Diskuze : Hlavní : Tábory

Rodinova, já primàrně psala o tom, že je omyl myslet si, že hlad někoho donutí sníst něco, co nejí. Nedonutí, pokud k tomu má přímo odpor. To že řada dětí zase nesní něco, co nezná, je známý, dá se s tím při rozumné individuálním přístupu pracovat, ale furt jsou konzervy, které se toho netknou. S tím se váže fakt, že řada dětí některé potraviny nezná, protože je rodiče nepovažují za kvalitní a nemají zájem, aby to jejich děti jedli. A že by hromadné stravování jaksi mohlo vzít na vědomí fakt, že výběr v obchodech je značně pestřejší než před 30 lety. A že je v pořádku, když děti neznají levné blivajzy a ani je netouží jíst. A že spíš než se ohrazovat nad zpovykaností dětí by bylo rozumnější nabídnout nějaký výběr, aby se děti skutečně najedly. Z jednoho vynechanèho jídla se nic nestane, ale pokud dítě nejí delší dobu, zadělávà to na problémy.

Bouřko, tak to máte u dcerky fajn, že se do všeho takhle hrne...náš mluví sice normálně, ale ani tu zmrzlinu, nebo párek v rohlíku si sám koupit nepůjde, to se radši obejde bez toho...takhle to má odmalička a zatím se to moc nezměnilo...a je jedno, jestli je to zmrzlina, nebo lístky na vlak...tím zatím jezdí sám jenom po Praze, kde má výhodu, že zatím jezdí do 15 let zdarma, jen s lítačkou. Ale počítám, že v nějaké dohledné době přijde nějaká ta příležitost, kterou nepůjde nijak obejít a bude nucený to zvládnout sám...tohle u něj pomáhá totiž nejvíc, ale někdy to trvá dost dlouho, než přijde ta správná konstelace a je opravdu donucený něco zvládnout...uměle to nastražit většinou moc nejde.

U nás se jezdí bez mobilů, takže jen papírové dopisy. Ale protože na poštu se spolehnout nedá, píšeme je předem a předávám společně s dětmi vedoucím, oni je pak průběžně rozdávají. Obvykle píšu jeden já, jeden muž a jeden starší dcera. A do všech vkládám drobnosti typu lízátko, žvýkačky, malinké balení haribo a podobně, co se prostě vejde do obálky. A taky něco pro zábavu, letos třeba obrázky s návodem na kreslení pro dceru a kartičky s minihorory pro syna
("Dívám se na sebe do zrcadla a najednou na mne můj odraz mrkne"; "Seděl jsem zády ke zdi a koukal před sebe, najednou mi někdo zaklepal na záda.")

Martasino, my máme strašně konzervativní děti. Starší (25) ji málo věci, mladší teď na ultra all v Turecku, kde byly destiky různých jídel, sýrů, uzenin, pomazánek atd. točil grilovaná kureci prsa, hranolky a krokety. Občas rajčata a okurku, aby mi udělal radost. Ke snídani michana vajíčka nebo volske oko.

Na táboře a ve škole ale sní skoro všechno,pokud v tom nejsou houby. Ale vůbec nemá zájem ochutnávat neznámá jídla.

TaJ, tak jestli jinak schopný komunikovat je, tak z toho vyroste. Já taky měla období, kdy chtít něco v obchodě po prodavačce nebo na úřadě otevřít pusu, bylo nepředstavitelné. Samošku jsem teda zvládala, to jsem byla zvyklá od mala, chodila jsem utrácet kapesné za lízátka a pendreky . Syn zatím extra problém nemá, ale zatím asi kupoval jen zmrzlinu, limonádu, nějakej fast food apod. stánkový věci. Sám v obchodě asi nebyl. Dcérenka se nežinýruje, sice umít jen pár slov, ale suverénně nakráčí k okýnku a poručí si na ubohé obsluze, která jí většinou nerozumí hranolky (to se dá i pochopit, aiskím (ice cream) a ajspití (myšleno tříšť). Na pouti jsem jí zkusmo s bankovkou poslala koupit lístky na labutě, vyšplhala po schodech, plácla to před kluka v pokladně a ukázala na kolotoč a mlela něco ve své hatmatilce, kterou pořádně nerozšifrujeme ani my. Já ze spodu ukazovala na prstech, že chceme lístky dva. Kluk byl zmaten, ale lístky vydal, malá je spokojeně sebrala, řekla "bay" a slezla ke mně. Ta se neztratí