Já ale fakt nekřičela a myslím, že nejsem nijak statečná. Mě pomohlo když jsem si pořádně zafuněla :-)))
Já jsem asi měl štěstí, protože například první doba porodní u syna mi trvala 50 minut.
(Odtekla mi voda a když se "nic nedělo" - tj. jen velmi slabé stahy a neotvírala jsem se; tak jsem dostala kapačku a za 50 minut byl malej venku. Těch 50 minut jsem profuněla na sále. Pak jsem cca 10 minut tlačila - při tom mě pan doktor chválil, jak se hezky snažím :-) a bylo to.)
Když jsem rodila dceru (první porod), tak to trvalo déle, asi 10 hodin slabých bolestí,pak mi píchli vodu a poté se rozjely silnější bolesti - tedy krušná hodinka, kterou jsem profuněla na chodbě. Sestřička mi řekla, až se mi bude chtít tlačit, abych si řekla. Když to přišlo, odvedla mě na sál, chvilku jsme tlačili a malá se narodila.
Když tak čtu některé příběhy a zážitky z porodů, tak si říkám, že jsem měla obrovské štěstí, že to probíhalo tak,jak to probíhalo. Pro mě byl nejhorší zážitek šití po prvním porodu, to mi bolelo nejvíc. Sestřičky i lékaři byli moc fajn.