Diskuze : Hlavní : Vztah k sobě

Mám to podobné jako Hadice, mám dost mateřské nastavení ve smyslu upozadění se kvůli potřebám dětí když byly malé. Bohužel ex je zase sobec a tahle kombinace byla smrtící. Rozvedla jsem se a děti jsou už větší, takže není třeba se nějak upozaďovat, je mi mnohem líp. Ale jo, dlouho jsem držela vztah, ve kterém jsem dávala jen já, protože děti, rodina...

"ale výchova k tomu popírání hodně směřovala a asi i nadále směřuje"

No to vlastně jo a je to do jisté míry v pořádku. V podstatě je to princip odložené slasti. Teď makej a šetři, později budeš mít víc. Vlastně naplnění pokynu i "nepočůrej se a vydrž to na záchod" je svým způsobem popírání sebe sama.

K sebepopírání nás ale vede nejen výchova a nějaké mravní uvědomění + sociální nutnost, ale i příroda. V případě žen rozmnožování - i když je individuálně celkem nelogické vzdát se svobody, kariéry, připravit si dlouhodobé nepohodlí, statisticky zchudnout, leckdy si způsobit zdravotní komplikace, bolesti atd., tak to prostě děláme.
A děláme to přes to, že nás společnost neustále víc a víc odrazuje a někdy i rovnou uráží prostřednictvím svých přiblblejších členů nebo rovnou předpisů znevýhodňujících ty trubky, co si dělají násilí a společnosti přispějí nějakým tím potomkem. A když nepřispějí, tak taky. Sakra, ženy mají v rukou budoucnost společnosti, tak je k tomu výkonu společnost nutí tak nebo tak. Ono se lidstvu hodí, když ženy popírají samy sebe a své vlastní zájmy, obětují se jiným, rodí a zároveň dělají kariéru (jedno nebo druhé je naprosto nedostačující), do toho se starají o děti ve dne i v noci, vlastně ani nespí, aby to obojí stihly - a když ne, nebo dokonce čekají, že se budou muži taky podílet, sesypou se na ně urážky (už třeba jen za to, že by chtěly svatbu...no přečtěte si diskuze na Novinkách).

Prostě ideální by bylo, kdyby se ženy rozmnožovaly tak nějak samy, zvládly to bez pomoci a jen v předvidatelných intervalech a množstvích dodávaly potomky, štrůdly, sekanou, čisté a vyžehlené prádlo...

To jsem se rozvášnila...jdu radši vařit divočáka na brusinkách

Rose, u nás v rodině byla problémem obezita, přejidani se a nedostatek pohybu….tam žádná disciplína neexistovala, což mělo podle mne dávné kořeny, ze můj děda jako dite zažil hlad a pak si to zbytek života kompenzoval a ostatni členové rodiny s nim, navíc tam byly tradiční hospodynky vyžívajici se ve vaření a krom toho jeden předválečný zaměstnanec luxusní restaurace, který taky nastavil laťku vysoko, což se podle mne všechno zkombinovalo v posedlost jídlem, vařením, jedenim

Jinak moje dcera spis chytla geny z partnerovy rodiny

Tak není třeba přebírat odpovědnost za to, když se někdo blízký necítí dobře, pokud za to odpovědná nejsem.Ale říct,že je mi to putna,to teda mi přijde docela drsné - a nebo póza

"Je mi úplně putna, jestli se moje okolí cítí dobře a odmítám za to přebírat odpovědnost. Hlavní pro mě je, abych se dobře cítila já."

Kolegyně mi před časem při svém odchodu z práce napsala vzkaz na stole "Nezapomínej, že nejdůležitější jsi ty!". Obdobná filozofie.

No, mně záleží na tom, aby se mí rodinní příslušníci cítili dobře, a například u dětí to ale potom vyžaduju zpátky, aby se naučily, že nejde jenom brát, ale taky dávat. Dětem vůbec není vlastní, aby mysleli na někoho jiného, než na sebe, ale to je určitě normální. Takže poskytuju, ale taky něco požaduju zpátky, frflali, už si zvykli...

Načetla jsem si od dr.Pekařové, kde mít vzhledem k dítěti svoje limity