Názory k článku Máme doma jedináčka

Jeste bych chtela dodat, ze krome toho, ze se na me dosud neprojevily zadne znamky rozmazlenosti, tak take jsem a vzdy jsem byla hodne samostatna (mozna tim, ze jsem vyrustala pouze s matkou a byla k tomu nejen vedena, ale i svym zpusobem "nucena"); v kolektivu oblibena (opet je to mozna jen tim, ze jsem Lev); a take mam velice stastne a harmonicke manzelstvi (a mozna je to pouze tim, ze manzel je Strelec, tedy nejvhodnejsi partnerske znameni pro Lva; a nebo, ze je nejmladsi ze tri deti, pritom jediny chlapec - coz, je pry take nejvhodnejsi partner pro jedinacky). No, MOZNA na tom neco je, ale vzdycky hodne zalezi na vychove a povaze. Mio, drzim palce, at uspesne prezijete pubertu! Svoje pubertalni leta mam stale v zive pameti, takze si taky pamatuju, ze i kdyz jsem nekdy vyvadela "ptakoviny" a treba i porusila "pravidla", tak jsem je stejne vzdycky mela na pameti...(no, u kluku je asi trochu horsi prubeh;o)))

Musím reagovat na odpověd na článek o jedináčcích.
Je to absolutní nesmysl, že jedináčci jsou rozmazlení, nesamostatní, že je ostatní děti nesnáší a že se v dospělosti rozvedou:
Máme syna "jedináčka" - je to hnusný slovo. Od malička jsme ho vychovávali tak, aby byl naprostý opak toho, co se o jedináčcích říká. nebo spíš sjem ho vychovávali podle svých pocitů, přece když se narodil, nikdo z nás ještě netušil, že zůstane jedináček, takže.....
Nikdy jsme ho nenechali vyřvat si to, co chtěl, naopak, musel hezky poprosit, lakomý nebyl a není dodnes. Od malička ho děti v kolektivu milovaly, takže v tom to fakticky není.
Opravdu záleží na výchově a na povaze toho dítětě.
Máme v rodině od švagrové 2 děvčata-sestry a co ty předváděly, já bych to nesnesla. Když chtěly něco sladkého a nebyla na to vhodná doba, ječely před košíkem, dokud jim máma nedala požadovanou věc. Když jsem se jí ptala, proč to dělá, tak proto, že už nechtěla poslouchat to ječení. A jak byly vybíravé v jídle (hlavně ta starší), to byla až hrůza. Dodnes to s ní s jídlem je běs. Samozřejmě, že nikdo nejí vše, ale když nechce děcko normální oběd, tak mu nebudu nabízet něco jiného (např. sladkost) aby mělo aspoň něco v bříšku.
Těžko říct, jak moc mohou rodiče ovlivnit povahu dítěte. Náš syn byl téměř zlaté děcko, klidný, sám si uměl vyhrát, tichý, zkrátka fajn. Teď je v pubertě a někdy si myslím, že mi ho někdo vyměnil, že to nemůže být to hodné děcko.
ale je to pro všechny těžké období a doufám, že až zase dostane zptáky rozum, bude to fajn.
takže, nezavrhujte jedináčky, jsou to normální lidé, jako všichni kolem. Je to opravdu na individualitě každé osobnosti.

Mia

...tak to jsou přesně ty dogmata, která nás provázejí od dětství. Fakt jsem si nevybral svoji pozici v rodině. To, že jsme rozmazlení a a točí se kolem nás svět jsem slyšel tolikrát, že mít za každou tuto větu korunu, už roky nemusím pracovat.Víte, znám hodně sourozenců, co se se sobeckostí rvou hlava nehlava, aby měli co nejvíce pro sebe, stačí aby zakňučeli a mají vše.Oproti tomu znám dívku - jedináčka, která si v životě musela vše zasloužit.Adler kdysi prohlásil, že nakonec stejně zůstanem sami,ale nemyslel tím rozvody, spíš pocit samoty v nás, který pokud jedináček nejste, stejně nepochopíte.

Myslím si,žejedináčci ve společnosti to mají hodně těžké,protože nepoznají míru jejich vyjadřování(lezou ostatním na na nervy-vlezlost)!!!Když něco nedostanou hned,tak se začnou vztekat a jejich rodiče jim to hned poskytnou,aby se vyhnuli nepříjemným situacím!!A právě tím se to dítě rozmazluje.Je příliš zhýčkané a potom se v životě nedokážou nic sami zajistit a požadují po rodičích pomoc!!Mezi přáteli je neoblíbený a myslí jenom na sebe!!Skoro každý jedináček se v dospělosti rozvede!!!