| Lenus | 
 |
(8.7.2005 16:09:36)
Ráda bych přidala svoji zkušenost z liberecké porodnice. Rodila jsem zde v dubnu naše první miminko a výsledný dojem mám velmi dobrý, jakkoli je nejspíše především výsledkem kombinace naší domácí přípravy a osobního přístupu některých lékařů a sester.
V těhotenství jsem chodila do práce až do poslední chvíle, navštěvovala jsem několik kurzů cvičení (včetně gravidjógy a břišních tanců, které nabízí porodnice ve spolupráci s občanským sdružením, takže např. gravidjóga probíhala přímo v porodnici), ve cvičeních pak šlo hodně o práci s dechem a případnou bolestí či pnutím v těle, což jsem později velmi ocenila, i si zavrtěla v rytmu břišních tanců na porodním sále:-). S mužem jsme byli i na jednorázovém kurzu pro partnery u porodu. Snažila jsem se umírněně nastudovat i literaturu, kterou asi všichni znají a kterou jsem považovala za dobrou či zajímavou a rovněž ji podstrkovala svému muži - např."Zdravé těhotenství, přirozený porod", "Partner u porodu" apod. V rámci svého rozhodování jsem nakonec sepsala po dohodě s mužem i porodní plán, jak bychom si porod představovali v případě, že všechno půjde tak, jak má.
Nakonec jsme se rozhodli pro přítomnost vlastní porodní asistentky u porodu. Především pro náš klid a pro zajištění určité pohody, případně odborné konzultace a komunikace s lékaři u porodu, kdybychom na to nestačili. Shodou okolností jsme se seznámili s vynikající paní čerstvě v důchodu, která celý život pracovala jako porodní asistentka přímo v porodnici, měla velice příjemný a přirozený přístup k věci, opřený o dlouhou praxi a navíc nám byla velmi sympatická po lidské stránce, což byla jedna z nejdůležitějších věcí při rozhodování. Působila na nás při několika schůzkách před porodem velice pohodově a to se pak ukázalo jako velmi příjemné i u samotného porodu.
Nebudu zde dlouze popisovat, jak jsme měli jít na ples a místo toho skončili na porodním pokoji. Rada bych pouze popsala, jak probíhal celý proces v samotné porodnici. Porodní asistentky nás přivítaly, řekněme, suše. Když jsme řekli, že ještě přibude naše vlastní porodní asistentka, tak ,řekněme, odměřeně. Když pak ale asi viděly, že se nejedná o nic problematického, naopak, že jsme si z části zařídili vlastní péči, nebyl žádný problém.
Přivolaná lékařka si nejspíše hned v úvodu pročetla náš porodní plán, který jsem měla vložený v odevzdaném porodním průkazu. Nejprve jsem se trochu bála, zda nebude v tomto směru problém – zkušenosti některých maminek s reakcemi lékařů na porodní plány ve mně vzbuzovaly mírné obavy. Nakonec jsem však v případě lékařky, která byla u našeho porodu měla dojem, že jsme snad ani nemuseli nic sepisovat, protože byla vynikající a moc jí za její přístup děkuji. Jednalo se od MuDr. Blumlovou. Byla přítomna především v druhé fázi porodní, první jsme si „odpracovali“ s mým mužem a naší porodní asistentkou opravdu poctivě a bez „ulehčování“. Naše dceruška se narodila nakonec s jedinou pomocí v této fázi, se kterou jsem nepočítala – propíchnutím plodové vody, protože voda i přes dlouhé a silné kontrakce sama nevytekla.
Samotné porození pak z mého pohledu bylo velice rychlé a podle mých nejlepších představ, za což jsem byla moc ráda – světlo jen běžné z osvětlení v místnosti (lékařka reflektor použila pouze na počáteční prohlédnutí a pak jej vypnula), lékařka se mě dotázala, zda může provést malé nastříhnutí, s čímž jsem souhlasila, dcerušku mi dali hned na břicho, nechali dotepat pupeční šňůru, kterou nakonec přestřihl na vyzvání lékařky můj muž, který pak na chvíli odešel s dětskou sestrou s naším miminkem kvůli kontrole. Já mezi tím porodila placentu, kterou mi lékařka ukázala, popsala jak byla v břiše umístěna a živila moje dítě, nechala mne na ni sáhnout a pak provedla šití. Muž přinesl naše dítě zpátky, dětská sestra mi je přiložila k prsu a nechali nás společně asi dvě hodiny v porodním pokoji, takže jsme mohli naší holčičku pěkně přivítat, hladit jí, zazpívat jí a těšit se z toho krásného momentu.
Trochu náročnější byla situace na oddělení šestinedělí, kde bylo velké množství maminek, takže byly i na přistýlkách. My jsme měly ve výsledku štěstí, že jsme s dceruškou dostaly pokoj pouze pro dvě maminky a ne pokoj pro tři se čtvrtou ženou a dítětem na přistýlce! (Původně jsme chtěli s mužem nadstandard, ale ty byly beznadějně obsazeny.) Kapacita a počet nadstandardních pokojů v nově zrekonstruované porodnici se v ten moment zdál evidentně nedostačující, zvláště v dnešní době, kdy si pravděpodobně více lidí rádo i připlatí za lepší služby.
