| Petule+Philip 25mesicu | 
 |
(25.2.2003 22:35:17)
Mila Pavlo,
diky za moc hezky napsany clanek. Predesilam, ze s POINTOU tveho clanku absolutne a neoddiskutovatelne souhlasim.
Co me trosku zaujalo bylo tve vypraveni o tom, jak jste si povidali s lidmi, co vam vypraveli a jak z nich stesti primo ciselo. Dovol mi, abych se tu s ostatnimi podelila o "podobne" zazitky z Thaiska. Byli jsme tam s manzelem na svatebni ceste. Meli jsme na prvni dve tretiny pobytu velmi sympatickeho ridice (tedy clovicka z prosteho lidu) a fantastickou a otevrenou pruvodkyni. Ta nas provazela po hlavnim meste, po jinych mensich mestech, klasterech apod a mezitim jsme si proste povidali uplne o vsem. Vzdycky nam s pychou vypravela - "to a to pro nas nechal postavit nas milovany kral; za to a za to vdecime nasemu krali" atd atp. A skutecne, ze vsech lidi salalo stesti a spokojenost, vsichni se neustale usmivali (ale takovy uz vsichni Asiati jsou, ne? Po urcitych zkusenostech i na pracovnim poli vim, ze usmev Asiata se nemusi vzdy slucovat s jeho dusevnim rozpolozenim).
Navstivili jsme i prisernou turistickou atrakci - vesnici s "zirafimi zenami" (je to osada, kde si devcata uz od 8 let nechavaji nasazovat krouzky na krk a protahuji ho az do nekonecna a hlavne nezdrava). Vsichni osadnici se usmivali, byli pratelsti, vybizeli turisty, aby si prisedli a divali se, jak tkaji, pletou kose a ja nevim co, aby mohli udelat seskupeni na skvele pamatecni foto.... Taky tam byla skola - prazdna. PRuvodkyne nam krasne vysvetlila system, jak kral sponzoruje tuto skolu a ze jsou vsichni velmi stastni atd. Deti maji pry zrovna telocvik a hraji fotbal (vskutku bylo od nekud za osadou slyset detske vyskani a pistalka). Nemusim byt zrovna nejpozornejsi clovek na svete, abych nepoznala, ze ta skola je akorat pekne naraficene mistecko a ze se tam proste neda ucit, neucilo a jen tak ucit nebude. Kdyz jsme se vraceli, prijel najednou do osady dzip, z jeho korby vyskakalo asi pet vojaku se samopalama a prochazeli se vesnici....a osadnici se usmivali jeste usilovneji, jen svitoreni mezi zenstinami ustalo. Kdyz jsme se nasi pruvodkyne ptali co to znamena, podivala se na nas prosebnyma ocima a my pochopili, ze na to odpoved nikdy nedostaneme. Nebylo to naposledy, kdy jsme na urcite otazky nedostali odpoved a vzdycky je provazel ten omluvny letmy usmev (jak jinak, ze) a prosebne oci "prosim vas, ja vam to rict nemuzu, radeji ani v anglictine ne, o tom se tu nemluvi".
Videla jsem v teto zemi mnoho rozdilnych mist - zlate palace a klastery, vily-zamky a nejdrazsi auta zamoznych lidi (moc jich nebylo), ale vetsina lidi i v hlavnim meste zije na hranici hygienickych a ekonomickych moznosti. Usmivaji se - kdyz vas vidi, jak zajdete za roh, maji strhane vyrazy. Nedivim se jim.
Ale jak uz jsem na zacatku rekla, to jeste zdaleka neni duvod, proc se jim do jejich systemu michat. Jen jsem ti, Pavlo, chtela rict a na prikladu ukazat, ze ne vsechny chvaly, vyjadreni stesti a spokojenosti nemusi byt uplne ty nejuprimnejsi.
Mejte se fajn!
Petule
|
| Pavla | •
|
(26.2.2003 8:17:18)
Ahoj Petule,
dekuji Ti za zajimavou reakci. Chci jen rict, ze o tom, ze by ze vsech lidi v Myanmaru salalo a ciselo stesti jsem ale ve svem clanku nepsala. Psala jsem, ze jsou stastnejsi a spokojenejsi nez Evropane. O usmevech nebylo v mem clanku ani slovo.
