| Marka | •
 |
(27.8.2004 8:56:48)
a nechápu, proč to všechno děláte! Je mi líto vašich vlastních dětí, že jste je připravili o bezstarostné dětství. Proč si každý myslí, že vlastní, slušné, normální dítě nepotřebuje tolik pozornosti jako děcko z děcáku? Nemáte strach, že vám to vaše vlastní děti jednou vyčtou?
|
| Jana | 
|
(27.8.2004 8:59:11)
Jo, jo, kdyz se tady objevi nekdo "zdeseny", byva to skoro pokazde anonym....
J.
|
|
| Pavla + manžel + 3 adopt. děti | •
|
(27.8.2004 9:29:37)
Milá Marko,
ať udělá rodič cokoli, vždy mu to může být vyčteno - o tom prostě rodičovství je (např. když budeme často jezdit na výlety, mohou nám pak děti vyčítat, že jsme je celé dětství někam tahali a když nikam jezdit nebudem, může to být o tom, že jsme je nikdy nikam nevzali). Naší úlohou je děti vychovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a dle svých sil. Jsme také lidé s chybami a omezeními a já pevně věřím, že nás jednou děti pochopí a popřípadě nám i odpustí. Tak to alespoň zažívám já se svými rodiči, když dnes vychovávám své děti.
A teď dál k Macešce: zkuste si přečíst znovu celé povídání. Možná tam naleznete i pasáže o "rodinných poradách" - tedy konzultací i s dětmi.
Protože je každá rodina jiná a i děti jsou jiné, není možné se navzájem srovnávat (i když mě to moc nutí). To, co jedna rodina zvládne, na tom druhá pohoří. Určitě je třeba hodně zvažovat síly a nechodit - především u závazků na celý život do nich bezhlavě. Spoustu věcí je dobré nechat uzrát a raději si dát hranici trošku blíž - prostě stát oběma nohama na zemi a myslet hlavně na ty, kteří již u nás v rodině jsou. Je dobré vědět, že existuje mesiášský komplex a je lehké mu podlehnout.
Maceška i její muž jsou z lidí, kteří mají hodně otevřené srdce, ale stojí nohama na zemi.
Život s adoptovanými dětmi obohacuje o zkušenosti, které jinak nenasbíráte. Nové obzory se otevírají nejen adoptivním rodičům, ale celé rodině (do jisté míry i té širší). Myslím, že to může být nejen těžké, ale i vemi obohacující.
|
| maceška | 
|
(27.8.2004 10:38:37)
Pavlo,
moc díky. Vyjádřila jsi to za mě.
Maceška
|
| Jára, 1 dítě | 
|
(31.8.2004 7:55:42)
Maceško, přečetla jsem si všechny článečky od Vás, co jsem našla a nějak se mi nedostává slov... Musíte být úžasný člověk a hlavně úžasná máma. Neuvažujete o tom, vydat ty Vaše příspěvky knižně? Četla bych to jedním dechem! Jinak Vám a celé Vaší rodině přeju všechno dobré!
|
|
|
| atisa | 
|
(20.2.2010 11:51:42)
Vážená, možná by nebylo od věci, kdyby jste si přečetla knížku paní doktorky alias macešky a podobné dotazy by vás vůbec nenapadyly.Připomínáte mi jednu sousedku, která byla obdobně chytrá, věděla přesně, jak dopadnou děti, když jim rodiče"vyvedou, to že přivedou další dítě z ústavu", protože její dcera tam dělá, vůbec měla plno rad a postřehů k výchově jiných, protože její všechny děti studují atd..Ovšem, když došlo na to, aby jí někdo pohrabal listí na zahradě,otravovala s tím celý panelák, protože manžel na to není a vlastním dětem nemůže přeci o takovou věc říkat...
Možná by stálo zato si zaméct před vlastním prahem a možná z těch dětí, kterým rodiče"toto" vyvedou vyrostou srdeční nesobečtí lidé, schopmi rozdat sebe, ale vědět, že i něco z toho získám, přesně jako je to v rodině paní doktorky.
