Diskuze : Záliby : Králík

Mně to přišlo vtipný. Černej humor, no.

Matullo, Našim koťatům nic neděláme, že si MM dělal srandu, je pro tebe určitě známkou primitivity, zato velmi sofistikované a ušlechtilé je zachraňování koťat, které stejně chcípnou. Hlavně, když na tom vydělá veterinář desetitisíce. Mně daleko horší připadají činy, než poznámka slovní. Hlavně když už v rodině máme zkušenost se dvěma takto "zachráněnými" kočkami. Jedna pošla, dcera za ni vyplázla minimálně 15 tis. za léčbu, myslím, že všechno nepřiznala. Je studentka, vydělává si brigádami, my taky nejsme multimilionáři, MM je v ID po úrazu. Ségra je nevidomá od dětství, takže taktéž ID. Ta neřekne, kolik dala za léčbu, každopádně, aby kočka žila, musí jí doživotně 2x denně ve stejný čas píchat injekce. Jak dlouho při této péči vydrží, netuší nikdo.
Považuji za neetické, že takovým lidem ty chcípáky v útulku dají. A jó, to je proimitivní názor vesnického burana, outlocit měšťanů je jinde, že áno, ti zakládají tyhle útulky

O králíka fakt zatím ne, ale spory třeba mezi chovateli koní, ty jsou fakt drsné.

Oni jsou jak prdlí...

Proti emocím zdravý rozum nefunguje. Ten kůň je můj ---- ten kůň je můj ---- ne můj ---- ne můj

(jo a vždycky jsou to ženský )

Takové smlouvy jsem četla už mockrát, ale i když rozumím "motivaci" prodávající (předávajího), považuju je za principiálně nesmysl.

Nijak neumenšuju potřebu chovatele-spolku mít "jistotu", že se zvíře dostane do dobrých rukou. Osobně jsem věnovala 1 vlastní kotě jen 1x, bylo to těžké, obrečela jsem to. Ale razím druhou zásadu, vybírej předem, pak zavři oči...

Pokud sami nepošlou fotku, tak je nijak nebuzeruju.

Osobně jsem v životě dostala kotě mnohokrát a nikdy se nikdo z dárců nezajímal. Při představě, že bych měla hlásit změnu bydliště či (proti své vůli) trpět cizí návštěvy, mám osypky.

Máš-li podezření, že se ti lidé nebudou dobře starat, tak jim to zvíře prostě nedávej, ne? Drtivá většina lidí je přece v tomhle ohledu slušná, zvíře si pořizují proto, že ho chtějí a chtějí se o něj starat, mít ho rádi, mazlíkovat se s ním...

Chovatel, s takovou smlouvou, ať jde do píp...

Právně - na jednu stranu je zásada, smlouvy se mají dodržovat, na druhou obecná nesmyslnost takových ujednání... Výsledek nejde předjímat. Osobně - být soudcem - byla bych na straně toho kupujícího, kromě případů, kdy by fakt šlo o týrání. KDyby taková chovatelka podala žalobu, že chce vrátit králíka, protože na nějakých závodech ho vedla kamarádka a ne kupující, poslala bych ji do píp velice rychle. To je tak absurdní, až to bolí. A ještě by dostala lehkou přednášku o tom, k čemu slouží soudy...
To je na podobný úrovni, jako kdyby někdo žaloval škodu, protože si soused z jeho stromu utrhl 20 třešní...

Slečně bych vysvětlila, že je to mnohem víc škola života - a) aby pořádně četla, než něco podepíše b) aby pochopila, že ve světě jsou lidi různí a že opravdu občas může narazit na někoho, kdo ji bude buzerovat kvůli hovadinám (a že když jim dá "zbraň" - rozuměj podepíše smlouvu, tak si situaci zhorší c) aby to řekla rodičům, od kterých bych očekávala, že si prodávající "srovnají" - tj. vymezí se vůči ní dostatečně asertivně důrazným způsobem, po pravdě - bude-li to píp hodně velká, hodila bych po ní králíka a dcerce pořídila jiného od někoho normálního.

horsi je, kdyz se domluvi deti mezi sebou, ze si daruji zvire...u nas takhle holky, kdyz jim bylo asi 14 let, domluvily, ze jedna doveze od babicky z vesnice kotatko druhe holce, ta ovsem nemela souhlas rodicu a rodice se to dozvedeli, az kdyz bylo kotatko v Praze a urcite ho nechteli....a pak se resilo, co s kotetem, tak skoncilo u nas, kteri jsme s tim nemeli nic spolecneho (ale u nas doma se vyskytla alergie, takze jsme ho pak darovali slusne rodine na vesnici)