Bydlim uz rok v Singapuru a cestuji po cele Asii. Myslim, ze uz umim poznat, ktery usmev je od srdce a ktery strojeny, co se skryva za ruznymi narazkami a jak obrovsky je rozdil mezi nasimi kulturami a chapanim sveta. Ano, videla jsem tu hodne lidi pod hranici bidy. Podporovali se ale se svoji rodinou navzajem. Lidi pod hranici bidy jsem videla i v Cechach. Krome Charity jim nepomahal vubec nikdo.
Vis mozna prave o tom je muj clanek - kdyz nekam prijedeme jako turisti myslime si, ze lide zrovna ve chvili kdy tam jsme my musi zarit stestim, aby bylo potvrzeno, ze jsou stastni. Ale - kolikrat denne se jen tak bezduvodne usmivas Ty ? Tvuj muz ? Tvoji rodice a pratele ? Jak rozesmata jsi po celodenni narocne praci ? Po celozivotni ? Lide v nekterych asijskych (nejenom) zemich ziji pod hranici bidy, alespon te bidy jak bidu chapeme my. Ale mozna by nekteri z nich videli spis bidu v srdcich Evropanu, kteri si mysli, ze stesti vychazi z usmevu na rtech a materialniho zabezpeceni.
Pavla Paulu
|
| Aneka_ | 
|
(26.2.2003 8:48:19)
Moc pěkný článek a mi nezbývá, než s ním souhlasit. Lidé si neuvědomují jednu věc. Že každý má nárok na svůj vlastní postoj, život a názor a mnozí, kteří nejsou schopni toto akceptovat, budou bojovat a nutit je se přizpůsobit jejich přesvědčení a názoru jen proto, že si myslí, že jen jejich politika, názory a podobně jsou správné.To je, bylo a bude i v běžném životě. Ale když se to vezme z opačného konce, je to přesně to, co popisuješ ve svém článku. Já jsem z velice smíšené rodiny, kde jsou nejen jiné národnosti a rasy, ale také víry. A přesně jak píšeš, nežije-li člověk v tom prostředí a v onom státě, nikdy nepochopí mentalitu onoho národa.Chudoba o které píšeš je všude. I v krásné Francii, asi 200km od Paříže jsem byla nějakou dobu v jedné vesnici, kde nemají kanalizaci a elektřinu, obchod tam jezdí jednou týdně a žijí tam jen z ovcí a koz.Neskutečná chudoba. Kdo neviděl, neuvěří. Naprosto s tebou souhlasím a sama jsem pro nechat národy národům, ať si sami určí, kdo a jak jim bude vládnout......
|
|
| Petule+Philip 25mesicu |
|
(26.2.2003 10:52:11)
Ahoj Pavlo,
mas dozajista pravdu, ale abych ti odpovedela na tvou otazku a neodpustim si ani reakci na jednu tvoji poznamku ;-).
Zeptala jsi se na usmev spatnyho cloveka. Ja se "tlemim" vice mene furt a mam jeste k tomu takovou "nevyhodu", ze se vlastne neumim (pokud se nehlidam) usmivat bez toho, abych neukazala zuby. I moje vlastni mama (a ta uz by me mohla znat) se me kolikrat pta, co mi prijde legracniho a ja musim rict, ze nic, ze se proste jen tak usmivam, protoze je mi na svete hezky.
Ale to co jsi psala o soudrznosti asijskych rodin a na poznamku o evropske charite musim reagovat. Z ceho si myslis, Pavlo, ze charitativni organizace v Evrope a Americe ziji? Z ceho rozdavaji? Z daru ostatnich lidi - to uplne cizi lidi prinasi obleceni, davaji penezite dary, pro to, aby se jim nekdo uplne neznamy mel byt jen neznatelne lepe. Nevim, co by bylo nekterym africkym, ale i asijskym statum platne, kdyby Evropane i Americane meli stejne pevne rodinne zazemi, ale bylo by jim uplne putna, jestli nekde v Nairobi deti umiraji hlady a jejich mamy na AIDS. Putna jim (nam) to neni. Jestli se urcite charitativni akce rozjedou vice ci mene z politickych duvodu? No a? Ucel sveti prostredky.
