenom o fyzičnu, ale taky o psychičnu. Inteligentní ženy mne vždy přitahují o něco víc, než neinteligentní, bez ohledu na jejich fyzický zjev. Čili myslím si, že by mě Markétka přitahovala nejenom ve třiceti. No, druhá věc je, jestli ji můžu přitahovat i já... Prostě teď už je to jen na Markétce. Ta mě stejně nebude chtít, takže nezbývá, než jí přát, aby byla šťastná, ať to bude s kýmkoliv, aby se měli rádi a aby byl na ni hodný.

"Štěpánkoo,
jasně, já vím, že jsem extrémistka, co se táborů týká . Třeba časem změním názor."

Já jel na tébor jednou v životě, už ani nevím, kolik mi bylo, někdy ve druhé třídě asi, a taky naposledy. Celou dobu jsem truchlil po mamce, bylo mi smutno, s kamarádem, se kterým jsme měli být v jednom oddělení, nás dali každého jinam... Nikdy v životě jsem pak už na tábor jet nechtěl, i když některé zážitky si pamatuji dodnes, spíš na ně vzpomínám neutrálně, protože programově z dnešního pohledu byl ten tábor určitě dobrý, ale pro mě to tehdy bylo prostě utrpení. Dopisy, ve kterých píšu, jak se mi stýská, mám dodnes v šuplíku.

"Anno,
to jsi dobrá. Já znám osobně Aniččinu učitelku a několik dalších učitelek, ale zdaleka ne všechny, ani si neumím představit, jak bych je měla poznat osobně. A to do té školy dvakrát týdně chodím doučovat."

Natož poznat jejich sexuální preference, že?

"Anno a Pawllo,
už o tom několik dní přemýšlím.
Myslím si, že bych sakra dobře poznala, kdyby mému dítěti nebylo v něčí přítomnosti dobře. Pak by mi bylo jedno, co je dotyčný zač, prostě bych s nim dítě nenechala.
Pokud se mému dítěti někdo bude věnovat a dítě bude spokojené (je poučená, co si k ní nikdo nesmí dovolit), je mi fuk, jestli ten člověk je levičák, pravičák, křesťan, muslim, rovněž tak mě nezajímá jeho sexuální orientace. Důležité je, že se s ním dítě cítí dobře.
Ale je fakt, že bych asi dost znejistěla, kdyby mi ten člověk řekl, že je pedofil a moje dítě miluje, nevím, neumím si to představit. Což ovšem neznamená, že bych ho kvůli tomu zavrhla. Spíš bych byla opatrnější, víc ho sledovala...co já vím, těžko si to představovat."

Takhle přesně, myslím si, fungovala i mamka Markétky. Trochu mě sice zamrzelo, že byla po svěření pak víc ostražitější směrem k mé osobě, dodnes jsou věci, které mě trochu mrzí a bodají do srdce, ale na druhou stranu za to, že mě neodvrhla, že mě důvěřuje asi jak nejvíc umí... Nejvíc mě mrzí, že pochybuje o tom, že Markétku opravdu miluji a že právě proto si nedovedu představit, že bych jí měl jakkoliv ublížit. To mě bolí nejvíc.

A jinak je to přesně tak - prostě myslím si, že je důležité sledovat, jestli se to dané dítě na osobu těší a nebo naopak vysílá signály, kterými dává najevo, že by nejraději se setkávání vyhlo. Jsou to právě různé ty případy zneužívání v rodině, kdy má dítě zůstat doma samo s tatínkem, dědečkem, strýcem, který se o něj má po přechodnou dobu starat nebo ho hlídat... I když jsem si jeden takový příběh četl mockrát, vždycky když ho čtu, mi jde mráz po zádech a říkám si, že my dospělí jsme opravdu někdy slepí, ne-li zaslepení: http://kasz.sweb.cz/svet.pdf