Názory k dotazu Odměna x trest

Ahoj mami!
Se zájmem jsem si přečetla tvou "recenzi na zkoušky".Trochu mě překvapilo,že jsme se tak neshodly.
Já to cítila úplně jinak.Přijít do nového prostředí,získávat nové kamarády...
Kvůli gymnáziu jsme se hádaly pořád.Nejdřív jestli GJK nebo jiný.Potom příprava.Asi největší kámen úrazu,viď!Brzo už mě fakt štvalo to tvoje běhání za mnou a věčný "Aničko uč se ".Do toho škola,kroužky,však víš.Dokonale mě to otrávilo.
Ale jsem stejně jsem se učila.
Až pak mi došlo jak´s mi pomohla.
Bez tebe bych se určitě nedostala.
Díky mami za všechno.

Ahoj Anička

Jano,
teprve dnes jsem našla Vaši reakci, tak se snažím odpovědět. Možná, že moje první reakce vyzněla opravdu pro Vás poněkud tvrdě. Nechtěla jsem Vás přímo odsoudit, ale pravda je, že jste mi připadala jako ambiciózní matka, která ale na druhou stranu přesně neví, co chce. Je mi jasné, že dítě, které se chce dostat na výběrovou školu, a které se na zkoušky intenzivně připravuje, má větší šanci, než to, které se spoléhá jen na svoje znalosti a zkušenosti. Ale jde právě o to, jestli pátá třída je ta správná na to, aby děti řešily už taková rozhodnutí. Deseti-jedenáctiletý páťák si ještě přece nedokáže představit, co všechno se od něho bude chtít, jaké výhody a nevýhody mu škola přinese. Moje dcerka taky tvrdila, jak strašně na ten gympl chce jít (mimochodem, gymnázium v Benešově má taky vynikající úroveň, i když je "jenom" provinční, úspěšnost jeho absolventů na vysokých školách je značná), ale já vím, že hlavní motivace pro ni bylo dostihnout staršího bráchu, který tam už je a získat určitou prestiž mezi dětmi ve třídě. Jelikož už vím, co všechno studium od primy obnáší, netlačila jsem na ni a nenutila ji se učit. Myslím, že její čas bude až tak za dva roky, v tom věku už bude i zainteresovanost a cílevědomost dítěte prokazatelná, takže když se v šesté třídě chytne bez problémů, v sedmičce se na případné studium můžeme zaměřit. Dvojjazyčné studium na šestiletém gymnáziu mi naopak připadá ještě zajímavější. Vaší dcerce přeji na gymnáziu hodně úspěchů, hlavně ji už teď začněte učit se učit, to je totiž ten nejhorší problém u přechodu z páté třídy. Syn to pochopil docela rychle, takže dneska už mu nechávám naprostou volnost a on se učí, jak co potřebuje nebo chce, ale hodně dětem dělá potíže vytáhnout si z množství informací právě to podstatné. A bojím se, že to by byl přesně problém naší Mišky, protože ona se doposud nikdy nic učit nemusela. A nechtěla bych dopadnout jako jedna maminka, která se se svým synem učí každé odpoledne, zkouší ho ze všech předmětů, pomáhá mu psát úkoly a běduje nad každou horší známkou. A to už od primy. Takže jste se daly do boje, tak bojujte dál.... Šárka

Milá Jano,
dřív než bych polemizovala o tom, jestli si dcerka zájezd zaslouží nebo ne, mě poněkud zaráží, proč jste jí slibovala jako "odměnu" zrovna zájezd do Paříže. Buď jste to jen tak plácla s tím, že jste počítala, že k němu stejně nedojde, nebo jste to myslela vážně, v tom případě ovšem klobouk dolů, protože jste hned zkraje nasadila laťku dost vysoko. Nevím, jaké jsou finanční možnosti vaší rodiny anebo jaké máte s dětmi představy do budoucna, ale slibovat za přijetí na gymnázium v páté třídě zahraniční zájezd mi přijde poněkud příliš. Jde spíš o to, aby vás dcerka posléze nezačala zneužívat a podmiňovat si své úspěchy vaší finanční účastí. A další postřeh - říkáte, že se nechtěla připravovat a učení ji nebavilo. V tom případě bylo dle mého názoru zbytečné, protože to, že se na gymnázium dostala, byla tím pádem opravdu zásluha jejího nadání a trochy štěstí. Pokud dítě dělá něco s neochotou a bez chuti, přílišný efekt to na něm nezanechá - chci tím říct, že kdybyste si ušetřila nervy a dceru nechala na pokoji, pravděpodobně by se na gymnázium dostala také, ovšem pak byste nemohla tvrdit, že to je vaše zásluha. Ruku na srdce - nebylo to spíš a hlavně vaše přání, aby odešla na gymnázium? Vím dobře, proč se takhle ptám, protože něco podobného jsem absolvovala již dvakrát. Pokaždé ovšem jinak. Poprvé před dvěma lety, když se hlásil starší syn. Tehdy jsem taky strašně moc chtěla, aby se na školu dostal, ovšem kromě několika testů z knížky jsem ho nechávala na pokoji. Jako odměnu za případné přijetí měl slíbené adidasky, což je ovšem dneska mezi dětmi takřka standard. Na školu se dostal, boty dostal, život šel dál. Letos nás totéž čekalo s mladší dcerou. Protože jsem v jejím případě nebyla vnitřně přesvědčená, že prahnu po tom, aby odešla studovat už sotva v jedenácti letech, navíc ještě dojíždět denně 2x20 kilometrů, navíc při jejím množství mimoškolních aktivit (tancuje závodně rokenrol, jezdí do Prahy na dramatický kroužek, dělá dabing a spoustu jiných činností), ponechala jsem ji zcela svému osudu, snad jen ve škole si psali několik testíků. Na zkouškách nedopadla nejhůř, ovšem na přijetí mezi 30 dětí to nestačilo a můžu vám říci, že jsem nakonec ráda. Pokud se bude nadále učit dobře, může to zkusit za dva roky znova na dvojjazyčné gymnázium a myslím si, že ve 13 letech už bude sama vůči sobě zodpovědnější. Ale abych se vrátila k vašemu problému. Pokud jste dcerce slíbila zájezd za podmínek, které ona splnila (a nepřesvědčujte se pořád, že to bylo díky vám), rozhodně musíte slib splnit. V opačném případě byste si ve výchově značně nařízla větev....