Názory k článku Mezi trestem a týráním je velice křehká hranice

taky jsem si teda zabalila a cítila se podvedená, když se odchod nekonal.

To si taky pamatuju, bylo to hodně drsný.

Mně se jen nelíbí věta: "Zastávám názor, že do výchovy patří také i trest fyzický." Takováhle věta od odborníka může sloužit jako omluva či výmluva pro nadměrně trestající... Autorka sice hned poté jasně vysvětlila rozdíl mezi plácnutím a týráním, ale jak říká nadpis, mezi trestem a týráním je velice křehká hranice... Proto by fyzický trest neměl být označován jako legitimní součást výchovy! Je jasné, že plácnutí není týrání, často je pochopitelné a není třeba z něj dělat velký problém. Ale pořád je to "úlet", neměla by to být norma! Normou by měla být výchova, která se bez fyzického trestu obejde! Upřesňuji, že se jedná o jakýsi "ideál", je tedy jasné, že je těžké ho naplnit, ale rodiče by se měli alespoň pokoušet se k němu přiblížit... Pak je samozřejmě otázka jak to dělat jinak, v naší společnosti kolem sebe až tak moc vzorů nenajdeme, proto když nevíme jak, je třeba opravdu hledat - a kdo hledá, najde. A kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby.

A jak častý je, aby nebyl zneužíván jako argumentace proti společné hospitalizaci? A že ta argumentace někdy umí být výživná :(

Konečně po dlouhé době na hlavní straně článek,který má hlavu a patu.Je pravda,že spoustu lidí si myslí,že týrání dětí převažuje v rodinách sociálně slabých.Člověk který nás s dcerou týral byl vysokoškolsky vzdělaný,po finanční stránce žádný chudák.Tento model výchovy si zřejmě přinesl z původní rodiny,matka ho prý jako malého doma řezala a řezala za každou blbost.Nejlepší na tom bylo,že se odvolával na to,že díky této výchově z něj vyrostl slušný zodpovědný člověk.Jeho zodpovědnost vypadá tak,že o svého syna za celé dva roky neprojevil sebemeší zájem a mě v těhotenství vyhrožoval vším možným od odebrání dětí,svěření syna do jeho péče a že mě ze před soudem udělá tu nejneschopnější matku a flundru,aby mi dítě vzali.Ostatní popisovat nebudu,už jsem tady na tohle téma napsala dost.Snad jen k tomu ještě dodám,že největším problémem je to,že se domácí násilí odehrává za zavřenými dveřmi a tito lidé na veřejnosti vystupují jako báječní,přátelští,slušní,nikdo by to do nich neřekl že jsou něčeho takového schopni.