Monty,
nejsem si jistá, jestli jsem tě úplně pochopila, ale jediné, co ti chybí je společenský život, který budeš mít společný i s manželem. Tzn. nějaké kino, divadla, koncerty, společné večírky. A je to všechno? Bavit o prkotinách se s ním nechceš, zahrnovat komplimenty tě nemusí. Chceš, aby si s tebou otevřel víno, ale k čemu by to bylo, když prkotiny probírat nechceš a problémy rozebírat není třeba. Vedení domácnosti tady zřejmě nehraje roli, to máte vyřešené.
Z toho mám pocit, že ty prostě potřebuješ, aby se ti někdo věnoval. Takže svého muže potřebuješ a ne, že ne. Protože ono asi pro tebe není stejné, když jdeš do kina s kamarádkou a když jdeš s vlastním mužem. Že by bylo blbé kamarádku držet za ruku?
Možná jsi prostě neměla přestávat s tím vymýšlením. Snad by stačilo méně často, ale alespoň občas. Ty teď věnuješ spoustu času a energie synovi a práci, tak prostě občas vypni, řekni o tom svému muži, řekni mu že teď potřebuješ (nebo chceš, nebo prostě musíš) jít s ním a jenom s ním do divadla nebo na koncert a že lístky už máš a nech se opečovávat, už jenom tím, že bude prostě spolu. Te by ti myslím bodlo. Ale třeba to zkusit.