Diskuze : Hlavní : Postele a jejich příslušenství

Huso, taky se móda do kanceláře dost změnila. Zamlada (90.léta) neexistovalo, abych v kanceláři neměla sako, běžně jsem nosila halenky, sukně, společenské kalhoty. Musela jsem mít slušne boty, nesmely jsme mít prsty venku, ani ve společenských sandalech na podpatku, to mi vytkli mockrat.
Měli jsme jen casual friday, ovšem dzinovina byla zakázána, stejne tak spagetova raminka apod.

Teď se to strašně uvolnilo, dokonce jsem viděla šéfy v práci v kratasech….pokud nejdou na jednání nebo k soudu, tak chodí všichni velmi casual.

Ropucho, já asi tak od 55 let nějak nemám potřebu kupovat si ,"módní" kousky oblečení. Ač jsem dřív chodila hodně v sukních, hakenkách, šatech, různých kalhotách, sakách, kostýmech sukňových i kalhotových, tak jsem postupně přešla na různobarevné džíny, trička a svetříky, k tomu bundy a boty bez podpatku. Ty staré věci jsem vyhodila, protože jsem z ní h vytloustla a nové podobné už jsem si nekoupila. A teď v důchodu nemám problém s oblečením, protože už kromě velmi vzácně do divadla, už nechodím nikam, kam bych si nemohla vzít džíny, tričko a bundu.
Co se týče elektrospotřebičů, pračku a ledničku už mám 13 let, bojím se, že odejdou a budu muset kupovat jiné, vysavač mám asi rok, ten jsem si musela koupit, protože starý , co jsem ho měla od začátku manželství v r. 1982 už moc nevysával, žehličku mám už asi 20 let a doufám, že mi vydrží do smrti, mixér, sušičku, mikrovlnku ani jiné kuchyňském elektrospotřebiče nemám a ani nechci. Nábytek mám některý taky od svatby, něco jsem si koupila po rozvodu, doufám, že s tím dožiju. Okrasné předměty nekupuju. Vlastně v podstatě doufám, že většina předmětů, co mám, mi vydrží až do smrti.

Mě bavilo nakupovat v devadesátkách. Ale vzhledem k mému skrblictví spíš brouzdat po obchodech a prohlížet si zboží. Milovala jsem třeba chodit po Ikey a kochat se. Čím jsem starší, tím míň mě to baví, v současnosti spíš otravuje. Od té doby, co jsem po rozvodu sama likvidovala náš čtyřpokojovy byt, kdy si všichni vzali jen to, co chtěli a zbytek mi nechali, ať si s tím udělám, co chci, jsem se zařekla, že žádné nové krámy do bytu už nechci. Dokud slouží to, co mám, nekupuju nic nového, až když to staré vyhodím, protože se to pokazilo nebo je to děravé či jinak nefunkční, tak pokud uznám, že to fakt potřebuju, si koupím nové. Jediné, kde to nejsem schopná dodržet, jsou knihy. I když ty také z 90% omezuju, protože už je fakt nemám, kam dávat, tak občas se neudržím a nějakou koupím, ač si za to nadávám.

Federiko, u tebe si ani neumím představit, že by tě tvá pozitivita a elán přešly
My, co stárneme do morousovatosti, budeme vyvažovat rovnováhu světa

Mě bavilo nakupovat dlouho.
Vyrostla jsem ještě před revolucí, fascinace nekonečnými možnostmi mi pak vydržela dobrých dvacet let.
A pořád si umím udělat radost novou věcí, ne že vůbec ne.
Ale už se na to celkově dívám jinak, jak z ekologického hlediska, tak z hlediska smysluplnosti.
Myslím, že ta osmdesátková-devadesátková mentalita, kdy si člověk zvyšoval sebehodnotu tím, na co všechno dokáže vydělat a co všechno dokáže nashromáždit, už ani není moderní.
Chrlit stále nové krámy, převážet je po světě sem a tam a pak likvidovat tuny odpadu - proč?