Pak je tu pochopitelne ta odvracena strana zajmu - intervence do vnitrnich zalezitosti statu, "misionarstvi" apod.
Takze to jen tak naokraj - abychom nebyli k tem Evropanum a Americanum tak nespravedlivi. I tady jsou rodiny, ktere pro sve cleny udelaji prvni posledni a jsem si jista, ze i v Asii najdes rodiny, ktere spolu drzi uz jen silou vule.
Petule
|
| Sosan | •
|
(26.2.2003 11:33:03)
To, že mnoho dětí umírá u přírodních národů hladem nebo na banální nemoci je z našeho pohledu velmi kruté a osobně to považuji za veliké + naší civilizace, že už tady nemusíme bezmocně přihlížet takové krutosti přírody. Naše charita jim však paradoxně nepomůže, protože s každou pomocí (potravinovou nebo zdravotní) se pouze zvětší rozsah problému, více lidí přežije a porodí více hladovějících dětí. Ten problém je právě v odlišnosti našeho a jejich pojetí života. Já tam nebyl a nevím to přesně, ale domnívám se, že jim to právě tak kruté nepřijde. Bylo to tam tak odjakživa a jim to přijde normální. Naše rodina má 1 až 3 děti, které se za normálních okolností dožijí dospělosti. Oni mají 8 dětí, z toho se dožijí dospělosti zase ty 1 až 3. Chcete-li toto změnit, nestačí jim dát potraviny a léky, tím situaci paradoxně zhoršíte. Buď musí jít o komplexní "vývoz životního stylu" - t.j. především vzdělání a vytvoření pracovních příležitostí a následně lidé uvidí, že mají spoustu zajímavějších životních perspektiv než jen rodit děti a okopávat políčko za chalupou. A budou mít dětí méně a doukážou se o ně řádně postarat a uživit je. Bohužel to s sebou nese i vývoz všecho toho špatného, co naše civilizace má.
|
|
| Pavla | •
|
(26.2.2003 13:20:41)
Ahoj Petule :-)))
zeptala jsem se naprosto spravneho cloveka. Smejete se casto Vy, ale co vase rodina pratele. Kdyz se Vas i maminka pta proc se smejete asi to za normalni (tj. v te spolecnosti bezne) nepovazuje ?
A k te charite. Spolupracovala jsem s charitou v nasem meste. Ano prispiva tam hodne "normalnich" lidi, kteri chteji nekomu pomoct. Ale take lidi, kteri se chteji jen zviditelnit. Na pomoc detem v Nairobi ci jine rozvojove zemi prislo vzdy spousta hracek i cehokoli jineho. Na pomoc mistnim bezdomovcum skoro nic. A kolik z lidi co prispiva charite pomuze tim samym treba chude duchodkyni z vedlejsiho vchodu ? Mozna mam jen ja z Cech spatne zkusenosti, ale podle me te sousedce nepomuze zadny. Protoze to proste tak nezni - pomohl "jsem duchodkyni" jako "pomohl jsem tem chudakum z rozvojove zeme". A snad jen zminim - zkuste si udelat pruzkum kolik lidi vi ktere zeme jsou rozvojove a ktere ne. Pro spoustu zacinaji ty rozvojove hned za hranicemi Evropy a Ameriky.
Preji Vam stale plno a jeste vice usmevu a spoustu usmevavych lidi i okolo vas
Pavla
|
| Petule+Philip 25mesicu |
|
(26.2.2003 21:26:14)
Uplne jste me Pavlo vydesila, ze si najednou vykame, ale dobra, budu se drzet pravidel hry ;-))).
Musim uznat, ze mate pravdu. Jak jste psala, ze se lide chteji pres charitativni cinnost zviditelnit, by spadalo pod onu mnou drive zminovanou kategorii "ucel sveti prostredky".
Ale smutna pravda o duchodkyni z vedlejsiho vchodu - je to fakt (ackoliv i taci, co ji pomuzou se najdou - leta jsme s maminkou kupovali sousedce v lekarne leky proti bolesti - davala nam vzdycky papirek a penize a my odevzdali leky....a penize ;-))) - nadavala, ale ve skrytu duse byla desne rada).
