Někdy je moc těžké reálně vytvořit vztah po jakém toužíme. Člověk, který už se spálil, něco zkusil, zkrátka je potlučený životem, chce sice lásku a vzájemnost, ale současně u něj působí podvědomý strach vydat se bezpodmínečně parnerovi a snaží se zachovat si zadní vrátka. Vytvoří si jakousi bariéru a na tu jeho partner stále naráží. Zpočátku se ji snaží překonat. Třeba usoudí, že hodně by mohl změnit potomek. Jenže ani po narození dítěte se nemění nic - stále se za ten krunýř nemůže dostat a tak rezignuje. Už se nesnaží. Začne žít ne s partnerem, ale paralelně vedle něj. Oba zůstanou JÁ a TY. Začnou se mstít jeden druhému za svou osamělost. Slovně, nevěrou, nevšímavostí...