Jo, Věro, já mám taky radši klidnou a rozumnou diskuzi. A snažím se o ni, ale občas se nechám vytočit.
A k emocím - vždyť porod přeci je především o emocích, aspoň se mnou teda cloumaly řádně, holt jsem ženská, a emoce se mnou více méně lomcujou celej život, někdy víc, někdy míň. Já jsem ráda, že Eliška ten článek napsala, jsem ráda, když KDOKOLIV něco napíše, protože pokud se o tom nebude psát a mluvit, nic se nestane. A stát by se rozhodně mělo, třeba už jen kvůli tomu, jak dopadl náš jediný porodní dům - to je fakt ostuda téměř mezinárodní.
Nechci se vrátit do dob, kdy při porodu umíraly ženy i děti mnohem častěji, než teď (i když si myslím, že to bylo dost často špatnou výživou nebo špatnou hygienou). Ale zároveň nechci, aby o mně a mém dítěti rozhodoval někdo jiný. Strašně mi vadí (opět emoce :-)), že bych se měla doprošovat sestry, jestli si smím pochovat své dítě. A sestra by mi (možná) DOVOLILA si dítě pochovat, ale jen na chviličku...nebo taky ne.
Je třeba si uvědomit, že porod v porodnici prostě všem nevyhovuje. A místo kritizování a házení klacků pod nohy atd. by bylo mnohem lepší a rozumnější stanovit podmínky jak pro porodní dům, tak pro porody doma. Co je legální, to se dá oficiálně kontrolovat.
Nebylo by to fakt lepší?

Na obranu lékařů musím ovšem napsat jednu věc: oni mnohdy ani neví, že něco dělají špatně, respektive že to všem nevyhovuje. Všichni nemají internet. Znám dost nespokojených mamin, které po porodu zuřily a chtěly si stěžovat - nestěžovala si ani jedna. Tak pak si ti doktoři fakt můžou myslet, že to, co a jak dělají, všem vyhovuje.