Nelindo, přesně. Jediné, co mi chybí, je společenský život s mým mužem. Asi to není tak vyhrocené, že bych to vyloženě potřebovala - můžu jít s jiným chlapem. Dokonce i s bývalým milencem, třeba. Manžel taky chodí s bývalýma milenkama. :o) My máme docela otevřený vztah a nežárlíme na sebe. Jenom by se mi to líbilo. Jenže ne tím stylem, že manžel "se přemůže" a "odtrpí to". Prostě bych ráda, kdyby taky měl chuť být se mnou někde sám. Třeba v tom blbým kině. Ne aby tam s námi bylo deset dalších lidí. Manžel JE společenskej. Ale odděluje společenský život od rodinnýho dost zásadně. Jak psala Pettina - tady mám DOMOV, tady nemusím na nikoho nic hrát, tady se můžu fláknout do postele a číst si. Byla bych opravdu ráda, kdyby ho někdy samo od sebe napadlo, že bychom mohli někam jít. Jako v těch prvních dvou měsících vztahu, než jsem přišla do jiného stavu. Ono kdybychom se předtím znali třeba pět let, bylo by to jiné. Ale já mám takhle pocit, že jsem si S NÍM nic moc neužila. Ty dva měsíce jsou dost málo.