A co se tyce pruzkumu o rozvojovych zemich v mem okoli? To by to dopadlo :-(. Tady uz jsem se setkala i s reakcemi na to, ze jsem z CR, co rikam tomu, ze konecne vidim plny obchody jidla, ze se vsude sviti a tece tepla voda - fakt nekecam. Ale uznavam, ze to byly extremni pripady, zbytek tu ma docela slusny znalosti, az me to obcas prekvapi.
Takze mejte se moc krasne a nebojte, ze se mnou musite zapasit - ja s Vami absolutne souhlasim. A jak tak koukam, nejsem jedina.
Petule
|
| Pavla | •
|
(27.2.2003 1:10:42)
Mila Petule,
za to vykani se omlouvam, ani nevim proc jsem na nej presla. Teda asi vim, byla jsem zrovna predtim nez jsem Ti odepsala u ceske kamaradky a vykala jeji mamince a na setkani s Cechy si tu tez nekteri nechali vykat a byli prekvapeni z tykani, ktere mi v anglickem prostredi prijde normalni. Takze ode mne omluva a ahoj :-)))
Jinak s Tebou nezapasim, ale docela normalne si povidam. O tom prece zivot je. Kdybych si jen stala za svym nazorem a nikdy nechtela slyset nazor druheho bylo by to podle mne spatne. Navic jsem od prirody zvedava a upovidana :-))) Rada se s Tebou nekdy potkam tady, na nektere diskusi, ci pripravovanem chatu :-)))
A dekuji Ti, ze jsi z lidi, kteri pomahaji i tem blizkym okolo sebe, kteri to potrebuji. Bohuzel to moc lidi neumi. Je skvele, ze jsi :-))
Preju Ti a vsem krasne dny
Pavla
|
|
|
|
|
| Helena Souchová | 
|
(27.2.2003 12:30:24)
Je logické že člověk který nikdy nepoznal "blahobyt" se snaží být šťastný a spokojený s tím co má, jaký smysl by pak měl jeho život. Ono co člověk nikdy nepozná, to mu ani nemůže chybět. Jako já bych si nikdy pod pojmem spokojenost (štěstí) nedokázala představit chatrč, 10 dětí a pracovat celý den na poli, tak oni si zase nedokáží představit, že pro nás Evropany je "štěstím" například jedno zdravé dítko, družstevní byt a dovolená u moře. Neznamená to, že všichni chudí jsou lepšími lidmi...
|
| Caramba | 
|
(28.2.2003 0:16:04)
Je to tak...Bydlim ve Stredni Americe (Panama) a nedavno se tu delal pruzkum verejneho mineni. Otazka znela "Citite se stastni?". 85% dotazanych odpovedelo "ANO"; 40% lidi tu pritom bydli na hranici chudoby nebo pod ni.
K te demokracii...myslim si, ze na ni mnohe spolecnosti nejsou jeste "zrale". Vezmu si za priklad Panamu, ktera si jako mnohe zeme rika demokracie, ale ve skutecnosti k ni ma hooodne daleko. Pro bezneho obcana je tu naprosto normalni, ze politici kradou a jsou zkorumpovani, v opacnem pripade by je povazovaly za hlupaky. O soudnictvi skoda slov, i advokati tu se uplaceji sami mezi sebou. Spolecnost je tu rozdelena na tridy, a napr. k pomocnicim v domacnosti se mnoho (i tech vzdelanych) lidi chova jak k otrokynim. Vetsina pubertacek tu pred skoncenim stredni skoly otehotni atd. Lidi tu nectou, odpadky se hazeji vesele na zem...
Neni divu, ze se tu demokracii nedari. Problem je ve vzdelani...jenze spousta deti tu musi pracovat, jinak by se rodina proste neuzivila, lide tu umiraji hlady. A prijde mi, ze ani vlada nestoji o to, aby skoly vychovavaly uvedomnele obcany...je to takovy zacarovany kruh, chtelo by asi nejakoho osviceneho diktatora, (Katko).
|
|
|
|
|
V její náručí
Vánoce na pláži? Proč ne!
Vitamíny a doplňky stravy pro podporu početí: Co opravdu funguje?
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)