Diskuze : Hlavní : Jsem podváděná partnerka

Evelyn, také si to myslím.
Ve dvaceti sice člověk prožívá obrovské emoce, ale kolem je hromada volných kluků a holek a celý život teprve na začátku.
Prožít si bolavou lásku k tomu věku patří.
Zrada parťáka, s nímž člověk prožil všechno zásadní, mají děti, rodinu, domácnost, vzpomínky, společná desetiletí a stáří klepe na dveře, to je úplně jiný level.

Dari, myslím, že jsi opravdu postižená svým povoláním a umíš díky tomu uvažovat s pragmatičností, kterou každý neumí.
Nicméně musím naprosto souhlasit se vším, co zakladatelce píšeš.
Sice nejsem rozvodový právník, ale odpozorovala jsem od života přesně to, co popisuješ.
Stále ve svém věku věřím, že jsou páry, které to nepostihne, ale bude jich velice velice málo, spíše šťastné výjimky.
Kdo dojde s partnerem opravdu až na konec života (v padesáti ani v šedesáti ještě vyhráno není) bez zaškobrtnutí, vyhrál v životní loterii.

Filomeno, tak je realita poměrně vysokého počtu manželek, že jim jednou (v seniorním věku) umře manžel, na tom zas není nic mimo lidskou představivost.

Ale myslím si, že pokud partner odchází brzo a není to pádem z lešení, ale nemocí, je přístup "nepředstavování si" daleko lepší pro celou rodinu.

"A nevěru partnera, zvlášť, pokud se ji snažil utajit a přišla bych na to fakticky jen nějakým nedopatřením, považuju za skoro nejmenší problém... "

Ale vždyť je to jinak. Kdyby jí byl jen nevěrný, snažil by se to nějak vyžehlit a choval by se k ní slušně. On se ale zamiloval a aby se necítil jako hajzl, musí být jeho žena ta nejhorší na světě. Ponižuje ji.

Jasné, je to pro ni strašně čerstvé a není připravená.

Takže jakákoli rada je nesmyslná. Nic jiného, než jít den za dnem a krok za krokem jí nezbyde.

Jeden den bude před ním ona klečet a prosit ho, ať se vrátí, že ona mu odpustí.
Druhý den ho bude nenávidět a nechtět ho nikdy vidět.
Třetí den si řekne, seru na něj, teď začnu konečně žít.
Čtvrtý den si bude zoufat, jak to bez něj s holkama zvládneme, co si počneme.
Pátej den si řekne, ať táhne, oškubu ho na majetku a na alimentech, ať si ho vona nechá s holým zadkem.
Šestej den si řekne, proč se nevrací, asi jsem byla opravdu tak hrozná, že dává přednost jí přede mnou

atd. atd. atd. když se nechá cloumat těma emocema. Nebo to nebude po dnech, ale po hodinách, nebo po minutách...

Šok - popření - smlouvání - racionalizace - nenávist - láska... No jo no. Ale fakt si myslím, že tohle patří k většímu mládí, že "v našem věku" už bychom měli vědět, vo čem ten život je, že nejsem ani první ani poslední, komu se to stane, že svět se bude točit dál a že "jestli je tohle to nejhorší, co se mi v životě stane, tak zaplať pánbůh za to" a "přežili to jiný, přežiju to i já."