|
|
|
| Kamila | •
|
(31.8.2004 13:04:14)
Tomuto příspěvku nějak nerozumím! Tím snad chcete říci, že děti z děcáku nepatří mezi ty "slušné" - jak píšete - děti?! A čí vinou nejsou slušné?! Možná vinou svých "neslušných " rodičů?!! Ale kdo může za to, kde a komu se narodil?! Právě proto velice obdivuji lidi, kteří jsou schopni takové rodiče nahradit!! A moc jim fandím, i když se přiznám, že si nejsem jistá, zda bych to zvládla! Svoje vlastní děti jsem vychovala dobře, ale protože jsem se rozvedla, když byly v pubertě, měla jsem z toho taky trochu strach.Ale povedlo se to a prakticky zcela bez nějakých tělesných trestů,nepočítám-li sem tam nějaké mírné plácnutí spíš pro výstrahu. A vychovávat dítě osvojené nebo adoptované je myslím ještě těžší, přece jen můžou geny zapracovat. Chápu sice, že někdo může být zděšený, ale pokud by byli zděšení všichni, tak by naprosto všechny děti z děcáku vyrůstaly v anonymním prostředí výchovných ústavů a další takové děti by přibývaly, protože většina z těchto dětí v dospělém věku pak neumí a dost dobře nemůže umět vychovávat děti tak, jak to dokáže dobře fungující rodina - nemají žádný příklad(jsou určitě výjimky, ale bohužel většinou je to tak).
|
|
| Toranoko | •
|
(7.9.2004 13:13:47)
Ne, nevyčtou, protože ty děti ví, že je mají rodiče rádi. Až vyrostou, budou stejně úžasní jako jejich rodiče a budou umět dávat lásku, a to všem a nejen svým.
Měla byste pozorněji číst - je tam psáno, že je nikdo do ničeho nenutí - oni samy jsou soucitné a tolerantní - pokud jim ovšem dospělí k tomu dají příležitost a nenacpou je do svých škatulek.
|
|
| Brácha | •
|
(7.9.2004 15:36:20)
Ten, kdo zná Macešku, jejího manžela a její kluky se nad tímto názorem jen usmívá, ti tolerantnější si řeknou, že pisatelka vůbec neví o čem (spíš o kom) mluví a to že ji omlouvá... Z pohledu bráchy ale musím říct, že rodina "Maceškovic" jistě není rodinou tuctovou, standardní (aby nedošlo k mýlce: není to vůbec myšleno špatně, ve špatném smyslu slova, jen je třeba si uvědomit, že na to vše, o čem Maceška píše, je třeba někde brát sílu... a tak je třeba na druhé straně silou zase šetřit... tu mám třeba na mysli kariéru manžela Macešky... no kolik chlapů by bylo ochotno obětovat svoji kariéru či pseudo-kariéru pro děti, domov... (i když všichni budou tvrdit, že tu "kariéru" dělají pro rodinu... a třeba je to i pravda) atd.)...
A o Dominika a Danka bych se tedy rozhodně nestrachoval... Milá paní, není to otázka lásky ke SVÝM dětem, je to otázka priorit, otázka názorů, schopností, síly, možností, tolerance, přesvědčení... A i když se o tom dobře čte, ona to asi zase taková sranda nebyla...
|
| Jana Ryba :-) 2 kluci(4 a 2 roky) | •
|
(12.9.2004 15:28:23)
Maceško moc fandím celé vaší rodině,abyste to zvládali a dostávalo se vám hodně sil a porozumnění ode všech.Já si teda před váma sedám na zadek.S mužem uvažujeme o pěstounské péči,ale zatím mi natolik dávají zabrat kluci,že musíme počkat.Moc by mne zajímalo kolik bylo vašim klukům,když přišla Michalka?A kolik bylo Míše?Dík Jana
|
| maceška |
|
(13.9.2004 15:32:25)
Jano,
v době, kdy přišla Michalka, měli kluci 9 a 11 let. Kromě toho jsme v té době už měli v PP Helenku, která měla stejně jako Danek 9 let. Míša byla čtyřletá (4,5).
|
| atisa |
|
(20.2.2010 12:10:27)
Vážená paní doktorko,
konečně se dostávám k tomu, abych vám poděkovala za vše co pro děti vy i celá vaše rodina děláte. Vaši knihu jsem přečetla jedním dechem do druhého dne. Velký dík i Vašim chlapcům, je to úžasné jaký přístup k tomu všemu zaujali.Vaše kniha mě jen utvrdila, že snad děláme správně, a hlavně že je důležité, když se člověk může s někým poradit. Škoda jen, že nic podobného neexistovalo před 15 lety, když jsme měli problémy se sestrou a veškeré rady (rádoby)odborníků byly na nic.
Teď finišujeme aspoň s půlkou domu, abychom koncem února mohli dát všechny dokumenty do kupy a soc. pracovnice mohla přijít na šetření.Snad to vyjde.
Přeji vám i rodině hodně radosti a dalších úspěchů.
Kdykoliv potkám u nás jeptišky vzpomenu si na Boží ženy-Boženy :o)
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Krojový plesUherské Hradiště 
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Orchestr na dotek – ŽestěPraha 1 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Šediváčkův longRychnov n/K 
Krojový ples
Zimní běh na Blaník
Orchestr na dotek – Žestě
Ledové sochy na Pustevnách
Šediváčkův long
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)