Zároveň bylo překvapující, že navzdory angažovanosti porodnice za kojení matek, instruktážní videa i individuální kontroly jsem např. problém velmi nalitých prsou hned druhý den po porodu musela řešit na části a teprve z odpovědí 5 různých sester v průběhu jednoho a půl dne, z nichž každá sdělila pouze část postupu, jsem si vyskládala celkový návod, co s tím. Nakonec jsem nalití prsou vyřešila nejlépe až v klidu doma, nejspíše přispělo i celkové uvolnění, že je člověk v klidu mezi svými nejbližšími.
Některé sestřičky na oddělení šestinedělí byly vynikající, jiné méně, ale to už myslím patří do každé porodnice, na každé pracoviště a je jenom třeba se nenechat otrávit.
Pro mne bylo nejdůležitější, že jsem mohla mít svoji holčičku neustále u sebe, jakkoli mi bylo nabídnuto, že si mohu trochu odpočinout a postarají se mi o ni pár hodin sestry, což jsem odmítla. Zároveň bylo zcela zásadní, že holčička byla od samého začátku v pořádku (agar skóre -10, 10, 10), pupík se jí rychle hojil, neměla teploty, naplňovala plínku podle představ lékařů a sester a mě se také vedlo dobře, takže jsme mohly čtvrtý den ráno s nadšením domů. (Rovněž primářka dětského oddělení MuDr. Richterová byla velice příjemná a věcná.)
Ještě jsem snad zapomněla, že nedávno zrekonstruovaná porodnice je vkusně upravena a vybavena, takže je prostředí příjemné.
Shrnu-li celou zkušenost – příprava (kurzy, literatura) se velmi vyplatí a v liberecké porodnici ji z části poskytují. Vlastní asistentka se taky vyplatí, jakkoli je v liberecké porodnici její přítomnost asi ještě spíše výjimkou, ale respektují ji. Výhody - je po celou dobu s vámi, pomáhá, podpírá, masíruje, myslím, že je podporou i pro partnera u porodu, který snadněji řeší a vidí, s čím pomoci a jak, asistentka vidí celý průběh porodu, hlavně zde jde o první dobu porodní (nemocniční asistentka musí odbíhat i k jiným porodům), zná dopředu vaše přání a když je pak třeba některých rozhodnutí (u nás např. propíchnutí plodové vody), nemusíte to složitě řešit, můžete jí důvěřovat. Sepsat porodní plán, zkonzultovat dopředu s porodní asistentkou či lékařem v porodnici a vložit jej do těhotenského průkazu se velmi vyplatí. Rovněž je respektován. Nemusíte spoustu věcí na místě vysvětlovat, zároveň lékaři i sestry vidí, že jste o svém porodu uvažovali dopředu. Je možné do něj i vepsat, co jste pro dobrý porod dopředu udělali. I z toho mohou lékaři vidět roli vašeho partnera u porodu.
Výsledný dojem z liberecké porodnice byl tedy velmi dobrý a svoje druhé dítě bych znovu ráda rodila v liberecké porodnici. Doufám, že až to nastane, podaří se mi znovu připravit jak jen to půjde dobře a budeme mít štěstí na lékaře u porodu, tak jako poprvé.
|
| kerry | •
|
(8.7.2005 18:01:28)
Před 3 lety jsem potratila, hodně krvácela, tak jsem jela do Motola, kam jsem chodila do těhot. ambulance a kde jsem chtěla rodit, ale po zkušenostech na tamní ambulanci nikdy. Přijela jsem tam před 8.h. ranní, byla první v ambulanci, sestra řekla,že musím počkat na lékaře až přijde z hlášení, lékařka přišla v 9.h., mezitím bylo již v ambulanci asi 10 těhotných a další se trousily, já krvácela čím dál víc, informovala jsem o tom sestru, odbyla mě,že pořadí pacientů určují oni, na řadu mě vzali až jako poslední v 11.40, to už jsem neměla hygienické potřeby a bylo mi opravdu zle. Setra ve dveřích nerudně řekla, tak pojdte vy s tím potratem, lékařka na utrazvuku mě vyšetřila a pronesla jedinou větu:plod je mrtvý, objednejte se na kyretáž v místě bydliště, to už jsem psychicky nezvládla a řekla,že se odtud nehnu a udělají mi jí zde,opět bez jediného pohledu na mě, nepříjemným tonem řekla, tak musíte počkat na příjem vedle.Přijata jsem byla vë 13h., na kyretáž šla hned. Pak naštěstí na oddělení byly setřičky a lékaři velmi hodní,ochotní,lidští. Při dalším těhotenství jsem raději šla do Podolí, abych se s touto sestrou a lékařkou nemusela znovu potkat. Považuji Motol za velmi zkušené a po lékařské stránce výborné pracoviště ,ale celkový dojem bohužel kazí chování některého personálu.Nevím, zda to byla náhoda, každý máme někdy špatný den, nebo na ambulanci prostě takoví jsou.
|
|
| Delphina a Péťa 12/06 | 
|
(24.7.2006 13:11:48)
Ahoj,
mohla bych prosím požádat o kontakt na tu paní, co s vámi byla u porodu? Díky.
|
|
| evasmel | 
|
(18.3.2009 16:29:01)
Ahoj, mohu se připojit se žádostí o kontakt na porodní asistentku, o které píšete ve svém příspěvku? Děkuji Eva
|
|
|
)))))))
Nyní jsem znova těhotná a ani nepomýšlím jet rodit do Jablonce, Turnova či Jilemnice.
V její náručí
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)