Diskuze : Hlavní : Žárlivost

poprvé to bohužel není, ale jak žárlivce přesvědčit, že problém má on?

zažila jsem žárlivce kdysi v dobách vážnějšího chození... při první scéně mě to zaskočilo a nedokázala jsem pochopit, omlouvala jsem se, vysvětlovala a v hlavě mi jen šrotovalo, jak si mohl něco takového vyfabulovat a jak to na něj mohlo takhle působit...
při druhé scéně jsem se naštvala a zaútočila já na něj, že kdo nemá čisté svědomí, hledá špínu u druhých... byl v šoku, omlouval se a zpytoval svědomí
ale to bylo dávno dávníčko, byli jsme mladí a ještě jsme se neznali úplně dobře a tak... v dlouhodobém vztahu si to představit neumím, vždycky jsem už pak byla opatrná na žárlivce

a jak se chorobné žárlení odnaučuje v tom článku taky psali, jestli má smysl ho hledat

Neznám to z vlastní zkušenosti, ale obecně se říká, že dělat hodnou a ustupovat žárlivcovým nárokům - nebavit se s chlapama, chodit zahalená od hlavy až k patě, nechodit nikam sama ... stejně nepomůže, chorobné žárlení nebývá založeno na reálných důvodech.

Myslím, že o tom byl článek na psychologie.cz, jen nemám teď čas to hledat.

takhle velkou scénu už pár let neudělal, co si naposledy pamatuji (to je tak 4 roky) tak byl opravdu hodně naštvaný a 3 dny se mnou nemluvil, vadilo mi to, ale nějak jsem to neřešila a čekala až se odfoukne. Tenkrát jsem si postěžovala kamarádkám, které ho také znají, vím, že mu jedna pak i něco řekla. Máme na víkend spoustu plánů a nechce si mi čekat až se milostpán uklidní