Re: Pedofilie vs. homosexualita

"Anno a Pawllo,
už o tom několik dní přemýšlím.
Myslím si, že bych sakra dobře poznala, kdyby mému dítěti nebylo v něčí přítomnosti dobře. Pak by mi bylo jedno, co je dotyčný zač, prostě bych s nim dítě nenechala.
Pokud se mému dítěti někdo bude věnovat a dítě bude spokojené (je poučená, co si k ní nikdo nesmí dovolit), je mi fuk, jestli ten člověk je levičák, pravičák, křesťan, muslim, rovněž tak mě nezajímá jeho sexuální orientace. Důležité je, že se s ním dítě cítí dobře.
Ale je fakt, že bych asi dost znejistěla, kdyby mi ten člověk řekl, že je pedofil a moje dítě miluje, nevím, neumím si to představit. Což ovšem neznamená, že bych ho kvůli tomu zavrhla. Spíš bych byla opatrnější, víc ho sledovala...co já vím, těžko si to představovat."

Takhle přesně, myslím si, fungovala i mamka Markétky. Trochu mě sice zamrzelo, že byla po svěření pak víc ostražitější směrem k mé osobě, dodnes jsou věci, které mě trochu mrzí a bodají do srdce, ale na druhou stranu za to, že mě neodvrhla, že mě důvěřuje asi jak nejvíc umí... Nejvíc mě mrzí, že pochybuje o tom, že Markétku opravdu miluji a že právě proto si nedovedu představit, že bych jí měl jakkoliv ublížit. To mě bolí nejvíc.

A jinak je to přesně tak - prostě myslím si, že je důležité sledovat, jestli se to dané dítě na osobu těší a nebo naopak vysílá signály, kterými dává najevo, že by nejraději se setkávání vyhlo. Jsou to právě různé ty případy zneužívání v rodině, kdy má dítě zůstat doma samo s tatínkem, dědečkem, strýcem, který se o něj má po přechodnou dobu starat nebo ho hlídat... I když jsem si jeden takový příběh četl mockrát, vždycky když ho čtu, mi jde mráz po zádech a říkám si, že my dospělí jsme opravdu někdy slepí, ne-li zaslepení: http://kasz.sweb.cz/svet.pdf